Praha - Česko má teď hned dvě výstavy, o kterých se mluví i v jiných souvislostech a médiích, než je běžné.
Sexismus? ve Špálově galerii trochu prvoplánově kalkuluje s tématem erotiky. Výstavu Meze tolerance od skupiny Guma Guar, která se zabývala svobodou slova, už neuvidíte. Na 1. máje prostor, který dali umělci částečně k dispozici zakázanému Komunistickému svazu mládeže, zlikvidovali sprejem čtyři zatím neznámí lidé.
Galerie hl. města Prahy (GHMP) pak expozici zavřela. O důvodech vzniku provokativního projektu, chování GHMP, útocích i podezřeních na pachatele mluvil s Aktuálně.cz exkluzivně člen skupiny Guma Guar - Milan Mikuláštík.
Jak vznikl koncept výstavy?
Skupinu zhruba před půl rokem oslovil kurátor GHMP Karel Srp, aby připravila výstavu pro Staroměstskou radnici. Asi měsíc před otevřením Městský soud potvrdil dva roky staré rozhodnutí ministerstva vnitra o zákazu Komunistického svazu mládeže. Považujeme takový zákaz za vážný prohřešek proti právu na svobodu slova. I když žádný ze členů skupiny nepatří mezi sympatizanty komunistické ideologie, rozhodli jsme se protestovat proti tomu právě prostřednictvím výstavy.
Jaká byla podoba projektu, který už nikdo neuvidí?
Část prostoru jsme poskytli KSM pro prezentaci, další tvořila jejich korespondence s ministerstvem. Na výstavu jsme dali i anketu mezi vysokoškoláky - ta ukázala, že velká část naší "budoucí elity" o zákazu KSM neví. A pokud ano, jsou to informace povrchní a poplatné mediální masáži současných vládních antikomunistů.
Antikomunismus je tedy podle vás škodlivý?
Tuhle pseudoideologii, která je využívána pro očerňování veškerých levicových názorů, považujeme za záminku k prosazení nepopulárních pravicových opatření. Podle nás mají mladí komunisté stejné právo upřednostňovat společné vlastnictví výrobních prostředků - stejně jako mají dnešní privatizátoři právo na názor opačný.
| Čtěte také: Výstavu zakázaných komunistů napadli sprejeři Jsem Milan Knížák a kupuji předražená díla Politika umění nesvědčí. Nebo naopak? |
Váš projekt ale moc dobře nepřijala kritika.
Drtivá většina výstavy využívala techniku ready made - povýšení běžného objektu na objekt umělecký. Tady bychom se chtěli ohradit vůči výtkám Josefa Chuchmy, který po nás vyžadoval "analýzu problému". Naším cílem nebyl rozbor KSM, ale protest proti omezení svobody slova. A jak se ukázalo, byl více než potřebný a oprávněný. Zabývat se "pochopením lidské dimenze problému" - jak by pan Chuchma rád - možná může nestranný dokumentární film, nás ale nic takového nezajímalo.
Jaké byly další reakce na výstavu?
Expozici jsme pojmenovali Meze tolerance. Jak se brzy ukázalo, s tolerancí to tady nevypadá moc dobře. Od začátku výstavy jsme vystaveni verbálním útokům, jsme označováni za rudé svině a komunistickou svoloč, vyhrožují nám násilím. Také reakce mainstreamových médií, zejména zmiňované hlásné trouby antikomunismu Mladé fronty Dnes, se nesly spíš v duchu oficiálního vládního kursu - byly plné nepřesností a manipulací.
To podle vás vyvrcholilo útokem na výstavu.
Na 1. máje přišla čtveřice černě oděných osob, která řadu artefaktů poničila sprejem a po konfrontaci s kustodkami utekla. K incidentu se zatím nikdo oficiálně nepřihlásil, podařilo se nám však zjistit, že útočníci byli členové Ztohoven. Tuto skupinu a jejího nejviditelnějšího člena Romana Týce jsme totiž několikrát kritizovali a vysloužili si za to nadávky a výhrůžky.
Co jste jim vytýkali?
Týcovi to, že svou performanci Kradení policejních čepic prodal do reklamy firmy Nike, která je nejen podle nás přímo symbolem zneužívání levné pracovní síly ve třetím světě. Skupinu samu za to, že převzala cenu NG 333, která už názvem poukazuje na velikost finanční částky, jež je součástí ocenění, a tím zcela popřeli podstatu svého činu - hackerského útoku na vysílání České televize. Ten se stal jen vtípkem a sebeupozorňujícím gestem, které bylo navíc dobře zpeněženo.
Tím se tedy zdiskreditovali?
Osoba ředitele galerie Milana Knížáka je navíc dlouho objektem kritiky velké části odborné veřejnosti pro svou zkorumpovanost a autoritativní vedení instituce, do jejíhož čela se dostal pouze na základě svých konexí mezi politickými špičkami. Členové Ztohoven, kteří se navenek tváří jako kontroverzní enfants terribles, ale přitom se podílejí na legitimizaci Knížáka i na vytváření přívětivé tváře firmy ČEZ, jsou proto v našich očích pokleslými služebníky současného establishmentu.
Takže to mohla být odveta?
Poničení výstavy chápeme jako trapnou pomstu někomu, kdo se Ztohoven odvážil kritizovat. Útočníci se postavili na stranu netolerance, násilí, zákazů. Má snad každá výstava, která poukazuje na problematická místa naší demokracie, být terčem fyzického útoku? Nepopírají členové Ztohoven své předešlé volání po svobodě uměleckého vyjádření? Narozdíl od jejich projektu s výbuchem se naše výstava zabývala skutečným ohrožením svobody.
| Čtete také: Ztohoven znovu před soudem: Veřejně prospěšní už jsme! Atomový hřib v televizi není poplašná zpráva, řekl soud |
Jak se k celé věci postavila galerie?
GHMP dali útočníci jedinečnou záminku, aby výstavu předčasně ukončila. Od začátku byl náš projekt některými zaměstnanci chápán jako velmi problematický. Někteří se stavěli na odpor. Ani jsme na poničení a uzavření výstavy nebyli nikým z GHMP upozorněni, dozvěděli jsme se o tom až o čtyři dny později od jednoho z návštěvníků. Pak nám GHMP odmítli galerii zpřístupnit. Také naše žádost otevřít výstavu ve stavu, v němž ji zanechali útočníci, byla zamítnuta.
A jaký je teď její stav?
Když se nám po dvou dnech a po řadě telefonátů, ve kterých zaměstnanci svalovali zodpovědnost z jednoho na druhého, podařilo do expozice dostat, zjistili jsme, že je už zčásti odinstalovaná, takže ani nemáme možnost zdokumentovat poničení. Ředitelka galerie nám i novinářům odmítla poskytnout fotografie zničené instalace. Záhadně se "ztratila" i kniha návštěv.
