Londýn - Výstava Team Rex: Po stopách vzniku druhů si vzala za cíl zmapovat cestu, jíž graffiti urazilo z ulic New Yorku 70. let do dnešní doby a podoby. Na pomoc si londýnští writeři přizvali na stovku kolegů z celého světa, nemálo z nich přitom stálo u samotného zrodu pouličního fenoménu.
"Graffiti patří do ulice, ale jsou to právě výstavy, které veřejnosti potvrzují, že se jedná o svébytné umění. Snažili jsme se zmapovat kořeny graffiti a zároveň ukázat, kam jeho tvůrci za posledních třicet let ve své tvorbě dospěli. Přestože se většinou jedná o plátna, stále mají energii a náboj ulice," osvětluje cíl výstavy Robert z platformy Pranksky Media, která se personálně prolíná s Teamem Robbo. "Na rozdíl od médií nerozlišujeme mezi graffiti a street artem. Neříkáme, co je lepší, obojí je pro nás formou uměleckého vyjádření. Pravdou ale je, že graffiti umělci na výstavě převažují," upřesňuje Robert.
Umělci v ilegalitě
Výstava Team Rex se příznačně koná v poměrně alternativní Red Gallery v srdci Shoreditche. Právě tato čtvrť je mekkou londýnského street artu a graffiti. Přestože street art pronikl i do renomovaných galerií, genius loci této exhibici přidává na autenticitě. Oproti výstavě Street art, která proběhla v Tate Modern před čtyřmi lety, je tato akce menší, neznamená to ale, že by bylo jednodušší ji zorganizovat.
"Polovině zde vystavovaných umělců nemůžete jednoduše zavolat. Svou identitu si před veřejností a hlavně zákonem stále pečlivě chrání," pokračuje s trochu spikleneckým úšklebkem Robert.
Vystavené obrazy dávají tušit, že by se záměr pořadatelům mohl povést. Expozice nabízí plátna s klasickými graffiti a charaktery (graffiti termín pro portrét) break dancerů, samozřejmě nechybí pop art a obrazy stříkané pomocí šablon. Najdete ale i abstraktní, expresivní nebo ornamentální malbu, několik obrazů má přitom až poetický náboj. Výběr je překvapivě bohatý.
"V půlce 70. let se v New Yorku začalo dít něco úžasného," říká téměř padesátiletý Carlos Rodriguez a má na mysli období, kdy se jeho kultura začala formovat. "Graffiti pro nás bylo prvním vizuálním jazykem. Byli jsme děti, které nemají tušení, co vlastně dělají. Tehdy by nás ani nenapadlo, kam až to může dospět," komentuje Rodriguez fotku, na níž stojí coby dvanáctiletý se sprejem v ruce u vagonu newyorského metra. "New York byl tehdy kulturně a duševně narušené město naplněné totálním chaosem. Vyrůstat v takovém prostředí byla obrovská zkušenost," přibližuje Rodriguez své dětství v Západním Harlemu. Výstava je podle něj důkazem, že graffiti není pouhé vandalství, ale dokáže rozvinout talent a inspirovat.
On sám je toho důkazem. Rodriguez je dnes respektovaným výtvarníkem a jeho umělecké jméno Mare 139 proslavily kromě graffiti i abstraktní ocelové plastiky, které jsou založeny právě na dynamice graffiti nebo break dance. Kromě urban artu ve svých pracích Mare 139 přiznává i vliv konstruktivismu, kubismu a futurismu.
Když chybí respekt
Team Robbo (organizátoři výstavy) se zformoval, když se několik lidí rozhodlo veřejně podpořit writera King Robba v jeho sporu se street artovou celebritou Banksym. Tomu vyčítají, že pouliční umění zneužil pro svou slávu a obohacení a degradoval ho na popkulturní kýč. Přestože pořadatelé tvrdí, že je to pro ně už minulost, legendární londýnské graffiti válce dávají na výstavě prostor. Na stejné téma vznikl i televizní dokument Graffiti Wars.
Tento spor byl pro (nejen) londýnskou graffiti a street art komunitu vcelku zásadní a kromě vysokého ega obou zúčastněných ilustruje především schizofrenní chování londýnské radnice. Ta se projevům pouličních umělců na jedné straně vehementně brání (důkazem budiž preventivní předvedení většiny známých tváří londýnské graffiti scény na policejní stanici a důkladná čistka města před olympijskými hrami), na straně druhé některá díla nechává zakrýt plexisklem, aby nedošlo k jejich poškození. Problém je v tom, že této "cti" se dostává v podstatě jen jednomu jménu, a tím je Banksy.
Celou válku odstartoval Banksy, když v roce 2009 přemaloval jedno z posledních graffiti King Robba, které připomínalo vandalovu slávu z osmdesátých let. Zhruba mezi lety 1985 a 1995 jeho jméno zdobilo každý druhý vagon londýnského undergroundu. Respekt je jedním ze zásadních pravidel hry jménem graffiti a Banksyho akce nezůstala bez odezvy. Zeď u vodního kanálu v Camden Town mhohokrát změnila svou podobu.
Team Rex: Origin of the Species
Red Gallery London, 3 Rivington Street London EC2A 3DT30. srpna - 9. září
vstupné zdarma
otevřeno: pondělí, úterý, středa, pátek, sobota: 10.00 - 19.00, čtvrtek 10.00 - 20.00, nedělě 11.00 až 17.00
Více na teamrex.org, redgallerylondon.com
Kromě obou umělců se o to zasloužili příznivci obou stran a nejspíš i radnice, která ve snaze spor uklidnit (terčem se staly i další Banksyho díla, proto je město začalo chránit plexisklem) nechala zeď párkrát přetřít na černo. Celý spor skončil nečekaně a bohužel tragicky. Než Robbo stačil znovu zareagovat, měl vážnou nehodu a dodnes leží v kómatu. Součástí výstavy je i aukce, jejíž výdělek jde na léčbu "krále" a podporu jeho rodiny.
Sami autoři výstavy ale mezi řečí přiznávají, že sporem s Banksym se mimo jiné snaží výstavě zajistit kvalitní PR. Sama slovní hříčka Pranksky Media vznikla před pár lety jako hák na senzacechtivá média. Ta mohou nyní výstavě dát publicitu, která cílové skupině (laická veřejnost) zprostředkuje sdělení výstavy. To asi nejlépe zformuloval Mare 139 na konci své přednášky.
"Když se procházíte ulicemi Londýna, musíte si nevyhnutelně položit otázku, co je to veřejný prostor. Kdo ho vlastní a kdo má právo ho vlastnit? Velké a spontánní malby v ulicích splňují několik funkcí: Zaprvé se jedná o velký kus umění, který je součástí místní komunity, jíž přidává na hodnotě. Stejně tak přidává na hodnotě nemovitosti, na níž je. Komunitu inspiruje a vizuálně vzdělává zároveň."
