Newyorského rodáka Scorseseho na slavnostním ceremoniálu festivalu Berlinale uvedl kolega, německý režisér Wim Wenders. Označil ho za "krále filmu" s nesmazatelným rukopisem. Galavečera v Berlíně se zúčastnili i Scorseseho dlouholetí spolupracovníci jako střihačka Thelma Schoonmaker nebo herečka Sharon Stone. Americký host se dočkal potlesku vestoje.
Scorsese začal točit koncem 60. let minulého století, do širšího podvědomí se zapsal gangsterkami Mafiáni nebo Casino. Dávno předtím ale zvažoval, že by se stal knězem. Teď kruh pomyslně uzavírá, když při setkáních s papežem Františkem vymýšlí, jak natočit film o Ježíši.
"V jednu chvíli mi zavolal papež. Párkrát jsme se sešli a hledali jsme nějaký svěží způsob, jak by se dalo přemýšlet o základech křesťanství," oznámil Scorsese v Berlíně, že chystá film na motivy románu Život Ježíšův z roku 1973 od již nežijícího japonského katolického spisovatele Šúsakua Endóa. Scénář už zřejmě v nějaké podobě existuje. "Chtěl bych natočit něco jedinečného, jiného, něco, co by člověka přimělo myslet. Pořád ale úplně nevím, jak na to," přiznává režisér.
Náboženství by se nevěnoval poprvé. Už roku 1988 podle románu Nikose Kazantzakise vytvořil Poslední pokušení Krista, jež zdůraznilo Ježíšovy lidské stránky. Nejen kvůli scéně, ve které má Ježíš hraný Willemem Dafoem pohlavní styk s Máří Magdalenou, byl snímek zakázán v několika zemích včetně Argentiny, odkud pochází současný papež. Režisérovi tehdy chodily i výhrůžky smrtí.
Později Scorsese uvedl do kin Kundun o tibetském dalajlamovi nebo v minulé dekádě Mlčení o portugalských misionářích v Japonsku 17. století. Právě Mlčení vzniklo na motivy knihy Šúsakua Endóa, k němuž se nyní Scorsese prostřednictvím dalšího projektu o Ježíšovi vrátí.
Podle deníku Guardian kvůli tomu režisér možná odloží další rozpracovaný projekt, adaptaci knihy Davida Granna nazvané The Wager o vzpouře na britské lodi v 18. století. Není vyloučeno, že ji nakonec převezme jiný tvůrce.
Martin Scorsese na Berlinale převzal čestnou cenu Zlatý medvěd za celoživotní dílo. Dostal ji mimo jiné za to, kolik práce s kolegy Stevenem Spielbergem a Paulem Schraderem či scenáristou Jayem Cocksem odvedli na restaurování starých filmů a jejich uchování pro příští generace, zdůvodnili pořadatelé.
Scorsese v tomto ohledu vyvíjí úsilí od 70. let. "Tehdy bylo hrozně těžké sehnat dobrou kopii filmu," vzpomíná, jak už v jeho mládí byly předválečné snímky často příliš poškozené na to, aby se znovu promítaly v kinech.
Mladí Newyorčané jako on měli přístup jen k omezené části zahraniční kinematografie, převážně k snímkům z Velké Británie, Francie a Itálie. "Kdežto dnes máte jako na dlani celé jedno století filmu. Můžete si pouštět věci ze 30. let, máte celá 50. léta, všechno ze všech koutů světa," zdůrazňuje Scorsese.
Dodnes sám rád sleduje japonskou kinematografii. Z posledního roku se mu ale líbily také film Minulé životy od korejské režisérky Celine Song nebo Dokonalé dny, které Wim Wenders natočil právě v Japonsku.
Zároveň se Scorsese rád vrací ke klasikám. "Někdy se na film podíváte po třiceti letech a přijde vám, že je úplně jiný, než jak jste si ho pamatovali. Ve skutečnosti je film samozřejmě pořád stejný a měníte se vy. Je to jako poslouchat Beethovenovy symfonie. Také nikdy nejsou stejné," srovnává.
Martin Scorsese se dnes ohlíží za šesti dekádami, během nichž sledoval proměny filmového průmyslu. Nebojí se, že by se obor nevypořádal s nastupujícími technologiemi. "Nemyslím, že film umírá. Mění se, to ano, ale nikdo přece nečekal, že zůstane pořád stejný," srovnává.
Když byl malý, člověk mohl chodit jedině do kina, kde film sledoval s ostatními. Možnost pouštět si snímky doma, na počítači či telefonu neexistovala.
"Dnes se člověk může vyjádřit prostřednictvím TikToku, stejně jako může natočit čtyřhodinový film nebo dvouhodinovou minisérii. To ale není důvod, abychom se technologie obávali nebo abychom se jí nechali řídit," myslí si režisér, kterého část mladších uživatelů sociální sítě TikTok zná díky hravým videím, jež natáčí se svou dcerou Francescou. Ta ho v Berlíně doprovodila.
Sám se snaží co nejlépe využít čas, který mu zbývá. "Jestli mě něco opravdu mrzí, tak pomíjivost života. Samozřejmě všichni jsme vždycky věděli, že je pomíjivý. Ale v mém věku už si říkáte, proč sakra musel být pomíjivý tak rychle," žertuje režisér.
"Dokud tu ale jsme, tak spolu pojďme mluvit. A pojďme spolu mluvit prostřednictvím umění," apeluje Martin Scorsese. Ten se na slavnostním ceremoniálu v Berlíně rozloučil se slovy "na viděnou snad za pár let s dalším filmem", doplňuje web Variety.com.
Od roku 1967, kdy debutoval titulem Kdo to klepe na moje dveře, Scorsese natočil 26 celovečerních snímků. Kromě náboženství, násilí či organizovaného zločinu se věnoval problémům příslušníků italoamerické komunity v USA nebo příběhům pozoruhodných jedinců, od průkopníka letectví a režiséra Howarda Hughese přes odborového předáka Jimmyho Hoffu až po burzovního makléře Jordana Belforta.
Navzdory mnoha dřívějším nominacím čekal na Oscara za režii roky. Získal ho až roku 2007 za krimi Skrytá identita. Od té doby byl znovu nominován několikrát, naposledy počtvrté za loňské Zabijáky rozkvetlého měsíce. Ti ukazují, jak bílí Američané ve 20. letech minulého století systematicky vyvražďovali příslušníky indiánského kmene Osedžů, aby se dostali k jejich bohatství pramenícímu z ropy. Příběh vznikl podle skutečné události.
Martin Scorsese kromě hraných filmů natočil také spoustu převážně hudebních dokumentů, například Poslední valčík o posledním koncertu skupiny The Band nebo snímky o Bobu Dylanovi, kapele Rolling Stones a Georgi Harrisonovi z Beatles.
Časopis Variety.com tento týden napsal, že Scorsese si po letech vyzkouší i herectví. V příštím snímku amerického režiséra Juliana Schnabela ztvární moudrého starce, který ovlivní italského klasika Danteho při psaní Božské komedie. Scorsese už roku 1990 dostal malou roli ve filmu Sny Akiry Kurosawy, kde ztvárnil malíře Vincenta van Gogha.
