Politika umění nesvědčí. Nebo naopak?

Radek Wohlmuth
8. 11. 2006 0:00
Recenze - Jestli měla dát výstava Czechpoint politikům na frak, tak nedala. Místo diskreditace politiky spíš vyvolává diskusi o kvalitě současného umění.
V. Frešo, Velkú...
V. Frešo, Velkú... | Foto: Aktuálně.cz

Expozice Czechpoint pro mě byla celkem velkým zklamáním. Člověk by si myslel, že politická témata představují výzvu pro každého umělce, ale v Galerii NoD je jen podivně roztěkaná slátanina, která nemá hlavu ani patu, natož schopnost smysluplné výpovědi.

Je tristní, že už den po vernisáži neběžela (možná jen nebyla puštěna) některá videa, takže expozice, která na nich byla do značné míry založena, byla v nejlepším případě tříčtvrteční.

Guma Guar, Vlajka
Guma Guar, Vlajka | Foto: Aktuálně.cz

Ta, která "šlapala", pak nebyla úplně ideálně nainstalovaná, takže zvukem občas požíralo jedno video druhé. Že sem tam chyběly popisky, můžu za sebe ponechat stranou, ale pár umělců, kterých se to týkalo, to neslo celkem nelibě.

Kurátorská práce vyvolává dojem momentální improvizace spíš než čehokoli jiného. Uvědomělý postup nepřipomíná ani z dálky. Požadavky veškeré žádné, kritéria obecně nízká nebo zmatená. A všeobecná úroveň? Přinejlepším průměrná. Tematicky roztříštěná výstava se dá přirovnat ke změti výkřiků, patetických dumek, intelektuální ekvilibristiky a polopatických gest a srandiček - někdy vypočítaných na efekt víc, jindy méně.

Výsledkem je nepřesvědčivost, nestabilita a významový šum. Jde o pokus o angažované umění v hurá stylu, který je především krátkodechý.

Co tu uvidíte jednou, už nebudete mít důvod vidět podruhé; a v tomto směru je možné dost prací označit za sezónní. Celkově je to tak trochu pseudoakademická onanie, ostatně ne nepodobná té politické - a v tom ohledu jsou si na této výstavě obě sféry asi nejbližší.

Většina prací je buď nudná, nebo předvídatelná (což je skoro totéž), omezuje se na omílání známých klišé a nového nepřináší prakticky nic - ani obsahově, ani formálně. Není tu nic, co by člověka nenapadlo, nic, co by tu už nebylo.

I ty práce, které odolávají touze prvoplánově šokovat nebo se prostě vykřičet, postrádají samonosnost a nemají žádnou kvalitu navíc - ani pohled na věc, ani zasvěcený nebo prostě jen trefný komentář, natož pak aby měly sílu opravdu znepokojovat.

K. Kintera, Portfolio...
K. Kintera, Portfolio... | Foto: Aktuálně.cz

Ulpívá se jen na konstatování všeobecně známých faktů nebo glosování hospodského typu, které ale mnohdy bohužel ani nepobaví.

To, že je válka v Iráku a vojáci jsou jen nastrčené figurky, že se na ulici krade a Brežněv byl dobytek, nebo, že jsme se s tou naší konfidentskou minulostí úplně nepopasovali, vědí všichni. Bezzubost, banalita, nesourodost - to jsou slova, která mi na výstavě naskakovala asi nejčastěji.

Což je celkem s podivem, protože umělci, kteří se jí účastní, jsou obecně vnímáni jako lidé s poměrně velkým potenciálem, ať už jsou to Sláva Sobotovičová, lidé z Pode Balu, Guma Guar, Krištof Kintera nebo Avdej Ter-Oganian.  Vyjádřit s něčím nesouhlas je bezesporu forma konfliktu, ale že by to nutně muselo být také umění? To asi ne. Natož pak dobré.

Czechpoint, mezinárodní výstava politického umění. Galerie NoD, Praha, výstava se koná do 30. listopadu.

 

Právě se děje

Další zprávy