Od Grety po diskotéku. The 1975 natočili album, na kterém je úplně všechno

Honza Vedral Honza Vedral
1. 6. 2020 11:07
Britská kapela The 1975, která letos měla patřit mezi hvězdy festivalu Rock for People, nazvala své čtvrté album Notes on a Conditional Form. Jeho poslech připomíná dlouhou, dobrodružnou výpravu aktuálními tématy i hudebními odkazy. Jako by se sestava rozhodla zachytit vše podstatné o současném životě, hodnotách i vkusu jedné generace.
The 1975 nežijí ani netvoří v zavedených hudebních a mentálních vzorcích.
The 1975 nežijí ani netvoří v zavedených hudebních a mentálních vzorcích. | Foto: Mara Palena

Deska Notes on a Conditional Form se přitom v mnoha ohledech vymyká obyčejům současné produkce. Původně měla být rychle nahraným i vydaným pokračováním předloňského A Brief Inquiry into Online Relationships, na kterém The 1975 začali experimentovat a sestavovat současný zvuk z různých fragmentů napříč časem.

Nakonec si novinka vyžádala mnoho odkladů i změn. Kapela na nahrávce pracovala 19 měsíců v 15 studiích čtyř zemí světa a dospěla ke skutečně opulentnímu albu s 22 písněmi a více než osmdesátiminutovou stopáží. Je snazší vyjmenovat, co na desce není, než se snažit postihnout všechny vlivy, které ji utváří. Důležité je, že velké ambice natočit generační album tu neznamenají podlézání.

Je to deska pro posluchače navyklé selektivnímu poslouchání hudby z playlistů streamovacích serverů, přesto vyžaduje značnou míru pozornosti. Deska, na které si kapela libuje v rozvleklosti, ale také dopřává čas vydat se do zajímavých, občas i slepých odboček. Deska, jejíž nepozorný poslech může vyvolat dojem náhodného přeskakování na YouTube nebo Spotify. Zároveň se jedná o bezohledně sebestřednou hudební onanii frontmana Matta Healyho.

Notes on a Conditional Form jsou tím vším a stejně k poslechu lákají, jako od něj odrazují neuchopitelností. S každým dalším kouskem odkrývají průzračný talent, krystalicky čisté písničkářství nebo smysl pro melodii, kterými jsou The 1975 výjimeční, i když se zrovna obklopují nejrůznějšími hradbami.

Tohle album lze chápat jako pózu, stejně jako snahu vytvořit něco výjimečného. A výjimečné je už tím, jaké vzbuzuje emoce.

Nahrávka začíná téměř pětiminutovou, ambientně dobarvenou promluvou ekologické aktivistky Grety Thunbergové. "Už nemůžeme zachránit svět tím, že budeme hrát podle pravidel. Protože pravidla musí být změněna. Všechno je potřeba změnit a musí se s tím začít dnes. A tak, všichni, kdo tu jste: nadešel čas pro občanskou neposlušnost. Je načase se vzbouřit," burcuje Thunbergová klidným, dětským hlasem.

Novou desku otevírá ambientně dobarvená promluva Grety Thunbergové. | Video: Polydor Records

Kapela na to navazuje svou nejtvrdší písní People s čitelnými vlivy britského punku. "Probuď se, probuď se, probuď se / Je pondělí a těch už nám zbývá jenom tisíc," vyzývá přímočaře Healy.

Po další mezihře prozkoumává britskou klubovou taneční kulturu v kompozici Frail State of Mind, kde se taneční rytmus mísí s úzkostí i depresemi. Aby v singlu The Birthday Party sáhl po akustické kytaře a na nakažlivý groove posadil jednoduchou, atmosféricky křehkou píseň o smutném střízlivění v digitální éře - s robotickými dívčími sbory a pokrouceným saxofonovým sólem v závěru.

The 1975 skáčou ze stylu do stylu, stejně jako když člověk kliká na webové odkazy. Je tu rádiový rock, nezávislé písničkářství zakryté rozmlženými kytarami, jemné folkařství v dalším singlu Jesus Christ 2005 God Bless America, pianová balada, Healyho bělošské rapování nebo gospelové chorály v Nothing Revealed / Everything Denied, které o kus dále střídají odkazy k jamajskému dancehallu s hostujícím Cuttym Ranksem.

To vše doplňuje fascinace zvukem 80. let minulého století, dovedená k dokonalosti ve skladbě If You’re Too Shy (Let Me Know) s infantilně silným diskotékovým groovem jako na starých deskách Madonny a dalším nádherně připitomělým, pornografickým saxofonovým sólem v závěru.

Píseň If You’re Too Shy (Let Me Know) z nového alba The 1975 má infantilně silný diskotékový groove. | Video: Polydor Records

Podobné přemety kapela na desce dělá v jednom kuse. Důležité ale je, že to nezní jako stylistická cvičení, ale organické, chytře a citlivě složené i domyšlené písničky. Fungují jak jednotlivě, tak v rámci celku. A možná tak dobře vyznívají i díky tomu natahování v mezihrách, které stylovým skokům dává společný ráz. I když to může občas vyvolávat podobný dojem, jako když po reklamě konečně začne dobrodružný film.

Doposlouchat se k závěrečnému vyznání v možná nejlepší skladbě desky jménem Guys sice posluchači zamotá hlavu a The 1975 ho v tu chvíli už fyzicky ohrožují pocitem přesycení. Každý další poslech opulentního alba však potvrzuje, že za sebestředností a megalomanstvím se skrývá i vzácná schopnost a odhodlání zkoušet hudbou vystihnout současnost. A navzdory experimentům nerezignovat na přímočarost, chytlavost, srozumitelnost a obyčejnou, pro mnohé trapnou líbivost.

Guys jsou možná nejlepší skladbou nové desky. | Video: Polydor Records

Je jednoduché odzívnout tvorbu a přístup The 1975, protože nežijí a netvoří v zavedených hudebních ani mentálních vzorcích. Ale právě v tom, že se nepřestali vymykat, zůstávají na Notes on a Conditional Form ve všech těch skvělých písničkách výjimeční.

The 1975: Notes on a Conditional Form

Polydor Records 2020

Obal alba Notes on a Conditional Form.
Obal alba Notes on a Conditional Form. | Foto: Polydor Records
 

Právě se děje

Další zprávy