Cate Blanchett hraje podobnou roli, jakou si poslední roky už několikrát vybrala Nicole Kidman. V minisériích Sedmilhářky, Mělas to vědět nebo Svatba roku ztvárnila zdánlivě dokonalé, bohaté, privilegované a obdivované osoby, které však za pečlivě budovanou fasádou cosi tají.
Hrdinka Dokonalého cizince, jehož lze sledovat ve videotéce Apple TV+, se jim zprvu podobá. Dokumentaristka Catherine Ravenscroft na začátku v sálu plném lidí přebírá prestižní cenu. Pár dnů nato ji vidíme běžet se vyzvracet poté, co do rukou dostala nový knižní bestseller podle skutečných událostí.
Protagonistka v něm pozná sama sebe a dávnou, usilovně potlačovanou vzpomínku. Dvacet let byla přesvědčená, že o ní nikdo jiný neví. Když se objeví převyprávěná v próze, kde navíc její postava v závěru umírá, snaží se Catherine udržet svůj život pohromadě, přestože někdo se zjevně rozhodl ji zničit.
Tento příběh anglická spisovatelka a scenáristka Renée Knight nejprve zpracovala ve stejnojmenném románu, který vyšel roku 2015 a například deník New York Times ho označil za mimořádně chytrý a spletitý thriller.
Samotná zápletka je silná. Když ale šest ze sedmi dlouhých epizod jen vidíme Cate Blanchett bránit rozpadu své rodiny a unikat cizímu hněvu, není jasné, čeho se režisér snaží docílit.
Catherine má manžela a syna, které minisérie vyobrazuje karikaturně. V tomto ohledu jako by se Alfonso Cuarón vezl na nedávné vlně satirických seriálů o směšně bohatých typu Bílý lotos nebo Sedmilhářky.
Manžela Roberta hraje Sacha Baron Cohen, známý komediální rolí Borata, a dvacátníka Nicholase zosobnil Kodi Smit-McPhee z filmu Síla psa. Ten starší vede firemní jednání v prosklených zasedačkách, mladší prodává vysavače. Oba působí jako loserové a zůstanou jimi až téměř do konce.
Vedle ústřední trojice paralelně poznáváme druhou seriálovou rodinu, také perfektně obsazenou. Expresivní Louis Partridge ztělesnil teenagera Jonathana, který před dvaceti lety na pláži potkává mladou Catherine. Hraje ho jako sympatické, zranitelné dítě a zvládá i všechny jeho proměny. Také Lesley Manville a Kevin Kline v rolích jeho rodičů odvádějí skvělé výkony.
Varování hvězdné novinářky
Právě otec druhé rodiny se rozhodne přinutit Catherine trpět mnohem víc než jen při čtení knihy. Když ale plánuje, jak se dokumentaristce pomstí, působí to mírně komicky, jako jednání stárnoucího člověka. Možná chtěl režisér vedením herců představujících obě rodiny satiricky komentovat společenské rozdíly, vyznění je ale trochu matoucí. Všichni jsou směšní a nevíme proč.
Z útržků si postupně skládáme, co Catherine před dvaceti lety na dovolené jako mladá matka pětiletého syna provedla. V tu chvíli Dokonalý cizinec začne připomínat komentář k současnému rozdělení genderových rolí a moci ve společnosti. Nezávislá dokumentaristka oceňovaná za odhalování pravdy se ocitá v situaci, kterou častěji zakoušejí vlivní muži. Jak si s ní poradí? A přináší seriál nový pohled na takzvanou cancel culture, kulturu rušení?
To vše nám může běžet hlavou ve snaze pochopit, proč se vyprávění tak táhne. Ne že by přinejmenším prvních pár epizod nebylo atraktivní. Už úvodní komediální erotická scéna mladé dvojice ve vlaku připomene sílu režisérových starších filmů. V nich Alfonso Cuarón prokázal schopnost naplňovat silné, často spektakulární obrazy intimními pocity postav a tím vyvolat intenzivní emoce v publiku.
I záběry v Dokonalém cizinci jsou tak živé, vzdušné a krásné, že silně evokují přímé napojení na svět a prožívání okamžiku. Za kamerou tentokrát kromě Cuarónova dlouholetého kolegy Emmanuela Lubezkiho, který s ním natočil sci-fi Potomci lidí i Gravitace, stál Francouz Bruno Delbonnel.
Horší je to s neuvěřitelně doslovným scénářem. Aby organicky zapojil části vyprávěné v knize, která Catherine donutila se vyzvracet, režisér používá voiceover. Bohužel po něm sahá také v momentech, kdy nebyl potřeba. Minisérie je plná nadbytečných vět, což od tvůrce známého svou fascinující prací s obrazy a emocemi představuje překvapivý přešlap.
Na začátku Dokonalého cizince se mihne skutečná slavná novinářka Christiane Amanpour, aby nás varovala, jak důležitá je pro vyznění forma vyprávění. Po zhlédnutí všech dílů se zdá, že si její slova zapomněli vzít k srdci sami autoři.
Když v závěru šesté epizody Cate Blanchett oznámí své nemesis "A teď je načase, abych promluvila já", mohou už být rozpaky publika za hranicí únosnosti.
Na druhou stranu: kdo vydrží až sem, nejspíš zvládne také poslední, sedmou část s velmi dobrou pointou konečně ozřejmující neobratně popsané peripetie. I poslední díl je však těžkopádně napsaný a bryskně dodané klíčové události už celou věc nezachrání.
Dojem nevyváží ani Cuarónovy úžasné záběry. Na postavy se nelze napojit, působí nesympaticky, jejich jednání dlouho zůstává nepochopitelné. Neobratné dialogy nezáměrně vytvářejí dojem čehosi nabubřelého.
Sedmihodinový film
Část amerických novinářů dlouhodobě kritizuje autory, kteří točí seriály jako dlouhé filmy a příliš si nelámou hlavu, jak při vyprávění využít struktury epizod. Faktem je, že momentální nastavení zábavního průmyslu jim příliš vstříc nevychází - místo dlouhých opusů čítajících mnoho řad, jak tomu bylo v předešlých dekádách, se dnes jede víc na jistotu. Videotékám vyhovují uzavřené minisérie, které mají blíž k celovečernímu snímku.
Alfonsu Cuarónovi, jednomu z nejoblíbenějších filmařů současnosti, by si málokdo troufnul rozmlouvat jeho autorská rozhodnutí. Navíc někteří uspěli i přesto, že jejich seriály byly formálně spíš dlouhé filmy. Třeba u dvou sezon oceňovaného Na jezeře australské režisérky Jane Campion to nikomu příliš nevadilo.
Cuarón předem oznámil, že Dokonalý cizinec bude připomínat film. "Pro televizi se dnes píše skvěle," řekl deníku New York Times. "Ale málokdy má vizuální kvality, které by zážitek přiblížily tomu, co je možné zakusit v kině," dodal.
Zatímco jiní podle listu zfilmují za den sedm až osm stran scénáře, Mexičan pracoval tempem pouhé jedné strany denně - aby měl dost času zkoušet různé pohyby kamery či přestavovat scénu. Vedlo to ke zjevné, možná až přehnané formální dokonalosti.
Je tedy ironické, že tvůrce zradila délka vyprávění. Dokonalý cizinec mohl o mnoho lépe fungovat jako film či výrazně kratší minisérie. Přílišnou rozvláčností, polopatickým scénářem a nejdřív vlažným, v závěru naopak až zběsilým tempem se připravil o možnost nás překvapit či šokovat pointou: nakolik může vyznění příběhu proměnit to, kdo jej vypráví.
A nejen to. Dokonalý cizinec má hodně co říct o našich představách o sobě samých, našich rodinách i tendencích chránit cosi, co pro upřímný a šťastný život vlastně vůbec není podstatné. Přes všechnu klopotnost je minisérie v posledních minutách schopná nám tuto zprávu předat a umožnit silnou katarzi. Škoda že přichází po tolika přešlapech.
Minisérie
Dokonalý cizinec
Tvůrce: Alfonso Cuarón
Minisérie je k vidění ve videotéce Apple TV+.
