Koncertní tipy - Minulost je aktuální než kdy dřív. Alespoň co se týče koncertního dění. Nejvýdělečnějším turné uplynulých let je zrekonstruovaná Zeď Rogera Waterse a snad každý, kdo má dnes méně fanoušků než v devadesátých letech, se je snaží přivábit zpět kdysi oblíbeným materiálem. V tomto duchu se nese 25. výročí vydání desky Vivid od funk rockerů Living Colour a s minulostí pracují i další kapely, které se v blízké době představí v Praze.
Värttina vychází z karelské historie a tradiční finskou hudbu přiodívá rockovými prvky. Elektroswingový producent Nicolas Repac zase přímo pracuje s archivními nahrávkami swingu a jazzu, aby se od nich odrazil k moderní elektronické produkci.
Tip týdne: Värttina, finská tradice s novým zvukem
Už třicet let proudí finská hudební tradice skupinou s názvem Värttina. V roce 1983 ji založili Sari a Mari Kaasinenovy společně se svou matkou Pirkko, aby zpívali tradiční karelský folk. Obliba kapela však rostla, sestava se stala proměnlivou a posunul se i výsledný zvuk. Dnes je Värttina jednou z nejznámějších finských folkových kapel a tamní etnickou hudbu úspěšně kombinuje s rockem.
Současné inkarnaci vévodí dvojice zpěvaček Mari Kaasinen a Susan Aho, k nimž se po deseti letech vrátila dřívější členka Karoliina Kantelinen. K akordeonu a perkusivním nástrojům doprovodné kapely zase nedávno přibyl jazzový bubeník Mikko Hassinen.
Poslední, v pořadí už čtrnácté album Utu z loňského února to s několikaměsíčním zpožděním dotáhlo do čela evropských world music hitparád. Pravděpodobně díky jeho úspěchu pak byla Värttina zvolena kapelou roku na prestižním hudebním veletrhu Womex, kam promotéři jezdí lovit a objevovat talenty pro své koncertní a festivalové plány.
Värttina, sobota 23. března, Praha - Palác Akropolis, 570 korun v předprodeji
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Jaké koncerty si vybrat?
Nejslavnější odstíny Living Colour
Vzpomínání na neslavnější doby kytarové hudby se stalo motorem globálního koncertního dění a přidali se k němu také Living Colour. Jejich debutová deska Vivid, která na přelomu devadesátých let pomohla dostat funk-rock na výsluní, letos slaví pětadvacet let a proto se k ní kapela vrací.
Frontman Vernon Reid se v druhé polovině devadesátých let snažil zrovnoprávnit pohled na černého hard rockového muzikanta jako něco nepatřičného a pro svůj záměr spoluzakládal neziskovou organizaci Black Rock Coalition. Touženého cíle však dosáhl až díky tomu, že se právě s Vivid prosadil jako masově oblíbený hudebník. Úvodní hit Cult of Personality získal Grammy za nejlepší rockový výkon, celá nahrávka pak dosáhla dvoumilionových prodejů.
Hard rockové a heavy metalové formulky tehdy Living Colour odlehčili rozvolněnou kytarovou hrou uprostřed rytmu hnaném vytaženou baskytarou, čímž se jim podařilo najít průsečík mezi černým a bílým chápáním hudební tvorby.
Living Colour, pondělí 18. března, Praha - Lucerna Music Bar, 690 korun v předprodeji
Jihoafrický portrét Skip & Die
Jihoafrická zpěvačka a umělkyně Catarina Aimée Dahms s holandským dýdžejem Jorim Collignonem našli inspiraci pro hudební projekt Skip & Die při společném cestování napříč Johannesburgem a dalšími městy v JAR. Setkali se při něm s množstvím lokálních umělců a dle jejich slov má loňský debut Riots in the Jungle ilustrovat věci jako jsou ostré sluneční paprsky, zaprášené cesty, příměstské slumy, vzpoury, šváby, kosti a hrdličky.
Rozstřelený výběr podivně nesourodých atributů konkrétního státu dost dobře konvenuje i hudebnímu vidění kapely. Její nekonvenční projev totiž představuje kombinace hip hopu, etnické hudby a syntetických zvuků, přičemž kapela si neláme příliš hlavu, zda se jednotlivé motivy důmyslně prolínají, nebo se prostě přejde od jednoho k dalšímu.
Na desce se střídá afrikánština s angličtinou, španělštinou, portugalštinou ale i jazykem Zulu nebo xhosaštinou a ukazuje se tak kulturní směska jednoho z nejrozvinutějších států afrického kontinentu, který se však ještě zcela nezbavil problému regionu jako je chudoba i vysoká kriminalita.
Aby dvojice mohla vlastní portrét JAR uvádět i živě, přibrali další dva hudebníky a coby plnohodnotná kapela se představí mimo jiné i na pražské premiéře.
Skip & Die, pátek 22. března, Praha - Palác Akropolis, 300 korun v předprodeji
Repacova roztančená minulost a islandský funkový big band
Synonymem ke škatulce elektroswing je v Česku rakouská tancovačka Parov Stelar, především díky častému koncertování. Francouzský producent a kytarista Nicolas Repac k podobnému zvuku většinou spěje rafinovaněji. Archiv se mu stává výchozím bodem a nahrávky postupně procházejí různými historickými obdobími. Potkává se v nich blues dvacátých let, swing následující dekády i poválečný rock'n'roll.
Repac začínal jako jazzový kytarista, posléze působil jako DJ a ve třiceti se ke kytaře vrátil a začal ji zapojovat do zvukových koláží, v nichž sahá po zaprášených bluesových a jazzových desek. „Zjistil jsem, že nikdy nebudu virtuózem na kytaru a tak jsem prostě jen začal hrát hudbu s otevřenou myslí a zkoušel, kam mě zavede fantazie," tvrdí.
Společníkem pro pondělí večer mu bude islandský soubor Samuel Jón Samuelsson Big Band. Vznikl na konci tisíciletí v Rejkjavíku a v jeho čele stojí výrazná postava tamní hudby - trombonista a zpěvák Jón Samúelsson, mimo jiné člen funkových Jagúar, spolupracovník Sigur Rós, Marca Almonda či Gus Gus.
V roce 2000 si sestavením big bandu pro jazzový festival v Rejkjavíku splnil sen. Na živou nahrávku Legoland s coververzemi Jamese Browna nebo Kool & The Gang pak navázal o sedm let později. V autorských skladbách se nicméně stále drží funky rytmů, jazzové instrumentace a afrobeatu.
Nicolas Repac + Samuel Jón Samuelsson Big Band, středa 20. března, Praha - Palác Akropolis, 250 korun v předprodeji
