"Fuck you! Fuck you very, very much," řvalo odhadem přes 100 tisíc hrdel v radostném souznění. Na tvářích odhodlané úsměvy, nad hlavou vlajky a vztyčené prostředníky. Bylo sobotní odpoledne na loňském ročníku anglického festivalu Glastonbury a hodinový set Olivie Rodrigo se chýlil ke konci, když se na pódiu nečekaně objevila britská hvězda Lily Allen. S o generaci mladší Američankou zazpívala hit Fuck You.
Na Glastonbury podobné nečekané kombinace účinkujících utvářejí kolorit. Olivii Rodrigo tehdy bylo 19 let, za sebou měla jen něco málo přes 40 koncertů, přesto se její show zařadila mezi nejvýraznější momenty ročníku.
Píseň s jednoznačným vzkazem umělkyně jmenovitě věnovaly pěti konzervativním soudcům amerického Nejvyššího soudu, kteří krátce předtím zrušili federální právo na potrat. Totéž rozhodnutí o den dříve jiná mladá hvězda festivalu Billie Eilish označila za "opravdu temný den pro americké ženy".
Právě srovnání jejich koncertů odhalilo, jak se po pauze vynucené pandemií koronaviru začíná měnit hudební mapa. Billie Eilish chvíli označovaná za nejslavnější teenagerku světa hecovala dav obvyklými fígly, reakce ale byly spíše chladné, její předtočené hudební podklady neutáhly největší scénu festivalu a playback vyzněl nepatřičně. Naopak Olivia Rodrigo měla v zádech perfektní, energickou pětičlennou kapelu. Ani stopy po zvucích mrazivých syntezátorů. Při sledování rozvášněného davu se těžko šlo zbavit dojmu, že pozici nejsledovanější mladé hvězdy amerického popu přebírá Olivia Rodrigo.
Spektákl pokračuje
"Připadám si, jako bych mezi 18 a 20 zestárla o deset let," říká nyní zpěvačka deníku Guardian u příležitosti vydání druhého alba Guts. Zveřejnila ho minulý pátek a opět se s ním dostala na první příčku americké hitparády. Úspěch provázený čísly jako ekvivalentem 302 milionů prodaných alb nebo 200 milionů streamů jen v USA doprovodila oznámením světového turné, které zahájí v únoru 2024. Bude čítat 75 zastávek včetně koncertů začátkem června v Berlíně, Hamburku, Frankfurtu a Mnichově.
"Jsem lehká jako pírko a tuhá jako prkno," znějí první slova nahrávky. Úvodní verš písně All-American Bitch odkazuje na trochu strašidelnou dětskou hru: jedno dítě si lehne na záda, paže překříží přes prsa, takže vypadá jako mrtvé, ostatní si sednou kolem, každý ležícího podloží dvěma prsty a naráz se ho snaží zvednout.
Při troše nácviku a zvládnuté koordinaci se váha "mrtvého" rozloží na prsty všech, takže se dotyčný skutečně vznese. Jde o základní fyziku, výsledek ale může připomínat temná kouzla. Malí Američané a Američanky takto tráví večery například během oslav Halloweenu.
Podobně zábavný i děsivý je hudební showbyznys, jehož byla Olivia Rodrigo součástí od 12 let. Tehdy debutovala v televizním seriálu, o několik let později proslula jako jedna z hlavních postav Muzikálu ze střední: Seriálu od společnosti Disney.
Lehké jako pírko a tvrdé zároveň je i aktuální album. "Skládání písní na debut mi přišlo naprosto spontánní. Bylo mi 17 let, učila jsem se, jak pořádně psát. Vylévala jsem si srdce, měla jsem toho tolik na jazyku," vzpomíná umělkyně v interview pro platformu Apple Music.
Práce na druhé desce Guts jí pozvedla autorské sebevědomí. "Tentokrát jsem se ocitla v dost jiné situaci," odkazuje na obrovská očekávání, jež novince přecházela. Všudypřítomný tlak se snažila odfiltrovat soustředěním na řemeslo. "První zlomené srdce jsem už měla za sebou, což mě možná nasměrovalo k tomu, abych byla při psaní kreativnější," doufá.
Novinka působí jako pokračování hollywoodského spektáklu, jehož úspěch zaskočil i tvůrce - navazuje na kouzlo debutu, nosné a povědomé momenty rozvádí do detailů.
Vločky nabrousily hrany
Úvodní All-American Bitch začíná rozverným sledem akordů hraných na akustickou kytaru, které po minutě vystřídá téměř punkový nával. Olivia Rodrigo možná stále vypadá jako ze seriálu pro dospívající, vztek ji ale neopustil a hlasitou hudbou ventiluje emoce.
Jako by dva pandemické roky utlumily vlnu popu, který byl melancholický, mrazivý a úzkostný. Zatímco zpěvačky Lorde, Lana Del Rey nebo Billie Eilish šeptaly refrény do polštářů, Olivia Rodrigo je křičí do burácejících kytar jako v 90. letech minulého století Avril Lavigne nebo Gwen Stefani s kalifornskou kapelou No Doubt.
Pokud připustíme, že populární hudba předvídá či reflektuje změnu nálad ve společnosti, pak generace Z s nástupem 20. let přestala plakat. Tomu mohou odpovídat i stále intenzivnější formy protestů proti používání fosilních paliv coby motoru klimatické krize - ať už jde o blokády ulic ve snaze omezit rychlost v centrech měst, přilepování vlastních těl k vozovce, nebo demonstrativní útoky na slavná umělecká díla.
Dnešní dvacátníci a třicátníci rozhodně nepřipomínají sněhové vločky, které se při první příležitosti rozpustí, jak jim podsouvalo posměšné označení snowflakes. Olivia Rodrigo to svou hudbou reflektuje. V textech většinou variuje příběhy o nemožných klucích, s nimiž jí bylo dobře, milostných trojúhelnících nebo neustálém pochybování o sobě sama, výrazem však artikuluje vztek - ať už generační, nebo osobní.
Pouze s nabroušenými kusy odkazujícími na kytarovou hudbu 90. let a moderními variacemi na žánr pop-punk by ale Guts těžko ovládlo hitparádu. Jeho autorka je stejně silná v baladách.
Jeden z nejpodmanivějších momentů alba představuje čtvrtá skladba Lacy. "Lacy, ó, Lacy, kůže jako nadýchané cukroví / Nejsi náhodou ta nejsladší záležitost na téhle straně pekla," parafrázuje tu Olivia Rodrigo název i refrén soulové klasiky The Sweetest Thing on This Side of Heaven z roku 1967.
Do fiktivní postavy Lacy vepsala všechny ženy, respektive těla, která kolem sebe vidí a obdivuje natolik, že se cítí méněcenná. Jedním dechem je miluje i nenávidí. "Vidím tě na každém rohu / Nejsladší mučení, které může jeden unést," ukazuje, že umí napsat mnohem víc než dobře znějící verše o rozchodu. Lacy vyznívá jako platonická, ale zničující romance se světem očekávání i sebou sama.
Všežravá houba
Také její druhá deska připomíná skládanku všeho, co znělo v rádiích a televizi od začátku milénia nebo spíš v posledním půlstoletí.
Druhá skladba Bad Idea, Right? začíná poťouchle zrychleným soulovým motivem hraným na kytaru, jež postupně graduje do rocku. Olivia Rodrigo frázuje tak rychle, že prakticky rapuje. Mezihře dominuje soulová basa jako ze 70. let, refrén mistrně graduje po vzoru největších hitů například kapely The Killers. V poslední třetině nastupuje kvílivé, až halucinogenní kytarové sólo, pravděpodobně odkazující na Jacka Whitea, jehož zpěvačka označuje za mentora.
Někdy je těch podobností ale příliš. Po vydání debutu Sour musela Olivia Rodrigo hned třem písním dodatečně připsat spoluautory: 1 Step Forward, 3 Steps Back až moc připomínala New Year’s Day od Taylor Swift a producenta Jacka Antonoffa, jejichž jména doplnila také u kompozice Déjà vu. Hit Good 4 U se pak místy podobal Misery Business od kapely Paramore.
Aktuálně uživatelé sociálních sítí upozorňují na podobnost All-American Bitch se skladbou Start All Over z debutu zpěvačky Miley Cyrus. V roce, kdy hip hop slaví 50 let, Olivia Rodrigo bezelstně používá samplování - tedy slepování hudebních podkladů prostřednictvím úryvků starších písní - z podvědomí nebo vzpomínek. Starší kolegyně většinou označuje za idoly a nemá problém přiznat, pokud byla inspirace až příliš silná.
Podle autorky je Guts určené především dívkám a dospívajícím ženám. Sofistikovaností ale cílové skupiny bezpečně přerůstá. Pod videoklipy lze už teď najít stovky komentářů od mužů ve středním věku, kteří se k písním hrdě hlásí. Nebo od rodičů radujících se, že s dětmi našli společnou hudbu, za niž se nemusí stydět.
Generační výpověď zde funguje jako mezigenerační most. Mladším posluchačům zase novinka může otevřít dveře mimo svět čistokrevného popu, třeba do tvrdší kytarové hudby.
S příchodem Olivie Rodrigo pomalu odeznívá melancholický pop plný syntezátorů, jimž udávají tempo strojově přesné údery automatických bubeníků. Guts nechává vyniknout živelnost kapely, několikrát se dokonce ozve odpočítávání "raz, dva, tři, čtyři". Se skutečnými spoluhráči je totiž možné chybovat.
"Jsem neustále zvědavá, chci se učit, růst a zažívat nové věci. Ale jak se mám učit, když nemůžu udělat žádnou chybu ani v mém osobním životě?" přibližuje život pod drobnohledem Olivia Rodrigo. A mimoděk vysvětluje, že Guts je také o svobodě dělat chyby, které nejsou fatální.
Album
Olivia Rodrigo: Guts
Geffen Records 2023
