"Kdysi jsme měli sen, že jednou otevřeme kavárnu. A asi před sedmi lety jsme jednu opravdu rozjeli. Taky tady v Děčíně. Jenže jsme měli malé děti a celkově to bylo složité," vzpomíná Jan Masojídek, vlastník IT firmy, kterého lákal svět gastra.
Jejich první kavárna fungovala hlavně díky jeho manželce Radce, která v ní byla od rána do večera - vařila, pekla, připravovala kávu, sháněla brigádníky. A zároveň kojila dvouletou dceru.
"Bylo to hodně rodinný. Nejstarší syn i Honza tam chodili pomáhat. Ale já jsem už věděla, že takhle to dál nepůjde - pořád učit nové lidi od začátku," říká Radka. "A tak jsem Honzovi tehdy odkývala, že to zavřeme," vypráví. Konec kavárny přinesl smutek i velkou úlevu. "Dneska vidím, že je super, že jsme si to tam zkusili, protože teď přesně víme, co už nechceme opakovat," dodává.
Vzkříšení po téměř století
Že svůj sen o kavárně obnoví, bylo jasné, když Honza po svém otci zdědil starý dům. On i Radka věděli, že to je jejich druhá šance, ale zároveň začátek maratonu a dokazování, že podruhé na to mají: Radčini synové z předchozího vztahu totiž měli mírné pochybnosti. "Rekonstrukce trvala šest let. Všechno jsme dělali svépomocí - štuky, elektrika, odpady," říká Honza. Dům dlouhé roky sloužil jako sklad a kanceláře pro výtahovou firmu - a nahromaděná suť a navážka na ně čekaly stejně jako zapomenuté příběhy.
Největší překvapení přišlo, když Honza prozkoumal starou studnu na dvoře. "Našli jsme tam zakopané původní vybavení kavárny, která tu byla ve 20. století. A na všem bylo vyryto jméno bývalého vlastníka Rudolfa Wintra," vypráví. "Vše schovali před odsunem a čekali, že se brzo vrátí. A nakonec to zůstalo ve studni zhruba 80 let," přibližuje.
Celý prostor konečně žije
Ačkoliv byla zahrada plná nepořádku, dnes jde o zelenou oázu se starými cihlami, domečkem a růžemi. A kavárna se stala nepřehlédnutelným místem - i díky ikonické zelené skříni, které její bývalí majitelé uřízli nohy, aby mohla zdobit jejich děčínský podnik.
"Minulý týden jsme konečně dodělali fasádu. A dneska už je ten barák celý živý - občas kolem něj dvakrát projedu, jen abych viděla světla v oknech," směje se pětinásobná maminka, která pokojíky v objektu doladila sama. A to i poté, co s Honzou musela svést nelítostný boj. "Honza už si myslel, že je vše hotové, ale já neustále něco předělávala, objednávala, kupovala a on jen nevěřícně koukal a počítal, kolik to bude stát," vypráví Radka, které její manžel nakonec vše odkýval, i když dle jejích slov "často šel až do vývrtky".
V domě tak konečně funguje všechno, co si před lety vysnili: kavárna, vazba a prodej lokálních květin, pokojíky pro hosty, venkovní sezení, domeček u skály a také zázemí pro rodinu. A ještě než pokoje začali obývat hosté, posloužily dobré věci. Kvůli válce se sem nastěhovaly dvě ukrajinské rodiny - a jedna z žen jim dodnes pomáhá v kavárně.
Senioři a mlaďoši u koláče
Po zkušenosti s první kavárnou měli oba respekt k tomu, co přijde, a doufali, že se nebude opakovat problém s pracovníky. "Dneska už na lidi máme štěstí. Brigádníci nám sami píšou," říká Radka. "Je to tu útulný, není to ultramoderní či v hipster stylu, takže starší člověk se tu necítí nepatřičně. A tak senioři a mlaďoši sedí vedle sebe a to je za nás skvělý," dodává.
A co tu jejich hosté všech věkových kategorií mají nejradši? "Koláče, ty jsou pryč vždycky první. A venkovní prostor. Ten dvoreček, zahrádka, komín - je to prostě jiné, má to energii," pyšní se Honza, přičemž Radka si myslí, že zákazníci oceňují i autenticitu a nedokonalost prostoru: "Není to dělaný úplně ideálně, musíte projít po schodech kolem kuchyně a podobně, ale i tak tu hosté mají oázu klidu."
Byznys 3v1 jim nestačí, snem je ještě farma
Je vidět, že oba partnery spojuje houževnatost. A ta se ukazuje i v plánech do budoucna. Honza po otci kromě domu zdědil také pozemky, které jsou sice obtížně prodejné, ale ideální pro něco, co oba láká: vlastní květinová farma. "Jednou jsme jeli na levandulovou farmu a Honza řekl: tak si uděláme farmu taky. A já se toho chytla," směje se Radka. Minulý týden se sešli s kandidátkou na hlavní zahradnici, v plánu jsou třeba jiřiny, možná ovocné stromy. A především - pomalý růst, krok za krokem, rok za rokem.
Farmou by krásně doplnili svou třetí část byznysu. Jak už název jejich milovaného místa napovídá, nedílnou složkou jsou květiny. Ty Radka kupuje, poté sama řeže a váže a následně prodává přímo v kavárně. I když už část květin pěstují sami, díky vlastní farmě by mohli být ještě soběstačnější. "Je to takový vesmírný paradox. Já jsem ajťák už 35 let, ale jsem vyučený zahradník. Nikdy jsem netušil, že se k tomu vrátím, ale ono to přišlo jako bumerang," přiznává Honza. A místo prý bude nádherné: louka s výhledem na Sněžník, celodenní slunce a mokrá půda, která květinám svědčí.
Rok se s rokem sešel
Radka dnes říká, že právě tohle místo je tím jejím. A to i přesto, že si k rodnému Děčínu hledala cestu, protože v Praze, kde žila dvacet let, se cítila jako ryba ve vodě. Rodáci z města plného skal se poučili a dnes už práci více delegují, mají své jasné priority: nenechat se semlít jako u první kavárny.
I proto mají z provozu radost - a tu umocňují i jejich zákazníci. "Pozitivní ohlasy mě utvrdily v tom, že jsme nesáhli vedle. Ale musím přiznat, že negativní ohlasy si beru k srdci víc, než bych měla," říká Radka. A co dál? Kromě květinové farmy mají v rukávu i zajímavé drobnosti. "Chtěla bych mít speciální špunty do uší s naším logem. Byly by vtipné i šikovné, protože jsme hned u železnice, což někoho občas ruší," říká Radka s úsměvem.
"Trvalo dlouho, než jsme došli k finální podobě. Byla to makačka, ale stálo to za to. A i když je to černá díra na peníze, dává nám to smysl," uzavírá pár, díky kterému Děčín více rozkvetl.
