Koncem června žila kulturní Ostrava jedinou událostí. Nohavica v místní hale Karolina při dvou koncertech na video zaznamenal průřez své pětadvacetileté tvorby. Má co nabídnout: máme jen málo tak dobrých textařů/básníků, kteří by ke svým slovům dokázali najít sugestivní, a přitom nijak hloupé melodie.
Dnes už spíš Jaromír než Jarek se drží stranou médií a jako král o sobě vysílá do podhradí kusé zprávy. Pražská pálená, album svých starých písní, které nabídnul bezplatně na internetu, bylo jednou z nich.
Proteklo do minimálně sedmdesáti tisíc počítačů a že nic není zadarmo, Nohavica dobře ví. Kdo má doma Pražskou pálenou, jistě zajde do obchodu i pro nový komplet DVD a CD nazvaný Doma, které si vydal takříkajíc na živnostňák - bez producentské podpory gramofirmy.
Pochopitelně; jako jeden z našich komerčně nejúspěšnějších umělců - posledního řadového alba Babylon se prodalo asi sto tisíc kusů - Nohavica nemá zapotřebí živit cizí krky vydavatelství, které ho doteď vysávaly nadsazenými cenami jeho alb. Doma bylo při ceně 350 korun v prvním týdnu od vydání českou albovou jedničkou.
I na koncertech je Jaromír Nohavica žádanější, než sám nabízí, a bez problémů by vyprodal jakýkoliv koncertní prostor u nás. Proč si ale k natočení DVD vybral zrovna bývalou tovární halu, je záhadou. Pro jeho písně by se daleko víc hodil uzavřený, snad divadelní sál, kde by publikum nebylo ničím rušeno a mohlo se soustředit na vystoupení.
DVD zaznamenává dvacet šest písní, ve kterých se Nohavica může představit jako zpovědník i entertainer - zná svoje publikum a ví, že ho miluje.
Koncert začíná ještě za denního světla a jeho první polovina spíš evokuje chmelové slavnosti na okresním městě, kam lidé přijdou, ale víc než hudba je zajímá plný kelímek. Nejsou zcela přítomni, radost jim dělá mávání do kamery a potlesk není tak intenzivní.
Navíc kolem centrálního pódia (z něhož vede jakési molo doprostřed publika a kam si Nohavica chodí zahrát na heligonku) nepochopitelně sedí asi šedesátka vyvolených. Nejsou to prý členové fanklubu ani ostravská elita, ale náhodně vybraní jedinci z publika a zabraňují ve výhledu tisícovce dalších návštěvníků. Sdílení společného zážitku tak není možné.
Nijak nevyniká ani technická kvalita záznamu, který pořídil polský tým pod vedením režiséra Jaceka Dybowského. V kvaziformátu 16:9 působí obraz příliš ploše, barvy nejsou plné a kamera se ze začátku nejvíc zaměřuje na celek, což atmosféře nijak neprospívá. Největší invencí je prolínání zpívajícího Nohavici s publikem. Bonusový materiál se pak omezuje na dva krátké amatérské dokumenty z příprav natáčení.
Chvíli trvá, než se Nohavica s publikem propojí, zřejmě i proto, že začíná pomalejšími písněmi (Kometa, Babylon, Divocí koně, Moje malá válka, O Jakubovi), ale když se vydá k lidem blíž a spustí Když mě brali za vojáka, má je v hrsti.
Koncert dostává spád, lidé zpívají, vytleskávají rytmus. Dokonce tak houževnatě, že je Nohavica u Dance macabre musí usměrnit. "Jste milí, jste skvělí... ale ten potlesk si nechejte v srdci," prosí, aby se tklivá skladba neproměnila v pouťovou taškařici.
Druhá polovina koncertu je skutečným Nohavicovým best of a také na záznamu se vyvedla: Dokud se zpívá, Mařenka, Fotbal, Sarajevo, Zatanči nebo Mikymauz. Jako přídavek dává Anděla strážného a capella s patosem americké hymny a nakonec všichni spolem zpívají Pijte vodu.
Podívejte se na ukázky z DVD na oficiálních stránkách J. Nohavici
Záznam koncertu na DVD sám o sobě pro fanoušky Jaromíra Nohavici překvapivý nebude. Daleko hodnotnější je další stopa, ve které zpěvák do koncertu mluví a nezvykle věcně sám sebe komentuje: má-li na pódiu záchvěvy mesiášství, ironicky se pak shodí "á, Jarek se ptá" nebo "Jarek trošičku poučuje".
Zároveň přiznává nejistotu tváří tvář v publiku ("čím si je člověk méně jistý, tím víc mluví") a přidá nepsaný zákon, že správný písničkař sedí na koncertě na židli, nebo si posteskne, že během vystoupení není vhodné pít vodu s bublinkami.
Takhle otevřený a zároveň lidský se Nohavica ještě nikdy nepředstavil: na koncertech i v novinových rozhovorech se stylizuje, na DVD Doma tak máme první možnost poznat Jaromíra Nohavicu ne jako nejlepšího člena Klubu dobrých lidí, ale jako člověka z masa a kostí. Tím je jeho DVD nejcennější.
Jaromír Nohavica: Doma. DVD, 88 minut + CD, 74 minut. Vydal Jaromír Nohavica, 2006.
