Uplynulý rok zasáhl sedmašedesátiletého budapešťského rodáka Schiffa stejně jako jiné interprety. Přišel o koncerty a turné, velkou část této doby strávil v Japonsku, odkud pochází jeho manželka, houslistka.
Recept na zachování zdravého rozumu prý zvolil obdobný jako ostatní hudebníci: pustil se do studia nových partitur a kromě toho se zdokonalil ve vaření.
Rozloučení po 50 letech
V Británii usazený Maďar se šlechtickým titulem je v české hudbě jako doma. Může za to zejména přátelství s Panochovým kvartetem, které si hýčká už půl století. Slavný český soubor, jehož obsazení se nezměnilo od roku 1971, s ním na festivalu v pondělí 20. září provede oba Dvořákovy klavírní kvintety a cyklus Maličkosti. Při něm pianista usedne za harmonium, jak to skladatel předepsal.
Bude to svého druhu loučení: panochovci kvůli onemocnění violoncellisty Jaroslava Kulhana po dlouhých 53 letech končí s koncertováním. Pro tuto příležitost Kulhana zastoupí Petr Hejný.
Díla Antonína Dvořáka také Schiff s Panochovým kvartetem natočil. "Nahrávka je zajímavá tím, že je tam minimum střihů. András je nesnáší a je přesvědčen, že nahrávka má být něco jako fotografie," říká violista souboru Miroslav Sehnoutka.
Vystoupení s panochovci bude předcházet vyhlášení Ceny Antonína Dvořáka, kterou od roku 2009 uděluje pořadatel festivalu, Akademie klasické hudby. Mimo uvádění české hudby na světových pódiích akademici ocenili fakt, že Schiff podpořil publikaci faksimile rukopisu Dvořákova klavírního koncertu.
Pro další život díla, které prošlo mnohými úpravami pro domnělou "neefektnost", šlo o důležitý počin.
Na CD natočil Schiff i cyklus Leoše Janáčka Po zarostlém chodníčku. Ten v jeho podání zazní se skladbami Roberta Schumanna na sólovém recitálu tento pátek 17. září.
"Nevím, jestli se Janáček Schumannem zabýval, pravděpodobně ne, patřil k německé kultuře. Tihle dva jdou ale skvěle dohromady, vlastně ani nevím proč. Je to ta poezie, osobní tón," zamýšlí se Schiff nad programem. "Oba se hodně zajímali o literaturu," dodává.
Nejsem žádný dirigent
Na závěrečném koncertu 24. září se pak klavírista s Českou filharmonií vedle role sólisty ujme též taktovky. Začne předehrou k Mozartově opeře Don Giovanni, jež měla premiéru v Praze, následovat bude předposlední klavírní koncert téhož autora a ve druhé polovině večera první řada Slovanských tanců od Antonína Dvořáka.
Dirigování vstoupilo do Schiffova života docela přirozeně. Nejprve začal řídit orchestry od piana, později na výzvu salcburského festivalu Mozartwoche sestavil vlastní těleso. Říkají si Cappella Andrea Barca, což je italský překlad klavíristova jména.
O svém dirigování se vyjadřuje skromně a hráče v orchestru považuje za přátele. "Nejsem dirigent v pravém slova smyslu, nikdy jsem to nestudoval. Cítím, že bych měl spíš inspirovat než diktovat. Ale jsem skálopevně přesvědčený, že moje vlastní klavírní hra z dirigování ohromně profituje. Poté, co jsem dirigoval Mozartovy opery nebo Bachovu Mši h moll, to rozšířilo moje obzory a ke klavírní hudbě najednou přistupuji z úplně jiné úrovně," říká Schiff.
Dvořák, Janáček, Mozart, Schumann, ale také Bach, Brahms nebo Bartók či Beethoven: jako interpret má bohatý rejstřík. Nikdy se nestal specialistou na jedno stylové období a svou hru umí bez námahy přizpůsobit různým skladatelům.
Říká, že dobrý pianista musí znát i jiné než klavírní kusy studovaného autora a měl by se orientovat v historickém či uměleckém kontextu, v němž skladba vznikala. To se také snaží vštípit studentům na berlínské Barenboimově-Saidově akademii.
Jeho samého zvědavost a dychtivost po poznání neopustila. V rozhovoru se živě zajímal o novou knihu o Janáčkovi. Tu předchozí mu daroval dirigent Rafael Kubelík, který ho i svými interpretacemi uvedl do světa Janáčkovy hudby.
András Schiff se narodil roku 1953. Jeho rodina patřila k těm, kdo přežili holokaust. Téma lidských práv je pro něj stále živé, proto po nástupu maďarského premiéra Viktora Orbána přestal v rodné zemi koncertovat. Vzestup radikální pravice v Rakousku jej zase přiměl k tomu, že se vzdal tamního občanství. Dnes má britský pas.
