Praha - V druhém patře Městské knihovny společně výstavují umělci nastupující střední generace Lubomír Typlt a Jakub Špaňhel. Jejich tvorbu spojuje expresivní malířský rukopis - Typltova díla jsou význačná ostře kontrastními barvami, Špaňhel zase dekadentně zkoumá různé budovy a další stavební objekty.
„Ze své generace nám přišli tihle dva jako nejzajímavější autoři," řekl kurátor Karel Srp. „Navíc už jsou oba dva ve věku, kdy by si zasloužili v Praze větší výstavu," dodává. Oba malíři se velké prezentace dočkali zatím pouze v regionech - Typlt v Brně, Špaňhel v Ostravě.
Námětová i barevná agresivita
Větší prostor v galerii budovy Ústřední knihovny dostal sedmatřicetiletý Lubomír Typlt s výstavou Tikající muž. Její název odkazuje ke skladbě alternativně hiphopové skupiny WWW, pro niž autor píše texty a spolupracuje na roztěkaném vizuálním stylu.
Stejně jako nekonkrétní obrazy vyvstávající v hlavě při poslechu hudby WWW, ani Typltovy obrazy nejsou příliš pozitivní. „Obraz nemá být buržoazní přežitek, dekorací interiéru. Námětová agresivita se v mých obrazech přesunula i do barevnosti. Ale vnitřní hranice je velmi důležitá," komentuje své dílo Typlt.
Průřez jeho tvorbou za posledních šestnáct let začíná obrazy s tématem mrtvé kočky. Doplňují je ostře kontrastní barevné malby dospívajících dětí ve fiktivních krajinách nebo ustrašené holčičky, které čelíce nejistotě a zlu dnešní doby si rukou zakrývají tvář. Typltův svět plný duchampovských objektů a podivných schizofrenních postav na návštěvníka doslova září.
Jeho současná poloha je prolnutím obou rovin, v nichž se umělec dosud pohyboval - tedy kritická figurativní malba a utopické abstraktní výjevy mechanických předmětů. Agresivní autorský styl se u Typlta vyprofiloval vedle studií na českých uměleckých školách také u malířů Gerharda Merze a A. R. Pencka v düsseldorfské Kunstakademii. V zahraničí se seznámil s německým expresionismem začátku minulého století a inspirovaly jej také muchovské postavy dívek.
Velké formáty z krematoria
Druhou část výstavy pak tvoří velkoformátové malby Jakuba Špaňhela souborně vystupující pod názvem Slepice v pekle. Autor prezentuje ponuré obrazy sakrálních interiérů, od nichž se postupně přesunul ven k dekadentním exteriérům krematorií, benzínek či velkých centrálních bank. Depresivní obrazy statických objektů však působí relativně klidně a rozruch do nich vnáší vystupující světlejší barvy.
Expozice nicméně zahrnuje i tematicky veselejší soubor takzvaných „válečků" s opakujícími se sériemi ornamentálních námětů. „Rád maluji černou barvou. Jsem z Karviné a vždycky se mi líbily hory uhlí. Jsem ale i veselý," přiznává pětatřicetiletý výtvarník, jehož tvorbě je navzdory dekadentním námětům vlastní i sebeironie a nadsázka. Zpočátku se v ní inspiroval chrámovými obrazy Oldřicha Blažíčka, v současnosti pracuje na subtilnějších plátnech vycházejících z komornější tvorby Bohuslava Reynka.
Odlišnost autorů je dle kurátora Karla Srpa dána i jejich vzděláním. Špaňhel totiž vystudoval pražskou Akademii výtvarných umění u vůdčí postavy domácí postmoderny osmdesátých let Jiřího Davida a někdejšího člena Fluxu Milana Knížáka.
Galerie hlavního města Prahy s touto dvojvýstavou utvrzuje letošní příklon k mladším autorům. Nedávno sklidila úspěch s rozsáhlou retrospektivou objektů Krištofa Kintery nazvanou Výsledky analýzy. Do konce roku GHMP připravuje ještě výstavu streetartových umělců. Typlt se Špaňhelem budou v druhém patře Městské knihovny k vidění až do 9. září.
