Album nazvané Being Funny in a Foreign Language otevírá neklidný klavírní part. Původní fráze je s každým opakováním uhozena silněji, intenzivněji, jako by hráč chtěl přesvědčit sám sebe o soustředění a vůli věnované výkonu. Což je do jisté míry vlastní i skupině, která v posledních letech vydávala nahrávky s dlouhými názvy a ještě delší stopáží - dva roky staré Notes on a Conditional Form čítaly 22 písní zabírajících 80 minut.
Pro kapelu The 1975 je typické, že čerpala snad ze všech žánrů, které kdy byly populární. Jednou hráli synthpop, podruhé připomínali britpop 90. let minulého století. Na předešlou desku zařadili i kompozici People, "shock rock" trochu jako z dílny Marilyna Mansona.
Aktuální, v pořadí pátá nahrávka Being Funny in a Foreign Language je zvukově i tematicky sevřenější. Kromě jednodušších aranžmá stojících na klavíru, syntezátorech a optimistických melodiích ji spojuje motiv lásky, co dokáže zahladit i hluboké rány na duši.
The 1975 lze chápat jako silně generační kapelu - nejenže prošla podobným opovržením "starších a pokročilejších" posluchačů i kritiky, jako se to přihodilo dalším umělcům oblíbeným zejména u náctiletých dívek. Jeden čas se o The 1975 psalo jako o nejmilovanější i nejnenáviděnější sestavě světa. Patří už do generace popových hvězd, jejichž tvorbu lidé konzumují primárně přes internet. Většina jejích desek se vyšplhala k vrcholu britské i americké hitparády, ta z roku 2016 nazvaná I Like It When You Sleep, for You Are So Beautiful yet So Unaware of It dokonce ovládla oba žebříčky. Nakonec přišlo i kritické uznání a před třemi roky cena Brit Awards jak pro nejlepší skupinu, tak pro nejlepší desku.
Mileniálové versus zoomeři
V generačním vnímání The 1975 je patrně nejdůležitějším faktorem to, o čem a jak frontman Matthew Healy zpívá. Jeho témata jsou bytostně navázaná na uplynulou dekádu. "Našel jsem šedivý vlas / A stejně jako kontext v dnešních debatách jsem ho vytáhl," komentuje poťouchle současné internetové přestřelky v písni Give Yourself a Try, která vyšla na desce A Brief Inquiry into Online Relationships.
Optikou mileniálů, mezi něž se třiatřicetiletý Angličan Healy řadí, a zoomerů narozených blíž k přelomu tisíciletí, kteří už vyrůstali obklopeni digitálními technologiemi, obecně popisuje dospívání a život rozšířený o pohyb na sítích. To s sebou přineslo například zvýšený tlak na vzhled nebo pozorování světového dění v reálném čase.
Všechny problémy, kterým čelí mladí dospělí a jež zhoršují duševní zdraví, na stejné desce shrnuje skladba Love It if We Made It. Ve šlapavém rytmu zní jako zpomalená rotačka chrlící novinové titulky. "Konzultace, degradace, fosilní paliva, masturbace, imigrace, liberální kýč," zní tady s možná překvapivou pointou navázanou na slogan z refrénu: "Budu rád, když to dáme."
The 1975 vytvářejí prostor pro náznak naděje, motivaci zachránit pesimistický kurz, který v očích jejich posluchačů nabraly dějiny. Jako gesto skupina věnovala první píseň předešlé nahrávky environmentální aktivistce Gretě Thunbergové, což byla do jisté míry diverzní akce - sdělení o klimatické krizi tak dostali do automatického přehrávání algoritmických streamovacích služeb.
V roce 2019 zase zpěvák Healy v Dubaji, kde je homosexualita "zakázaná", políbil na koncertě fanouška. "Věřím, že pokud jste mladý člověk a nevyjadřujete postoje typické pro svou vládu, čili v tomhle případě jste levicově orientovaný a žijete v represivním režimu, pak jediné porozumění získáte prostřednictvím umění a kultury," řekl k tomu pro web Noisey.
Právě láska hraje stěžejní roli na nové desce Being Funny in a Foreign Language. Jsou tu typické zamilované písně zahloubané do protějšku, hudebně jen skromně doprovázené, stejně jako euforický song Happiness nasáklý discem s Healyho zastřeným vokálem.
Láska je zde cestou, jak lépe pochopit sebe sama, odrazit vlastní já od kontaktu s druhým. Skladba začíná konstatováním, že "se chovám, jako bych snad sám sobě rozuměl". V poslední třetině, díky vztahu k druhému člověku, už vypravěč konstatuje opak.
Happiness vrcholí saxofonovým sólem. Právě tento nástroj na albu hraje ústřední roli jakéhosi stvrzení či katarzního momentu - ať už v singlu Part of the Band, těžícího ze zvuku nezávislého rocku a vyprávějícího o podobném osobnostním přerodu, nebo v úvodní tradiční "metahříčce" nazvané jako na předchozích deskách jen The 1975. Tady frontman do kulminujícího klavíru hlásá empatii k mladší generaci, když na konci jen opakuje "Mrzí mě, jestli žijete a je vám sedmnáct". Předtím na sebe vrší obrazy konspiračního hnutí QAnon, opiátové krize, v jejímž důsledku zemřely statisíce Američanů včetně mladých lidí, i tlaku na výkon pramenícího z ideálu amerického snu.
Vraždil incel
Nejvýrazněji nakonec téma lásky a empatie uchopuje Looking for Somebody To Love, veselá skladba o hrozném tématu. Určitým způsobem navazuje na 11 let starý hit Pumped Up Kicks od kapely Foster the People, která uvolněnou náladou, minimalistickým basovým podkladem a melodickým refrénem přiměla všechny broukat si písničku o školním střelci.
Podobný hrdina vystupuje v kompozici The 1975, jen místo zneuznaného a zmateného teenagera jde o vraha z řad takzvaných incelů, jak se říká mužům neschopným navázat sexuální či romantický vztah. Ten písňový jen chtěl, aby ho někdo měl rád. Nabíjecí synthpopový beat, do něhož se otiskl vliv producenta Jacka Antonoffa, jako by připomínal nevázanost nenávisti bující na obskurních internetových fórech. Z nich prýští reálné násilí, které ale pachatelé často vnímají odlehčeně, jako by někomu ublížili jen v počítačové hře. Naposledy to ukázal vrah, který střílel před bratislavským gay barem.
Zpěvák Matthew Healy k této skladbě poznamenal, že je s maskulinitou něco v nepořádku, když mladým mužům jako ideály stále předkládáme zbraně, násilí a destrukci.
Předposlední song About You pracuje se zvukovou stěnou, v úvodu se vrací náladotvorný saxofon, Healyho doplňuje zpěvačka Carly Holt. Nebylo by lepšího konce desky s ústředním tématem lásky než zasněná, pomalu plynoucí kompozice, která v sobě koncentruje ten zvláštní pocit, když na někoho nemůžeme přestat myslet. Emoci v závěru ztělesňuje vazbící kytara, jíž prolíná saxofonová vyhrávka.
Přesto se pod vrstvami chytlavých melodií ukrývají slabší momenty. Jako následující závěrečná When We Are Together - zaujme jen bizarním odkazem na britské přísloví o dešti přicházejícím, když si krávy na louce lehnou. Vánoční píseň Wintering mohla dopadnout o dost hůř, je to možná tím, že se tohle období pomalu blíží, a tak klesá i odolnost čelit slavnostnímu sdělení. Kapela nijak zvlášť netlačí na pilu a apeluje na něco bytostně sdíleného - setkání s blízkými, vyprávění o známých, snahu zapomenout na strasti zbytku roku.
Zpívat o lásce se může zdát až naivní, natož s bezelstností typickou pro The 1975. Na přebalu alba Being Funny in a Foreign Language figuruje člověk zamrzlý v tanečním gestu na vraku auta. Možná je dobré si čas od času připomínat radost z toho, že ještě něco dovedeme cítit, natož k ostatním. Zvlášť když stojíme na nestabilním podloží současného světa.
Album
The 1975: Being Funny in a Foreign Language
Dirty Hit Records 2022
