Doby, kdy lidé náruživě stahovali alba předčasně uniklá na internet, jsou dávno pryč. Ve streamovací éře stačí počkat, až se písně objeví na službách jako Spotify nebo Apple Music, nejvěrnější fanoušci je už stejně dávno mají objednané na vinylu. Tržby z jejich prodejů loni ve Velké Británii poprvé od roku 1990 překonaly kompaktní disky.
Jenže v případě Depeche Mode je vše jinak, respektive při starém. Jejich patnácté studiové album Memento Mori se objevilo online tři dny před vydáním, což na diskusních fórech fanklubů vzbudilo rozruch. Někteří to brali jako svatokrádež, jiní řešili dilema, zda drahé hi-fi soustavy "týrat" ukradeným a komprimovaným formátem mp3, nebo počkat na legální, plnohodnotný zvuk.
Depeche Mode už na prvních deskách z 80. let minulého století dokázali vykřesat alternativní svět, jehož krusta posluchače chrání před realitou. V jejich písních čas plyne jinak. "Nezahrávej si s mým světem, nezahrávej si s mojí myslí / Nezpochybňuj můj časoprostor, můj kosmos je můj," stvrzuje tento pocit zpěvák David Gahan na začátku novinky. Poslední čtyři slova opakuje jako mantru, pod jeho hlasem duní bouře syntezátorů a syčí přebuzené bicí.
Píseň nazvanou My Cosmos Is Mine napsal hlavní autor kapely Martin Gore krátce po vypuknutí ruské agrese na Ukrajině. "Říkal jsem si, jak dlouho máme všechno tohle vydržet? S čím vším se máme ještě smířit?" vzpomíná Gore v rozhovoru pro platformu Apple Music. V jeho písních se prolíná tíha existence s oslavou života, smrt s romancí. Jakkoliv může hudba Depeche Mode působit chladně, lidem poskytuje bezpečný a hřejivý prostor, v němž mohou být sami sebou.
Brána do svobodného světa
Romantická forma eskapismu má v Česku silnou tradici. Za zdejší výjimečné postavení vděčí Depeche Mode koncertu, jejž odehráli 11. března 1988 v pražské Sportovní hale. Ještě před pádem komunismu se stali první velkou západní kapelou, která se zde od roku 1969 objevila. Kvarteto z anglického maloměsta Basildon otevřelo bránu do svobodného světa a popkultury.
Do tehdejší československé metropole přijeli spíš náhodou, původně měl vystoupit zpěvák Chris Norman ze skupiny Smokie, koncert ale odřekl. Depeche Mode právě vydali hutné album Music for the Masses, oblékali se pouze do černé kůže. Agentura Pragokoncert prodala všech 15 tisíc vstupenek, zájem ale evidovala až desetkrát vyšší. Muzikantům bylo kolem 27 let, nekončící ovace mezi písněmi je očividně zaskočily.
Ohlas tu však měli už dříve. Takzvaní depešáci byli vedle metalistů a pankáčů nejvýraznější předrevoluční subkulturou. Dospívající Čechoslováci rozuměli dekadenci i radikálně artikulované nudě. Černá představovala symbol extravagance i tichého vzdoru. V "radostném" socialismu byla přípustná jen na pohřbech, náctiletí s ní najednou začali oslavovat život. Ze syntezátorové klaustrofobie a strohosti Depeche Mode částečně čerpaly novovlnné kapely jako Čínská čtvrť, Rány těla nebo Modrý tanky, nejvýrazněji pak českobudějovický Oceán v Petrem Mukem v čele. Koncert Britů se stal generačním milníkem, který doznívá dodnes.
Jägermeister a trs banánů
Ale zpět do roku 2023. Před pár týdny na pražské Parukářce vznikla rozměrná nástěnná malba s dvěma páry andělských křídel odkazující k obalu alba Memento Mori. Fanoušci pod muralem spontánně vytvořili pietní místo klávesistovi Andrewovi Fletcherovi, který nečekaně zemřel loni v květnu. Bylo mu 60 let. Vedle fotek, svíček a lahví jeho oblíbeného alkoholu u zdi leží například trs banánů odkazující na nafukovací banán, s nímž občas tančil na pódiu, nebo šachovnice upomínající na jeho preferovanou hru.
Na webu českého fanklubu už běží odpočet dní, hodin, minut a vteřin do začátku plánovaného pražského koncertu Depeche Mode, který se uskuteční 30. července na Letišti Letňany. Po něm bude následovat oficiální afterparty v klubu Roxy, což zavdává otázce - existuje dnes jiná kapela, jejíž fanoušci by si po vystoupení pronajali prostor s kapacitou 1000 lidí?
Uplynulý víkend česká výprava nechyběla ve městech Sacramento a San Jose, kde začala americká větev turné k albu Memento Mori. Nové písně tam poprvé zazněly naživo - a Depeche Mode prvně zahráli bez Fletchera.
Do Ameriky odletěl i Filip Macháček, který vlastním nákladem vydává remixy jejich písní od současných producentů taneční hudby. Pod hlavičkou projektu Deconstruction Time Again zveřejnil už čtyři dvanáctipalcové vinyly, každý v limitované edici 100 kusů. Na večírcích pro tisíce lidí dnes skladby Depeche Mode hrají renomovaní DJové jako Andy C, jeden z nejpopulárnějších britských producentů žánru drum'n'bass. Písně dávných novoromantiků tak díky české "odbočce" dostávají kontury současné elektronické hudby, již v 80. letech minulého století pomáhali utvářet. To vše v důsledku hodinu a půl trvajícího koncertu z roku 1988.
Nyní Depeche Mode oddanost fanouškům vrací. Album Memento Mori patří k nejlepšímu, co za poslední dvě dekády vytvořili. Kolem fatálních témat tančili vždy a David Gahan má mandát zpívat o smrti jako málokdo - v květnu 1996 se předávkoval mixem kokainu s heroinem v losangeleském hotelu, načež se mu na dvě minuty zastavilo srdce. Z klinické smrti ho dostali až zdravotníci.
Loni v květnu se úmrtí do sestavy vkradlo nenávratně. Zakládající člen Andrew Fletcher zesnul doma v důsledku disekce aorty. Jeho nečekaný skon kapelu vykolejil v obou smyslech slova.
Šok ze ztráty přítele, s nímž strávil celý dospělý život, na zpěváka plně dolehl až na pohřbu. Už během pandemie covidu-19 přitom váhal, zda s kapelou pokračovat. S rodinou mu bylo dobře, užíval si klid a začal se sám sebe ptát, jestli prostě neměl dost, popisuje David Gahan v rozhovorech. Z tvůrčí letargie ho probrala až dema Memento Mori zaslaná kolegou Martinem Gorem. Jenže po Fletcherově smrti - šest týdnů před nástupem do studia - se otázka vynořila znovu. Nakonec to stálo jediný telefonát, během nějž se Gahan s Gorem navzájem ujistili, že pokračují.
Role Andrewa Fletchera v kapele byla vždy předmětem spekulací. Nenapsal jedinou píseň, sám o sobě mluvil jako o "největším fanouškovi". Podle všeho ale působil coby tmel, diplomat a vyjednávač mezi dvěma egy. Zároveň byl stabilním bodem sestavy, která rock'n'rollová klišé prožívala tak intenzivně, až přestala být klišé.
V půlce 90. let kvůli hutné atmosféře odešel klávesista a autor Alan Wilder, Gahan naplno propadl heroinu, Gore si potykal s alkoholismem. Fletcher byl jediný, kdo zůstal nohama na zemi. Vtipkovali, že je všechny přežije. Během nekonečných dní ve studiu udržoval náladu i tempo, kolegům dokázal říct, že skladba je už hotová a mají jít dál.
Neříkej, že mě miluješ
Gahan s Gorem teď na Memento Mori působí, jako by chtěli Fletcherovu nepřítomnost vykompenzovat. Svůj tvůrčí vztah přenastavili, začali od nuly, vše podřídili celku. "Museli jsme se začít rozhodovat jen ve dvou, takže jsme spolu mluvili. O dost častěji než dřív. Po telefonu, občas dokonce přes video. To jsme nikdy nedělali," přiznává Gore v rozhovoru pro deník Guardian, že smrt přítele je sblížila.
Výsledkem je nejucelenější nahrávka od alb Songs of Faith and Devotion a Ultra z 90. let. Vrstevnaté syntezátorové skladby prosvětluje Gahanův hlas, který neztratil nic z podmanivosti. Jako by si jeho majitel po letech opět rozpomněl, jak ho se vší grácií položit do Goreových melodií.
Když ve druhém kusu Wagging Tongue oba zpívají "vše se zdá prázdné, když sleduješ umírat dalšího anděla", jde jen o jeden z mnoha silných momentů. Slova se přitom dají vztáhnout na smrt Fletchera, stejně jako na globální události posledních let.
Na minulém albu Spirit se kapela pod dojmem vzestupu populistických politiků v čele s Donaldem Trumpem až příliš položila do aktuálního dění. Nyní si připomněla, že silné obrazy fungují lépe. "Pořád si opakuju, že lidé jsou dobří / Šeptám si to na půl dechu, abych nezapomněl / Pořád si nalhávám, že dělají vše, co můžou," zpívá Gahan v People Are Good do bublajících syntezátorů, načež v refrénu promění píseň v pronikavý žalozpěv: "Nebesa, stůjte při mně, nebesa, stůjte při mně / Nebesa, stůjte při nás, nebesa, stůjte při nás."
Singl Ghosts Again se vyznačuje povznášející náladou, navzdory textu je taneční, s hitovým potenciálem. Martin Gore se zde ukazuje jako mistr kontrastů a zároveň připomíná, že Depeche Mode se nikdy netopili jen ve smutku.
Nešťastná romance Don't Say You Love Me s výraznými smyčci má až barokní nádech a Gahan v přednesu exceluje: "Neříkej, že mě miluješ, protože jsi mě nemilovala nikdy." Tepavou Never Let Me Go táhne kupředu drásající, zkreslená kytara. Různými nástroji a postupy Depeche Mode vytvářejí hutné textury a silné obrazy, vše drží pohromadě i díky práci britského producenta Jamese Forda.
Deska postupně směřuje k velkému finále, poslední kompozici Speak To Me. "Mluv ke mně a já tě budu následovat / Slyšel jsem, že mě voláš / Ležíš na podlaze koupelny, nikomu nelze nic vyčítat / Našel jsem tvoji zprávu / Poslouchám, slyším tě, tvůj zvuk," vzpomíná Gahan na svého přítele, načež píseň i celé albem utichá bouří digitálních zvuků.
Drtivá většina kompozic vznikla ještě před Fletcherovou smrtí, kapela se ale rozhodla koncept neměnit. "Andyho smrt nás jen utvrdila v rozhodnutí s těmi písněmi i názvem alba pokračovat. S myšlenkou, že bychom měli maximálně využít náš čas na Zemi, protože je velmi omezený," vysvětlil Martin Gore.
Depeche Mode dokázali z fatálních témat lásky, smrti, závislosti a víry opět vykřesat mnoho vášně pro život. Memento Mori má nakročeno zařadit se do jejich zlatého fondu.
Album
Depeche Mode: Memento Mori
Columbia Records 2023
