Rozhovor - Ve výběrové řízení komisi na nového šéfa Národní galerie byli zaujatí lidé a jmenování Jiřího Fajta, kterého určili za vítěze, by byla mezinárodní ostuda. Tak vidí události posledních měsíců současný generální ředitel této instituce Milan Knížák.
Potvrzuje, že se sám konkursu zúčastnil, zároveň vyvrací spekulace, že se v něm "angažoval", a v rozhovoru pro Aktuálně.cz také říká: "Nechtěl bych být ministrem kultury, ale mohl bych jím klidně být. Mým úkolem by bylo během čtyřletého funkčního období ministerstvo kultury zlikvidovat, poněvadž ho považuji za zbytečný moloch spotřebovávající velkou část rozpočtu."
I v agenturním zpravodajství už se často používá obrat, že jste si znepřátelil „většinu odborné veřejnosti". Pokud to tak je, čím jste si je podle vás znepřátelil, a kdo naopak stál a stojí na vaší straně?
Nevím, jestli se jedná o většinu odborné veřejnosti a jestli je ta veřejnost opravdu odborná. NG byla před mých příchodem před rozpadem a měla stamiliónové dluhy. Přiživovala se na ní spousta lidí. Ve Veletržním paláci pracovali vaši tzv. odborníci dva roky na podobě budoucí instalace a nedošli k žádnému závěru. Když NG pod mým vedením začala fungovat a lidé, kteří parazitovali nebo byli neschopni, museli odejít, okamžitě se vytvořila rota nepřátel.
A navíc, nejsem ochoten se nechat ovládat žádným "uměleckým klanem" a dělám všechno, aby se NG vyhnula následování módních trendů, které bohužel panují i v muzejnictví. Jsem přesvědčen, že převážná většina těch tzv. odborníků odborná není. Především jim jde o sebe sama a umění používají k tomu, aby se zvýznamnili.
Tato „většina" také tvrdí, že jste z galerie udělal spíš muzeum, že NG nepořádala velké výstavy a je v mezinárodní izolaci. Jak byste současný stav a postavení NG charakterizoval vy? Kam jste ji dovedl?
Pokud to tato "většina" tvrdí, tak tím dokazuje jak je neprofesionální, poněvadž NG je především, zásadně a zcela uměleckým muzeem. V cizích jazycích se slovo galerie používá pouze pro soukromé, většinou obchodní podniky - a pokud někde zůstává v názvu uměleckého muzea, je to jen z úcty k tradici.
NG se především chtěla vyrovnat s mezerami a deformacemi, které vznikly v uměleckých dějinách i ve sbírkách během totality. Uspořádali jsme řadu vynikajících mezinárodních výstav, ale naše média dělala všechno, aby o nich nepronikla k veřejnosti ani zmínka.
Co považujete za svůj největší úspěch, a co naopak za největší prohru při řízení NG?
Nejde o úspěchy a prohry. Pracovat v takové instituci jako je NG znamená především každodenní, úmornou, někdy trapnou a skoro bezvýslednou práci. Nejobtížnější je dát do pořádku každodenní běh instituce. Jsem pyšný, že se nám to povedlo. Ještě dodnes však napravujeme chyby předešlých vedení.
Můžete potvrdit nebo vyvrátit, že jste se i vy sám zúčastnil konkursu? Proč jste to udělal, pokud jste byl přihlášen?
Zúčastnil jsem se konkurzu, ale většina komise se chovala, jako bych tam vůbec nepřišel.
Co tedy říkáte na složení komise, průběh řízení a tři kandidáty, které ministr doporučil svému nástupci do finále?
V komisi byli lidé, kteří byli zaujatí a proto neobjektivní, to mohu lehce dokázat. Navíc v komisi chyběl - alespoň jako poradce - ekonom znalý fungování NG, aby rozkryl některé nereálné projekty účastníků konkurzu. Do eventuálního konkurzu bych velmi pečlivě vybíral skutečné a předem nezaujaté odborníky - a dal bych jim šanci se seznámit s hospodařením a chodem NG v Praze nejen z doslechu či z médií. Ani uchazeči neměli dost času se seznámit s provozem NG, proto byli handicapováni všichni, kteří dříve v NG nepracovali či nevedou podobnou instituci.
Zadání, které vypracovalo ministerstvo kultury, vůbec nebralo v úvahu probíhající projekty, které samo schválilo a které již částečně financovalo. Do hodnotící komise byli povoláni lidé dokazatelně propojeni s některými uchazeči. Způsob, kterým byl vybrán vítěz, byl tak průhledně manipulovatelný, že stačila domluva jen tří lidí, aby vyhrál určitý kandidát.
Absurdní je, že několik měsíců před uspořádáním konkurzu zorganizovalo ministerstvo kultury prověrky ředitelů kulturních institucí (Národní muzeum, Národní galerie atp.). Touto prověrkou jsem prošel s výborným hodnocením a byl jsem oceněn největší odměnou, kterou mě kdy ministerstvo udělilo.
Upozorňuji na to, že to byla ministerská prověrka s komisí jmenovanou ministrem a její výsledky byly potvrzeny v prosinci minulého roku. V lednu už mluvil ministr kultury o něčem jiném. Nechápu proč, nevím, co se stalo. Ale ve světle těchto skutečností působí vypsání výběrového řízení jako fraška.
Jak vnímáte vítězství Jiřího Fajta? Máte proti němu odborné nebo osobní námitky, jak tvrdí on?
Jiří Fajt kdysi v NG pracoval a silnou měrou přispěl k její devastaci. NG archivuje 1200 stran dokumentů, které to dokazují. Nevím, co jsou to osobní námitky. Nevím o jeho soukromém životě nic, jen jsem se přesvědčil, že jeho působení v NG bylo devastační. Jsem přesvědčen, že Jiřímu Fajtovi nejde o NG, ale o vlastní zvýznamnění a také o to, aby získal nový "džob", když na berlínské univerzitě skončil.
| Rozhovor s Jiřím Fajtem: Bez Národní galerie ztratí Milan Knížák svůj vliv |
Členka komise Milena Bartlová tvrdí, že dva členové sboru, které označuje za „Knížákovy lidi", vynášeli informace o jednání a o hlasování komise, aby její výběr zpochybnili včetně systému hlasování.
Nevím, co paní Bartlová - která je pro mne jako členka komise diskvalifikována už tím, že byla spolupracovnicí Jiřího Fajta a ještě před konkurzem dávala najevo, jaké jsou její postoje, a navíc velmi nekvalifikovaně - myslí pod pojmem "Knížákovy lidi". Mohu jen prohlásit, že mě osobně nikdo žádné informace nepřinášel. Paní Dědečková velmi zasvěceně v médiích rozkryla průběh konkurzu. Kdo jí tyto informace poskytl nevím, ale její informace i analýza byly perfektní.
Co říkáte na obvinění, že jste se i vy sám „angažoval" ve výběrovém řízení a že „stojíte za dehonestující kampaní proti Jiřímu Fajtovi"?
Nemluvte tajemně, řekněte mi, jak jsem se angažoval, já to totiž nevím. Trvám na tom, že Jiří Fajt by byl tím nejhorším ředitelem NG a vycházím ze zkušeností s ním. Nejde o žádnou dehonestující kampaň. Jediná dehonestující kampaň se vede proti mě.
Ocitl se ministr pod politickým tlakem, aby Jiřího Fajta nejmenoval?
Jestli byl ministr pod politickým tlakem, nevím, o tom se mohu jen dohadovat. Laskavě se zeptejte pana ministra.
A ještě jedna spekulace: že byste chtěl a mohl být novým ministrem kultury…
Nechtěl bych být ministrem kultury, ale mohl bych jím klidně být. Mým úkolem by bylo během čtyřletého funkčního období ministerstvo kultury zlikvidovat, poněvadž ho považuji za zbytečný moloch spotřebovávající velkou část rozpočtu. Stačilo by jedno malé oddělení, třeba na ministerstvu financí, ale taková změna nejde ze dne na den, musí se dokonale připravit včetně změny některých zákonů.
Jak se vám vůbec s nynějším ministrem spolupracovalo?
Byla to velmi krátká doba, na nějakou těsnější spolupráci nebyl čas. Až do doby, kdy začal připravovat hektické a neprofesionální řízení, jsme měli vztahy korektní.
Měl podle vás Václav Riedlbauch ještě rozhodnout o šéfovi NG a koho měl vybrat?
Jak jsem již uvedl, výběrové řízení bylo neprofesionální v mnoha směrech a mělo by být zrušeno v plné šíři. Z toho vyplývá vše ostatní.
Od koho z vás dvou vzešel impuls, že ukončíte svou misi v NG a na jakém datu jste se dohodli? Známé jsou jen obecné věty o „zachování kontinuity"…
Ukončení mého působení v NG jsem navrhl já, když jsme se s ministrem sešli a on to akceptoval. Bylo to na podzim loňského roku a datum mého odchodu bylo stanoveno na konec roku 2011.
Jak bude podle vás proces jmenování nového šéfa NG pokračovat?
Je třeba zrušit existující výběrové řízení, a profesionálně, ve správných lhůtách a s profesionální komisí uspořádat nové. Ve světě je běžné, že nový ředitel je vybrán několik let dopředu.
V médiích převažuje obraz manipulativního Knížáka a nerozhodného ministra, kteří paralelně, pokud ne společně, zabránili očistě a jmenování odborníka do čela NG - což je mezinárodní ostuda. Jaký je váš obraz uplynulých měsíců?
Ostuda by byla, kdyby ministr kultury jmenoval Jiřího Fajta. Zatím k žádné mezinárodní ostudě nedošlo, to jsou jen směšné názory lidí, kteří neví o čem mluví. Před 14 dny proběhlo v Praze zasedání tzv. BISOT Group, což je společenství ředitelů velkých světových muzeí. Prahu navštívili mimo jiné ředitelé Louvre, Grand Palais, Centre Pompidou z Paříže, ředitel petrohradské Ermitáže, ředitelé Britského muzea, Tate Gallery, Národních galerií ve Skotsku a Irsku, ředitelé národních muzeí z Itálie a Skandinávie.
Všichni tito jmenovaní - a můžete se jich klidně zeptat - byli nadšeni Národní galerií tak, jak vypadá teď, a dávali to jasně a konkrétně najevo. Lepší odborníky už na světě nenaleznete. Našim médiím však byla tato akce úplně lhostejná; možná ji blokovaly záměrně, ostatně jako všechny akce Národní galerie. To je mezinárodní ostuda.
