"Píšete si vlastní písničky a riffy?" odpověděly jednohlasně na dotaz magazínu Nylon, kterou otázku už nikdy nechtějí slyšet. Zpívající kytaristka Amy Loveová a baskytaristka Georgia Southová často vyprávějí, jak je podceňovalo rockové nebo metalové publikum. Jako by písně a riffy museli psát jen muži.
Přestože z těchto žánrů Nova Twins vycházejí, aktualizují je pro 21. století. Půjčují si z rapu, elektroniky i R&B a všechno to spojují v jeden hlučný celek. Tuto středu vystoupí v pražském Café V lese krátce poté, co obdržely nominaci na britskou Mercury Prize.
Seznam kandidátů je pestrý - od popového zpěváka Harryho Stylese přes skupinu Wet Leg vycházející z indie rocku po raperku Little Simz. Mezi nimi mohou Nova Twins, které média označují za numetalové nebo altrockové, působit nepatřičně. Zároveň ovšem hudebnice dokazují, co v době nadvlády rapu potřebuje rock k tomu, aby byl opět relevantní: nezapouzdřit se ve slavné minulosti a otevřít se novým hlasům. Právě takovým, jaké představují Southová a Loveová, dvě kamarádky z multikulturní Anglie, které kašlou na stereotypy o tom, kdo může hrát kytarovou hudbu a kdo ji primárně poslouchá.
Nova Twins byly na cenu Mercury Prize nominované s červnovou nahrávkou Supernova. Vycizelovaly na ní své výchozí inspirace do energické kombinace hutných kytar a výrazných basových linek, jež se potkávají s ozvuky rapu i londýnského žánru grime.
Vytvořily jedinečný zvuk a teď jej střeží. "Vždycky jsem milovala různé pedály. Když mám u nohou všechno, co se ovládá manuálně, připadám si, jako bych řídila formuli 1. Je to vzrušující," řekla baskytaristka Southová webovému Bass Magazinu. Na koncertech si ale už vybavení přelepuje páskou, protože se lidé snažili dostat na pódium a pedálové efekty si vyfotit.
Desku Supernova zažehává intro nazvané Power. Začíná elektronickým šumem, který se po pár vteřinách přelije do rytmu punkových bicích, jež doprovázejí zkreslená slova o novém počátku.
Následují singly Antagonist a Cleopatra. Ten druhý hudebnice vytvořily v reakci na znovuvypuknutí protestů Black Lives Matter, jež byly iniciovány, když bílí policisté v USA zavraždili černocha George Floyda. Několik demonstrací proti policejnímu násilí se konalo také v Londýně, kde se jich zúčastnila Amy Loveová.
Cleopatra by se snadno mohla stát hymnou černého feminismu, když tu zní obraty jako "Černější než kůže, která drží naše boty pohromadě / Nezáleží na odstínu, jsme v tom spolu". Píseň je postavená na blízkovýchodním motivu - Loveová má po matce íránský původ, po otci nigerijský. Předci Georgie Southové zase do Anglie přišli z Jamajky a Austrálie.
Feministický podtext provází i následující skladbu K. M. B. neboli Kill My Boyfriend (Zabij mého kluka). Přestože text, který Loveová rapuje do digitálního beatu, připomíná horor o psychopatickém masovém vrahovi, sdělení je vážné. Metalový magazín Kerrang napsal, že ženy se cítí ohroženěji, když jdou ven za tmy.
Velkou Británií vloni rezonoval případ Sarah Everardové, kterou unesl, znásilnil a zavraždil policista. "V téhle atmosféře se ženy opravdu bojí venku samy," tvrdí v časopisu baskytaristka Southová, která po deváté večer nevychází bez doprovodu. Proto píseň, jež tento strach alespoň na chvíli převrací naruby.
Deska je plná podobné posilující a energické atmosféry, což byl i záměr. A to navzdory temným motivům jako ze závěrečné kompozice Sleep Paralysis s děsivě znějící zvonkohrou. "Není to sakra pořád duhové. Svět Supernovy je často temný, ale pracujeme i s pocitem triumfu a cesty ven z toho všeho," popsala náladu alba Loveová pro Upset Magazine. Nahrávaly během covidové izolace, kdy si vyměňovaly nápady mezi dvěma londýnskými pokoji.
Nova Twins existují od roku 2014, poslední dobou zažívají pozvolný vzestup. V roce 2017 si je jako předskokany na turné vzali Prophets of Rage, složení z členů slavných sestav Rage Against the Machine, Public Enemy a Cypress Hill. Od té doby hudebnice hostovaly na nahrávce i turné metalcoreové sestavy Bring Me the Horizon. Rostoucí renomé stvrdila nominace na Mercury Prize i vyjádření zpěváka Eltona Johna, který je zařadil mezi největší současné talenty.
Přesto se Nova Twins od začátku potýkají s pocitem nepatřičnosti. Debut, jejž předloni vydaly krátce před vyhlášením britského celostátního lockdownu kvůli pandemii, nazvaly podle otázky Who Are the Girls?. Slýchávaly ji, když začínaly hraním převážně pro bílé a mužské publikum.
Možná proto měla Amy Loveová ve vlasech sponku s nápisem "alien", tedy vetřelec, když letos se spoluhráčkou vystoupily na slavném festivalu Glastonbury. Pocit může vycházet ze dvou rovin: kytarová hudba je dlouhodobě zakonzervovaná, největší přehlídky vsázejí stále na stejná jména. Začínající kapely se hůře prosazují, pokud zrovna neoživují nostalgii po zlaté éře rocku jako třeba američtí Greta Van Fleet.
Pak je tu ovšem druhá strana - umělkyně typu právě Nova Twins, britsko-japonská zpěvačka Rina Sawayama, která sbližuje numetalové kytary se současným popem, nebo zambijsko-kanadská raperka Backxwash pracující s metalovou estetikou. Všechny tři na scéně tvrdé hudby skutečně působí jako vetřelkyně. Minimálně svým eklektickým přístupem.
Ještě něco jiného jsou pak lidi, kteří na metal, punk nebo rock chodí. Nova Twins kvůli svému vzhledu čelí předsudkům, že budou dělat čistý rap nebo R&B. "My samy nestačíme. Nestačí, když jsme na festivalu jediné ženy s jinou barvou kůže," vysvětlily deníku Independent, proč se snaží komunitu rozšířit. Dle svých slov už dnes v publiku vidí víc žen, které nepostávají u baru, ale míří do předních řad.
Proto nebude vadit, pokud Nova Twins příští měsíc cenu Mercury Prize nedostanou. Už nominace je zviditelnila - a tím i zesílila poselství, že sešněrovaný žánr lze změnit zevnitř.
Koncert
Nova Twins
(Vystoupení je součástí cyklu Rock For People Concerts)
Café V lese, Praha, 17. srpna.
