Koncertní tipy - Rap dlouhodobě platí za jeden z nejvíce machistických a konzervativních žánrů, ovšem i v této oblasti se začínají věci měnit. Homofobii žánru loni nalomil už Frank Ocean, když se otevřeně přiznal k homosexualitě, teď se pomalu schyluje k první queer rapové hvězdě. Její/jeho jméno zní Mykki Blanco a v pátek přijíždí do Meetfactory na českou premiéru.
Kromě toho se festival progresivních a avantgardních hudebních žánrů Stimul přesouvá zpět do klubů a na prvním takovém večeru se představí experimentátor s táhlými kytarovými tóny Oren Ambarchi. V komornějších polohách se pohybuje i postklasický minimalista Greg Haines.
Naopak více taneční nadílku chystají synthpopoví Light Asylum nebo mladý elektronický producent Dam Mantle.
Tip týdne: První hvězda queer rapu Mykki Blanco
Když hudební publicista Karel Veselý recenzoval pro Radio Wave loňský mixtape Mykkiho Blanca, připouštěl, že před sebou máme potenciální hvězdu, která by mohla queer rap na vyšší pozice hitparád. Přinejmenším v Česku by mu pak mohlo pomoci, že sem přijede pravděpodobně jako první rapový interpret otevřeně si pohrávající s otázkami nejasné vlastní sexuality.
„Blanco dokázal to, co se předtím tak úplně nepovedlo jiným letošním queer objevům, jako byli Le1f nebo neworleanským transhvězdám stylu bounce Sissy Nobby a Big Freedia - tedy to, že dodal chladným electro beatům osobnost, která je v hip hopu vším," psal Veselý.
Básník, rapper, herec Michael David Quattlebaum v šestnácti letech sbalil kufry z rodné Kalifornie a vydal se do New Yorku. Stal se členem newyorské undergroundové komunity transsexuálů, kde ho objevil slavný fotograf Terry Richardson do fotoeditoriálu pro reklamu Happy Socks v magazínu GQ. Mnoho předních stran dalších slavných magazínů na sebe nedalo dlouho čekat a dnes čtyřiadvacetiletý Blanco je dnes na výsluní. Společně s ním i jeho bláznivé módní kreace a excentrické vystupování.
V loňském roce překvapil vydal pod UNO labelem album Mikky Blanco & The Mutant Angels, loni bodoval s mixtapem Cosmic Angel: The Illuminati Prince/ss. Teď přiváží aktuální druhé EP pojmenované Betty Rubble: The Initiation. O týden později pak vystoupí také na festivalu Wilsonic v Bratislavě.
Mykki Blanco, pátek 31. května, Praha - MeetFactory, 290 korun v předprodeji
Konečně temný synthpop. Light Asylum
„V sedmdesátých a začátkem osmdesátých let byl synthpop radikální, sexuálně nejednoznačný a futuristický. Jak se stal součástí hitparádového arzenálu, ztratil jiskru. Díky bohu, newyorské duo Light Asylum žánr vrací zpátky na temnou stranu," uvádí Ruth Saxelby v deníku Guardian recenzi debutové desky kapely vyvstávající z největší americké metropole.
Dvojice klávesák Bruno Coviello a zpěvačka Shannon Funchess dlouho hledali vhodný label a nejdříve si před třemi roky sami vydali EP In Tension. Od té chvíle vlna zájmu o ně jen nabírá na síle. Mocně jí dvojice, charakteristická intenzivním pódiovým projevem, přiživila loňskou debutovou deskou, která zabodovala hned několika těžkotonážními hity upomínajícími na Grace Jones, The Knife nebo třeba Xeno & Oaklander.
Nehledě na to, že za poslední tři roky si střihli spolupráci s významnými brooklynskými jmény jako jsou TV on the Radio, !!! nebo Ford & Lopatin. Dvojice před dvěma lety roztančila publikum festivalu Creepy Teepee, teď přijíždí do Prahy na plnohodnotné sólové vystoupení.
Na něm je podpoří ještě montrealský hudebník Antoine Lahaie vystupující pod hlavičkou projektu Dresden Dresses. Sám o sobě říká, že je jeho hudba inspirována uměním, novými technologiemi, zajímavými rozhovory s lidmi stejně tak jako přehlídkou Top 40 music.
Obě vystoupení tak budou reprezentovat současný přístup k hudební tvorbě, kde se inspirační zdroje zcela demokratizovaly. Vysoká kultura se setkává s masovou, k hudebnímu archivu se přistupuje bez ostychu a jakéhokoliv respektu.
Light Asylum, středa 29. května, Praha - MeetFactory, 250 korun v předprodeji (350 na místě)
Oren Ambarchi a psychofyzické účinky táhlých kytarových tónů
Průběžný festival Stimul, jehož první večer se uskutečnil před téměř osmi lety, se postupem času vypracoval v reprezentativní přehlídku aktuálních hudebních trendů a platformu pro uvádění zasloužilých osobností nezávislé, experimentální a avantgardní hudby.
A po letech v prostorách Divadla Archa se akce vrací do klubových prostor. Proto do své dramaturgie zařadil novinku - Stimul Nights, které budou probíhat v menších sálech slibujících intimnější a bezprostřednější interakci mezi umělci a publikem.
Fanoušci drone metalu budou Orena Ambarchiho znát coby pravidelného spolupracovníka Sunn o))). Vlastní prý největší sbírku blackmetalových kazet v Austrálii. Posluchači zvuků, v nichž se organické mísí s neživým, milují jeho harmonie vytvářené z táhlých kytarových tónů vydávané na britské značce Touch.
Příznivci improvisingu vědí, že Ambarchiho jméno naleznou na společných albech s invenčními tvůrci, jako je Fennesz, Keiji Haino, John Zorn, Phill Niblock, Dave Grohl, Gunter Muller, Evan Parker, z'ev a mnoho dalších.
Oren Ambarchi začínal jako freejazzový bubeník, postupem času se jeho hlavním nástrojem stala kytara. Podle vlastních slov je rád, že neprošel žádnou hudební školou a mohl si svou cestu k šesti strunám objevit sám. Nejprve na kytaru bubnoval, později jeho hlavním zájmem začaly být psychofyzické vlastnosti a účinky dlouze držených tónů, jejich souzvuků a subtilní role pozvolna přicházejících změn. Teď dojde na jejich českou premiéru.
Oren Ambarchi, pondělí 3. června, Praha - Café v lese, 190 korun v předprodeji (250 na místě)
Mladí post-klasici Greg Haines a Carlos Cipa
Po lednové zastávce improvizační skupiny The Alvaret Ensemble se do Prahy znovu vrací anglický klavírista a skladatel Greg Haines pohybující se svými kompozicemi na hranicích ambientu a moderní vážné hudby.
Berlínský rezident výrazně ovlivněný minimalismem se představí na dalším z řady večírků Music Infinity, kam doveze své aktuální album Where We Were. Druhým hostem v Paláci Akropolis bude dvaadvacetiletý mnichovský klavírista Carlos Cipa, který stejně jako Haines patří pod progresivní německé vydavatelství Denovali Records.
Berlín se v posledních letech stal epicentrem současné post-klasické hudby a Greg Haines, který se v německém hlavním městě usadil v roce 2008, je dalším z důkazů. Britský hudebník debutoval v roce 2006 na norském labelu Miasmah vřele přijatým albem Slumber Tides, jež propojovalo spirituální minimalismus Arvo Pärta s elektronickým ambientem.
Skladba Snow Airport se dokonce dostala na kompilaci Reflections on Classical Music', kde se Haines objevil po boku svých velkých vzorů Gavina Bryarse a Philipa Glasse.
Během následujících let si Haines vypracoval vlastní rukopis, kterému dominují minimalistické klavírní melodie a vlny smyčců. Album Until the Point of Hushed Support obsahuje skladbu pro smyčcový kvartet, kostelní varhany, klavír, perkuse a elektroniku a na jejím zvuku se podílel i Nils Frahm.
Další významné postavy této scény Peter Broderick a Dustin O'Halloran pak vypomáhali s natáčením alba Digressions z loňského roku. Tři Hainesovy desky z let 2006 - 2012 se letos v květnu dočkají souhrnného vydání v sběratelském boxu péčí vydavatelství Denovali Records.
Pod stejnou značku pak spadá i další vystupující - teprve dvaadvacetiletý mnichovský klavírista Carlos Cipa. Vloni debutoval albem The Monarch And The Viceroy a nahrávka obsahuje sólové klavírní skladby v duchu Erika Satieho či Claude Debussyho. Cipa studoval klavír od útlého dětství, v pubertě ale utekl k bicím a působil v jazzových, punkových či indierockových kapelách. Tato zkušenost s odlišnou hudební estetikou se v jeho klavírní hře také odráží.
Greg Haines + Carlos Cipa, čtvrtek 30. května, Praha - Palác Akropolis, 200 korun v předprodeji (250 na místě)
Dam Mantle a jeho důmyslný najjazlý house
Dam Mantle je alter-ego glasgowského producenta a umělce Toma Marshallsaye. Tom na konci loňského roku vydal debutové album Brothers Fowl a shrnul na něm více než tři roky dlouhou cestu, během níž zásobil posluchače několika singly i remixy pro jména jako Gonjasufi, Gold Panda či Alt-J.
Po evropě i spojených státech doprovázel své kolegy z labelu Notown, jakými jsou Luke Abbott nebo Gold Panda. Jeho jazzem nasáklý house pak k tvorbě druhého jmenovaného nemá příliš daleko.
„Hudební záběr mladého tvůrce je poměrně obdivuhodný - od začátků pohybujících se někde mezi glitchovitými odrůdami houseu a jemnějšími dubstepovými variacemi se na EPčku We dostal až k vysoce nestabilnímu rytmickému podkladu jukeu; na svém druhém albu Brothers Fowl, které vyšlo na labelu Notown jeho kolegy a co do zvuku blízkého příbuzného Gold Pandy, pak všechny zmíněné žánrové ingredience tmelí v jeden, pastorálními náladami prodchnutý celek," psal o tvorbě hudebníka Jan Bárta pro Radio Wave.
Společně s mladým vídeňským tvůrcem pak dojde i na zástupce československé beatové scény. Slovák vystupující jako Stroon nedávno vydal nahrávku, kde kombinuje jednoduché rytmické beaty se zvuky vibrafonu. Moravský rodák Pavel Jestřáb alias Silent Letter Live si naopak libuje v lámání beatů a tedy v posluchačsky méně přívětivých polohách, ale o to intenzivnějších.
Dam Mantle, pátek 31. května, Praha - Café Nona, vstupné 100 korun
