Rozhovor - Začínala v undergroundu, na první pražský koncert ovšem přijela už jako hvězda současné britské popové scény. Jessie Ware představila kritikou ceněné album Devotion a dokazovala, jak účinné může být spojení klubových beatů se sametovým hlasem a melancholickou image soulové krásky.
Pokud produkce jejího debutu zní vcelku odměřeně a nástroje s elektronickými beaty tvoří kulisu pro monumentální hlas, pak je živé vystoupení převratem těchto konzervativních hudebních hodnot. Kytara a baskytara byly vytažené nahoru a vrněly si někdy až v jemném funkovém groovu. Sama Jessie pak vřele komunikovala s publikem i s vlastní kapelou, tančila a z vypjatého zpěvu několikrát volně přecházela k salvám smíchu.
Vystoupení v Praze bylo sice její premiérou, českou metropoli ale Jessie Ware zná. „Je škoda, že vůbec nemám čas si Prahu projít, protože ji miluju," přiznala.
Aktuálně.cz: Jak moc jste poznala Prahu, když jste zde získávala materiál k diplomové práci o Franzi Kafkovi?
Jessie Ware: Psala jsem tu práci v posledním ročníku na univerzitě. Už si ovšem ani nevzpomenu na přesný název, ale mamka mě právě kvůli tomu vzala do Prahy. Psala jsem o Procesu, tak jsme se šli podívat do kostela, o kterém se v knížce píše. Šli jsme na kafkovskou a židovskou procházku po městě, do kavárny Franze Kafky, mám odsud tričko. Vešli jsme třeba do kostela na Staroměstském náměstí a tam probíhal koncert klasické hudby zdarma. Bylo to úžasné, prostě jsme si mohli sednout, poslouchat hudbu a dát si k tomu svařené víno.
A.cz: Studovala jste anglickou literaturu a původně jste se chtěla živit žurnalistikou. Množství novinářů má sklony k egomaniactví a jsou posedlí tím, aby jejich jméno bylo vidět. Nezůstalo ve vás něco z toho? Sledujete, co se o vás kde píše?
Na Googlu se nehledám. (smích) Myslím, že jsem se o to zajímala ze začátku, dokud pro mě všechno bylo nové. Chtěla jsem vědět, co přesně jsem říkala. Teď se s novináři bavím tak často, že to neřeším. Vím, co říkám, protože se často musím opakovat. Ne vždy jsou navíc lidé milí a takové hlasy ani nepotřebuji slyšet.
A.cz: V počátcích vám prý chybělo sebevědomí při psaní skladeb. Nebyla jste si jistá, jestli někoho budou zajímat. Zlepšilo se to postupně?
Určitě. Už jenom reakce davu a zpívání mých skladeb nebo vzkazy od lidí, jak moc pro ně konkrétní písně znamenají, to mi hodně pomohlo.
A.cz: Často říkáte, že na pódiu předstíráte někoho jiného. Proč?
Kdybych se celou dobu na pódiu chovala přirozeně, nevypadala bych jako umělec. Chci se cítit jako umělec, nutí mě to pracovat důsledněji. Je to taky způsob, jak se vyrovnat s nervy a trémou. Obzvlášť, když vystoupení začíná, si říkám, co by udělala Whitney, Tina, nebo jiné hvězdy. Být na pódiu je úžasné, ale velmi intenzivní, a já chci, aby výsledek na lidi zapůsobil.
A.cz: Odvoláváte se k popovým divám 80. a 90. let jako je Whitney Houston nebo Annie Lennox. Postrádáte v současné pop music duši a hlubší přístup k citům, nebo je to čistě nostalgická záležitost?
Miluju nostalgii. Každý má nějaké skladby, které mu připomínají dětství a místa, na nichž danou hudbu poslouchal. Navíc si myslím, že to byly skvělé zpěvačky a autorky písní. Oslavuji jejich umění být dobrou zpěvačkou. Dnes jsou tu další skvělé zpěvačky jako Emeli Sandé, Adele, Florence Welsch, Lianna Le Havas. Jsou vynikající autorky a mají silný hlas, proto je mám ráda.
A.cz: Zastavme se u těch jmen. Vlna retrosoulu je dnes v Británii velmi populární. Berete je jako konkurenci nebo se s nimi cítíte být spřízněná?
Jela jsem turné s Laurou Mvula, Lianne La Havas nechala mě jet jako její support, Adele se o mě zase dobře vyjádřila. Je to něco jako sesterstvo. Všechny se navzájem podporujeme, necítím, že bychom spolu jakkoliv soutěžily. Ale každá jsme jiná. S Laurou jsem jela na turné, protože mi její hudba připadá zajímavá a vzrušující. Pravděpodobně to tak bylo i s mou rolí na turné Lianne.
A.cz: Většina vašich skladeb je o vztazích a o lásce. Ale o Jessie Ware se často referuje jako o chladné soulové zpěvačce. Nevadí vám to?
Myslím si, že jsem docela vřelá, ale když vystupuji, přemýšlím o skladbách, které zpívám. Dramatická by asi bylo lepší slovo. Doufám, že nejsem chladná. Nikdy mě nenapadlo, že bych byla chladná, a ani nechci, aby o mně tak někdo uvažoval, když zpívám o lásce. Melancholická by šlo.
A.cz: Pěvecké zázemí máte v elektronické taneční scéně, zpívala jste s Jokerem nebo SBTRKT. Nechybí vám tohle prostředí? Dlouhé party jsou něco jiného než sólové koncerty.
Chybí mi, že nemám tolik času chodit ven. Když nedávno hráli Disclosure v Birminghamu dýdžejský set, zeptala jsem se jich, jestli se můžu s kamarády přijít podívat. Nabídli mi, ať si s nimi zazpívám v remixu své písně. Nikdo to nečekal, prostě jsem vešla na stage a bavilo mě to. Spolupracuji občas s tanečními producenty, takže jsem stále v kontaktu se světem elektronické hudby - ať už jde o remixy nebo kolaborace. Další singl, který brzy vyjde, jsem napsala s producentem Juliem Bashmorem a jde o mnohem tanečnější věc, než je většina mé tvorby.
A.cz: Mnoho hudebních novinářů vidí současnou vlnu retrosoulu jako opozici k elektronické hudbě, která spoustu lidí stále nedokázalo pochopit. Zvenčí se to jeví jako dva odlišné světy.
Nemyslím si, že to jsou dva světy. Přinejmenším v mé tvorbě. U Franka Oceana to myslím platí také. Miguel, SBTRKT, Cyril Hahn, to samé. Ty světy se prolínají. Lidé jako Grace Jones, Annie Lennox nebo Peter Gabriel je kombinovaly už mnohem dřív. Elektronická hudba je možná dnes jasněji vymezená, ale myslím, že spojení vždy existovalo. Měla jsem velkou volnost, když jsem nahrávala Devotion. Bylo jedno, jestli tam dám víc hip hopu, folku nebo popu. Myslím, že žádné bariéry už nejsou.
A.cz: Nedávno jste tweetla, že pro americké vydání Devotion nahrajete skladbu s ASAP Rockym. Jak došlo ke spolupráci s jedním z nejvíc prominentních mladých rapperů?
Vždy jsem ve skladbě Wildest Moments chtěla rappera. Když jsem dávala dohromady bubny a beat, kamarád mi říkal: „Měla bys do toho dostat Drakea." Teď jsme přemýšleli nad novými věcmi pro americké vydání alba a ASAP Rocky o mě zrovna mluvil v rozhovoru, který dělal v Londýně. Všichni najednou začali tweetovat, že ASAP Rocky chce spolupracovat s Jessie Ware. Napsali jsme mu, ale celou dobu jsme počítali s tím, že to nevyjde. Pak zničehonic přišel pozitivní mail. Ještě jsme se nesetkali osobně, ale zdá se jako milý chlapík.
A.cz: Zmínila jste Drakea. V loňském rozhovoru pro Pitchfork jste prozradila, že se vás sestřenice pokusila použít jako návnadu, aby ho mohla vylákat na večeři. Oba máte společný židovský původ. Teď je vaše jméno podstatně známější, jste tedy v židovském světě něco jako hvězdy první kategorie?
Někdo mi včera tweetnul: „Shlohmo, Jessie Ware a Drake jsou židumináti," v narážce na ilumináty - lidi, co údajně řídí svět. Podle některých mezi ně určitě patří Jay-Z. Na páteční večeři s Drakem ale stále čekám.
