Londýn - Nové londýnské graffiti přisuzované pouličnímu umělci Banksymu by mohlo být kritickým vyjádřením k oslavám diamantového výročí královny Alžběty II. Asijské dítě s šicím strojem totiž bylo na stěnu obchodu Poundland zasazeno tak, aby mu zpod jehly vylézal ozdobný pás britských vlajek.
Stejně tak by mohlo být kritickou reakcí na olympijské hry v Londýně. Obě události jsou do jisté míry chápány jako propagace Velké Británie, k níž bude třeba vyrobit velké množství státních vlajek a dalších reklamních předmětů. Většina z nich bude dle nejpravděpodobnější interpretace Banksyho díla vyrobena v některé z rozvojových zemí, čímž se Británie má nepřímo podílet na nelidských podmínkách zaměstnanců v nespecifikovaných asijských státech.
K tomuto výkladu také svádí umístění graffiti na obchodě Poundland, jenž příznačně svému názvu nabízí veškerý sortiment v ceně jedné libry. Řetězec se navíc už v minulosti potýkal s problémem zaměstnáváním dětí. Před dvěma lety spustil vyšetřování po zjištění, že sedmiletý kluk pracoval 100 hodin týdně v jedné z indických manufaktur, která Poundshopu dodává zboží.
„Jsme Banskyho fandové a zároveň hrdí příznivci královnina jubilea. Poundland má však jasně definované podmínky chování dodavatelů, kteří v pracovních záležitostech musí zastávat určitý pracovní kodex," komentoval situaci ředitel konkrétního obchodu Tim McDonnell.
Ačkoliv se k dílu umělec s neznámou identitou zatím žádným činem nepřihlásil, kluk s šicím strojem je vyveden v Banksyho nápadném černobílém stylu a s hravostí se kriticky vyjadřuje k určitému problému. S nejvyšší pravděpodobností tak půjde právě o graffiti ze spreje tohoto umělce.
K podobnému problému se Banksy vyjádřil už v minulosti. Zjištění, že populární seriál Simpsonovi vzniká v Jižní Koreji, umělce inspirovalo k vytvoření úvodního skeče pro díl nazvaný MoneyBART. Tam zobrazil asijské pracovníky, jak vytváří seriál v žalostných podmínkách.
Nejoblíbenější britský umělec
Banksyho pouliční poetiku Britové očividně zbožňují. Z výzkumu vypracovaného organizátory uměleckého veletrhu The Other Art Fair totiž vyplynulo, že výtvarným dílem nejlépe vystihujícím britskou identitu je graffiti dvou líbajících se policistů, nikoliv nějaký klasický obraz.
Na dalších místech se pak na základě reakcí tisícovky oslovených výtvarníků umístila další moderní díla jako plastika Antonyho Gormleyho pojmenovaná Anděl severu, akt ležící otylé ženy Benefits Supervisor Sleeping (Spící inspektorka z úřadu práce) od Luciana Freuda nebo objekt Moje postel autory Tracy Eminové.
Klasické malířství se dostalo až na sedmou příčku obrazem lodi The Fighting Temeraire (Bojující Temereire) výtvarníka J. M. W. Turnera. Předstihl jej třeba i Hirstův žralok ve formaldehydu nebo obal singlu God Save the Queen punkové skupiny Sex Pistols.
Vzhledem k respondentům čistě z řad výtvarníků však zjištění nelze považovat za zcela vypovídající a platné pro celou britskou společnost. K podobnému, ovšem podrobnějšímu výzkumu, v této oblasti zatím nedošlo.
