Rozhovor - Letošní rok zatím nepřinesl mnoho českých desek, které by byly obestřeny vysokou mírou fanouškových očekávání. Atomová včela od nekonvenční rapové kapely WWW je však jednou z výjimek. V těchto dnech vychází společně s knižní publikací shrnující kompletní dvacetiletou kariéru kapely, která v devadesátých letech byla jedním z průkopníků hip hopu u nás a v druhém tisíciletí mu otevřela nečekané nové cesty.
Atomová včela je v pořadí teprve třetí plnohodnotná deska projektu, za nímž stojí někdejší nadšenci do hip hopové kultury Ondřej Anděra a Lubomír Typlt. A v podstatě vše, pod čím je dvojice podepsána, v českém prostředí znamenalo velkou událost.
První videoklip Noční můra z roku 1993 se dostal až do vysílání České televize. Později se kapela od tradičnější žánrové produkce odpoutávala, až si vysloužila nabídku na desku u Polygramu. Dvojice ji ale koncem devadesátých let odmítla, ukončila činnost a rozhodla se věnovat vlastním uměleckým kariérám - dnes je Typlt mimo jiné uznávaný expresionistický malíř.
Když se v roce 2006 WWW vrátili na scénu, přinesli s deskou Neurobeat nevídaný závan kreativní energie v českém hip hopu, potažmo elektronické hudbě jako takové. Roztěkané industriální beaty, nadžánrový rozměr a Anděrův intenzivní přednes surrealistických slovních hříček prostě neměly v lokálním prostředí obdobu. Originální třeskutou hudební směs dále rozvíjela nahrávka Tanec sekyr, teď přibývá třetí plnohodnotná položka do diskografie s názvem Atomová včela.
Určující pro zvuk celé desky byl její otvírák Auto. „Je to dynamická razantní skladba, v tomto duchu se nese celé album Atomová včela," říká textař Lubomír Typlt. Společně s raperem Ondřejem Anděrou, známějším pod přezdívkou Sifon, odpovídali na naše otázky k podobě nového alba, fascinaci technologiemi nebo k pojetí živých vystoupení.
To nejbližší se uskuteční ve středu 29. května v pražském klubu Roxy, kde také dojde k oficiálnímu křtu Atomové včely a doprovodné knižní publikace.
Aktuálně.cz: O nové desce hovoříte už od začátku roku 2012, tehdy jste před Stimul festivalem prohlásili, že je na spadnutí. Proč se vydání tak protáhlo?
Lubomír Typlt: Deska si vyžádala tolik času, jelikož jsme nechtěli vypustit nic, za co bychom se později museli stydět. Navíc byl velice nutný příliv inspirace, která se dostavila až po skladbě Auto, která desku otevírá. Během letošního roku jsme dokončili šest skladeb. Šlo to bez velkých stresů. Naopak jsme si užívali to, že se nápady realizovaly rychle a razantně. Celé ty čtyři roky jsme na nové desce kontinuálně pracovali, sbíhaly se mraky a shlukovaly molekuly. Výboj blesku přišel, ale ne z čistého nebe. To bylo již čtyři roky pořádně zatažené.
A.cz: Spolu s novinkou vydáváte knižní publikaci s texty všech tří desek. Je mezi jednotlivými nahrávkami nějaká návaznost?
LT: Návaznost tam určitě je. Čtenář ji sám vysleduje. Kniha textů Atomová včela mapuje dvacet let činnosti WWW. Od prvních skladeb, vzniklých před Neurobeatem vyšlým v roce 2006, které jsou v knize mezi bonusy a jsou někdy až úsměvné, ve svých obratech a obrazech, až k Atomové včele s jejím koncentrovaným přívalem dějů, které jsou tíživé jako babiččina pravá péřová peřina. Kdo nespal pod takovou duchnou, tak ten neví, co to je za nesmírnou tíži, která jednomu téměř nedá ani nadechnout.
A.cz: Dáváte si záležet na audio-vizuálním zpracování, ať už při koncertech, nebo v klipech. Nová deska ale vychází v kombinaci s knižní publikací. Proč jste se rozhodli pro tak statické médium?
LT: Kniha je smyslová záležitost. Oproti PDF, které si člověk může prohlédnout v počítači, nabízí kniha kontakt s papírem, na kterém je vytištěna, s barevnými reprodukcemi, kterými je opatřena. Je to fyzická věc, proto jsme chtěli knihu textů vydat knižně. Pro nás je stále i vydávání hotového CD prioritou, i když je to nyní díky sdílení hudby hodně ztrátová záležitost. Vydání Atomové včely je vstřícný krok k našemu publiku. Myslíme si, že takto komplexní, textový a hudební materiál určitě ocení. Je to svým způsobem poděkování našim fanouškům.
Sám za sebe často nevěřícně koukám na to, že tolik našich posluchačů zná nazpaměť naše texty. Jednou jsem jel tramvají z našeho koncertu a kluk tam před kamarády recitoval celý text Ve stínu lamp. Netušil, že jsem autorem toho textu. Klobouk dolů za ten výkon!
A.cz: Lidem, kteří neposlouchají hip hop, jste dříve říkali, že hudba WWW je hip hop a vice versa. Alespoň to tak bylo před šesti lety. Je to sice otázka spíše pro publicisty, ale jak byste jednoduše popsali vlastní tvorbu na Atomové včele?
LT: Pokud se Tanec sekyr snažil vymezit vůči Neurobeatu, tak Atomová včela se již vůči ničemu nevymezuje. Celá deska vyplynula naprosto přirozeně a bez koncepčního směřování k nějakému novému přístupu, který bychom si chtěli naordinovat. Zásadními ukazateli cesty byly skladby Pikola a Auto. Pikola, která vznikla hned bezprostředně po Tanci sekyr, už měla jiné kódy, je hodně taneční a otevírala nám nový tvůrčí prostor. Auto je smršť jak textová, tak i hudební. Je to dynamická razantní skladba, v tomto duchu se nese celé album Atomová včela.
Sifon: A mě každopádně moje tvrzení se zmíněným vice versa baví i nadále.
A.cz: Část skladeb z novinky už jste dříve hráli živě - Stín, Ne, Pikola, Orel, Atomová včela. Máme album chápat jako shrnutí nového materiálu od živé nahrávky?
LT: Jmenované skladby tvoří maximálně třetinu alba. Navíc je velký rozdíl mezi studiovou a živou nahrávkou z koncertu. Studiová verze je mohutnější ve zvuku a naprosto vycizelovaná technicky i emočně. Pro nás bylo velice dobré, že jsme některé starší skladby již zachytili na živáku, odpoutali jsme se od nich a mohli směřovat kupředu.
Sifon: Atomová včela nese několik období naší tvorby, díky blesku, který udeřil do „Auta" se rozjel požár, v němž živelně vznikly zcela nové skladby. Novou desku tedy považuji za aktuální, některé skladby na ní stále hoří čerstvým plamenem.
A.cz: Animal Collective dlouhou dobu hájili přístup, že vydáním skladby na desce se její život definitivně uzavře. Souhlasíte? A kdy jste se dopracovali k momentu definitivní podoby skladeb?
Sifon: Neřekl bych, že se "uzavře život" skladby, naopak, začíná žít vlastním, ať už v hlavě posluchače, nebo ve variantách, v jakých se odehrává na koncertech.
LT: Definitívní je to s odevzdáním materiálu do fabriky na CD. Do té doby je prostor k tomu, aby se na skladbách něco změnilo. Z rádií se to pak už jen těžko stahuje.
A.cz: Plánujete tedy se skladbami dál pracovat?
LT: Ondřej se skladbami na koncertě zachází často volně, podle toho jaká je atmosféra a momentální inspirace. Rámec skladby ale zachovává. Naše hudba má pevnou konstrukci a skladbu. Aby každá skladba měla odpovídající napětí, musí se vyklenout tak, jak to považujeme za nejlepší. Pokaždé ale Ondřej musí vstoupit do té emoce, jinak by na koncertě byla skladba něco jako ulita bez šneka. Ten ty růžky prostě musí vystrčit.
A.cz: Koncerty WWW v poslední době prošly menším oživením. Hráli jste se světelnou strunou, Sifon několikrát přichystal volnější program s Vladimirem 518. Snažíte se cíleně hrát „živěji"?
Sifon: Mimo to, že na koncertech hodně pracuji s dramaturgií a strukturou skladeb pomocí elektro-nástrojů, tak i texty mají mnoho vrstev, každá situace v nich obsahuje množství možných pojetí, každý koncert si vytáhne vždy jiné. Jeden a ten samý text může někdy vyznít tanečně a lehce, jindy dramaticky a naléhavě. S jedním textem se dají opravovat hodinky, zrovna tak jako do nich jindy zatlouct hřebík. Křest bude podpořen živým nástrojem a s ním i velkou osobností, zatím neprozradím čím a kým, je to zajímavé překvapení - stále i pro nás.
A.cz: Sifon se poslední dobou věnoval skládání pro film nebo divadlo. Ovlivnilo to WWW? O tom, že nejde o zcela oddělené světy, svědčí například skladby Máj nebo Pikola.
Sifon: Obě skladby jsou na novém albu a mnoho jiných z mé filmové a divadelní tvorby ne. U těchto dvou došlo k velké rezonanci s WWW. Skladba "Velký třesk" na albu "Tanec sekyr" například vznikla z hudby komponované pro film "Kali Čercheň - Černá hvězda" (dokumentární film o hudebně-uměleckých soustředěních Idy Kelarové pro nadané romské děti). Pokud je různorodá tvorba maximálně svobodná, není důvod k striktnímu oddělování.
A.cz: Chápete skládání nad běžný rámec kapely jako její rozšířenou součást, nebo jde o existenční nutnost?
Sifon: Skládání nad rámec je vždy exkurz do jiného světa, dělám hodně hudbu k dokumentárním filmům a tam se zabývám tématy, ke kterým bych se jinak třeba nedostal. Mnohdy je to hodně inspirativní pro můj rozhled a pro rozšiřování arzenálu WWW. Jako nutnost beru vše, co dělám, ale dýchám ji stejně, jako vzduch.
A.cz: V mnoha textech najdeme fascinaci technologickým pokrokem, viz Těsto z ocele nebo Stín. Sifon pak dělal soundtrack k dokumentárnímu filmu CERN a novinka se jmenuje Atomová včela. Snažíte se s takovou tematikou pracovat cíleně?
LT: Fascinace technologií je v textech přítomná na více místech. Samozřejmě asociace jsou volné. Nepíšeme texty tak, že bychom si otevřeli vědeckou příručku a pak žonglovali s termíny. Na jednom koncertě se ke mně přitočil student z matfyzu a říkal, že u nich na škole poslouchá WWW hodně lidí. To je milé, leč do odborné disputace bychom se s těmito profíky dát bohužel nemohli.
Sifon: Nicméně v době, kdy jsem hostoval v The Ecstasy of Saint Theresa, jsem pro ně napsal a narapoval text ke skladbě Pluto a ten vznikl přímo textovou dekonstrukcí různých vědeckých tezí o této planetě. Jinak nás baví například jevy, které jsou mezilidské, přirovnávat k dějům, které se odehrávají mezi reagujícími matériemi a obracet je po jiném smyslu naruby, viz třeba „Karamel je cukr, co se už neuzdraví".
A.cz: O tvorbu textů jste se dříve dělili. Jak je tomu na Atomové včele?
LT: Psaní textů je záležitostí inspirace. Nedá se to vynutit. Po každé desce jsem si říkal, zda ještě něco přijde, co budu chtít zpracovat. S Atomovou včelou se těch témat dostavilo hodně. Tak jsem se jich chopil. Toto album jsem otextoval celé. Ondřej, pokud s těmi texty souhlasí, dostane je s hudbou do takové intenzity, že nám dvěma je jedno, zda jsem texty napsal já a Ondřej složil hudbu. Pracujeme na společném projektu. Často jsem do rozhovorů psal o tom, že bych sám bez WWW nikdy nepsal a to je pravda. Neměl bych tu rozhodující motivaci.
Sifon: Na nové desce moje textování nahradil Mácha. Práce na zvukovém světě Atomové včely zaměstnala celou moji elektrárnu až za rámec přesčasů.
A.cz: Ve vašich malbách se často opakuje motiv dětí, teď fotografii jednoho máte na obalu. Je to záměr?
LT: Fotografie chlapce na přebalu knihy je od Ivana Pinkavy. Ivan nám v knize doprovodil celou včelu. Jsme rádi, že na tuto spolupráci přistoupil, moc si toho vážíme. Podobnost s mými obrazy je čistě náhodná. Ivan Pinkava nedělal nic, co by bylo WWW inspirováno. To, že se ty světy potkaly přirozeně, je báječné.
A.cz: David Vrbík pro vás vytvořil světelnou strunu, Sifon s ním spolupracuje v projektu SPAM. Nemáte někdy ambice WWW natrvalo rozšířit a proměnit je v komplexní umělecký projekt?
LT: Máme za sebou z dřívějších let zkušenost z větší formace členů kapely. To pak není nijaká legrace, aby mezi těmito lidmi nevznikla ponorka, která pak zahubí celý projekt. Víc hlav víc ví, ale nemusí to tak být vždy.
Sifon: Víc hlav víc ví, ale když má jedna migrénu, mají ji všechny. Vždy je třeba dobré nastavení všech zúčastněných strojů. Struna se rozvíjí, roste, krotí, její čas ještě přijde.
