"Spousta toho, kvůli čemu jsem to začal dělat, je pryč. Dřív jsem natočil film a ten se hrál po celé zemi. Dneska vám ho čtyři šest týdnů promítají menší kina a následně jde na streamovací platformy. Už to není jako dřív. Už mě to tak nebaví," cituje Allena britský deník Guardian. "Je možné, že udělám už jen tenhle poslední film," dodal podle časopisu Variety.com.
Autorovy poslední snímky Deštivý den v New Yorku a Festival pana Rifkina měly premiéru v průběhu pandemie. Zatímco Festival pana Rifkina celosvětově utržil jen 1,7 milionu dolarů a dosud se nedostal do kin v USA, Velké Británii, Francii ani Německu, Deštivý den v New Yorku s populárními herci Timothéem Chalametem a Elle Fanningovou nakonec zaznamenal uspěch. Na kontě má téměř 24 milionů dolarů.
V rozhovoru s Alecem Baldwinem, kterého na Instagramu sleduje 2,4 milionu lidí, se filmař hovořící ze svého newyorského domova vrátil také k nedávné pandemii koronaviru. Kombinací štěstí a opatrnosti se mu zatím podařilo nechytit nemoc covid-19, oznámil.
"Když to začalo, byl jsem doma, vyděšený jako všichni ostatní, a schovával jsem se pod postelí," řekl s nadsázkou Allen, jehož částečně autobiografické postavy bývají často hypochondři, přesvědčení, že trpí nejrůznějšími nemocemi. "Po čase jsem si zvykl. Přestal jsem litovat, že kvůli pandemii nemůžu točit, a pomyslel jsem si: mně se to tady pod tou postelí vlastně líbí. Nemusím ven, nemusím nic točit, v zimě mi není zima a v létě vedro. Nemusím pořád o něčem rozhodovat," popsal.
Woody Allen úterní rozhovor poskytl u příležitosti anglického vydání své nejnovější knihy esejů nazvané Zero Gravity (Stav beztíže). V nejbližší době chce ještě zinscenovat divadelní hru, kterou stejně jako Zero Gravity z větší části napsal v průběhu pandemie.
Čtyřnásobného držitele Oscara a autora filmů jako Annie Hallová nedávno znovu obvinila jeho adoptivní dcera Dylan, že ji údajně sexuálně obtěžoval. Poprvé to řekla v 90. letech minulého století. Allen nařčení v obou případech odmítl a nikdy nebyl ani obžalován. Distancovali se však od něj někteří herci, studia nebo nakladatelství.
Češi mohli z jeho děl naposledy vidět právě loňský Festival pana Rifkina, který skládá nostalgickou poctu klasické evropské kinematografii. Protagonistou je opět neurotický, sebestředný a hypochondrický intelektuál. "Trpí veškerými obvyklými neduhy allenovských postav, které se pokoušejí vyrovnat s partnerskou i uměleckou krizí a přemítají nad smyslem nebo křehkostí života," popsal kritik Tomáš Seidl. Podle něj ale snímek patří ke slabším položkám režisérovy filmografie.
