Hned v úvodní epizodě nás Euforie opět bere na večírek, tentokrát silvestrovský, kde se všichni potkávají jen pár týdnů po událostech z konce první sezony. Bezprostředně po Vánocích, během nichž se odehrávaly dvě speciální překlenovací epizody věnované hrdinkám: Rue, kterou hraje americká původně dětská hvězda Zendaya, a Jules, v jejíž roli překvapila absolutní přirozeností trans modelka a nově i herečka Hunter Schafer.
Ještě než si uvědomíme, kde přesně se studenti jedné americké střední ve svých životních příbězích nacházejí, připomíná se nám tvůrce Sam Levinson coby hyperaktivní, Hollywoodem odkojený cinefil, který pro Euforii vytvořil vysoce stylizovaný svět. V něm může téměř jakákoliv žánrová a stylová odbočka fungovat podobně přirozeně jako další taneční číslo na karnevalové show.
Na úplném začátku se tak ocitáme ve feministické televizní poctě gangsterkám režiséra Martina Scorseseho, když Levinson převypravuje příběh Fezca, drogového kamaráda hrdinky Rue. V žánrové směsici, která seriál ze střední povyšuje na ambiciózní drama relevantní i pro diváky starší o několik generací, je možné skoro všechno.
Buď nás ohlušující intenzita vypravěčských nápadů, šokujících zvratů, explicitních záběrů a intenzivních emocí okamžitě odradí, anebo si zvykneme. A po chvíli zjistíme, že tahle divoká jízda věnuje hrdinům pozornost a jejich charakterům hloubku, jakou seriály o dospívání mívaly jen výjimečně.
Mít vztah na drogách
Euforii lze sice v základu označit za teenagerskou soap operu o několika postavách propletených vzájemnými vztahy, Levinson však hlavní linku postavil na vlastní zkušenosti drogově závislého. Podobně jako on v mládí je i Rue střídavě na drogách, odvykačce, nebo těsně po ní. Ponořená do úvah o tom, jaké by bylo, kdyby znovu brala.
Její love story s novou spolužačkou Jules, která začala v první sezoně, tak komplikuje nejistota, zda Rue dokáže být v plnohodnotném vztahu s něčím jiným než s drogami. Kromě závislosti jí vše ztěžuje nejen nevyzrálost, ale také bipolární porucha. Mít vztah založený na upřímnosti je pro ni téměř nemožné. Ve druhé řadě se zdá, že sdílet svoje emoce Rue zvládne, jen když je pod vlivem.
Levinson před třemi roky na premiéře Euforie zdůraznil, že sám je už 14 let čistý. V novince proplétá peripetie Rue, která na silvestrovském večírku namluví Jules, že teď jen kouří trávu, s druhou hlavní linkou. Ta se týká Natea, jehož hraje Jacob Elordi, a kamarádek Maddy a Cassie, představovaných Alexou Demie a Sydney Sweeney známou z Bílého lotosu.
První řada představila Natea jako hrdinkám potenciálně nebezpečného alfa samce, narušeného špatným vztahem s chlapáckým otcem. Tomu nová sezona věnuje celou epizodu s nejednoznačným příběhem. Co přesně otcova dlouho nepřiznaná homosexualita a dvojí život způsobily za zmatek v hlavě agresivního Natea, zatím úplně nevíme. Středoškolský dívčí idol je nejzáhadnější postavou seriálu, těžko říct, jestli ho máme nenávidět, nebo litovat. Aby problémů neměl málo, po ukončení toxického vztahu s Maddy začíná tajně randit s její nejlepší kamarádkou.
Roztáčí se tak sled událostí, který může na povrchu připomínat milostné trojúhelníky z Městečka Twin Peaks. V Euforii však jde o prudkou emotivní srážku tří extrémně nevyrovnaných postav trpících různými druhy komplexů, jež obnaží Nateovo dobrodružství s Cassie.
Kromě drogové závislosti má seriál ještě jedno téma: identitu určovanou tradičním, patriarchálním uspořádáním světa, které Natea, Maddy i Cassie příliš těsně svírá v genderových rolích a představách o tom, jací by měli být.
Všichni tři se teď ocitají v situacích, které jim napovídají, že něco dělají špatně. Ani jeden však sám sobě zatím nerozumí.
Muzikál Euforie
Ve druhé řadě už víceméně víme, co od hrdinek a hrdinů čekat. Přesto diváky nepochybně šokuje vývoj minimálně jedné z dějových linek. V nejvyhrocenějších pasážích, kdy se Rue propadá do mánie, se seriál kromě Levinsonovy autorské odvahy může spolehnout na absolutní hereckou jistotu Zendayi, zvyklé vystupovat už od dětství.
Režisér ji nechává běžet na plné obrátky zejména v páté epizodě, kdy všechny schovávané problémy vybublají na povrch a vztahy už nemohou pokračovat stejně. Zdá se, že Rue i ostatní ztrácejí půdu pod nohama. Ještě ale nespadli na dno. Možná je čeká dlouhá cesta dolů.
Druhé řadě Euforie se toho dá vyčítat málo. Snad jen to, že tentokrát netrávíme moc času s Jules a zůstává nám částečně utajené, jak tato extrémně zajímavá postava s nejednoznačnou, křehkou identitou vnímá svůj turbulentní vztah s Rue.
Téměř úplně tentokrát Levinson kašle na Kat, dívku v první sezoně analyzovanou do hloubky skrze téma přijetí vlastního těla. Můžeme se jen dohadovat, jestli Kat a Jules dostanou víc prostoru v další řadě.
Hodně času naopak trávíme s Natem, aniž by se během prvních sedmi z osmi epizod, dopředu zaslaných recenzentům, dalo usuzovat, o co v jeho případě vypravěči jde. A co s touto v základu stereotypní, ale záhadnou postavou bude dál.
Excelentně se Levinson vyrovnal s tím, že má v hereckém ansámblu Maude Apatow. Jako Lexi, nenápadná kamarádka Rue z dětství, zatím zůstávala stranou. Tentokrát na ní stojí drobná sebereflexivní odbočka v podobě školního muzikálu, který napíše a v němž se sama obsadí do hlavní role. Narážka na to, že doteď Lexi hrála jen druhé housle, vyprávění kupodivu nekomplikuje, ale přidává zábavnou parodickou vrstvu.
Obyčejný bílý heterosexuál
Přestože některé diváky intenzita seriálu irituje a mnozí považují Euforii za něco především vizuálně chytlavého či trendy, druhá sezona potvrzuje, že patří mezi nejrespektovanější dnešní televizní tituly.
První řada vyhrála tři ceny Emmy za make-up, hudbu i herectví Zendayi a sklidila pozitivní recenze. Druhé se u kritiků zatím také daří. Podle údajů serveru Variety.com se seriál od první epizody drží na špici tabulky počítající twitterové zmínky. Generuje memy, tiktoková videa a kvanta článků.
Za úspěchem Euforie však není jen Levinsonova autorská jistota a skvělé výkony Zendayi i ostatních herců. Až hypnotická síla spočívá především v autorově porozumění teenagerskému prožívání. Levinson bere emoce vážně a umí nás do nich hluboko ponořit.
Americké feministické a queer publikum na TikToku překvapuje, že citová rozpoložení mladých žen či trans žen tak uvěřitelně komunikuje dílo sedmatřicetiletého bílého heterosexuála. V Euforii se však poznávají nejenom mladé ženy, ale také mnohem starší diváci, za jejichž mládí nebylo zvykem do hloubky uvažovat o genderových identitách nebo odlišných životních zkušenostech.
Uvěřitelnost je u Euforie současně poněkud zvláštní kategorií. Nejde jen o to, že každou chvíli ujíždí do různých žánrů nebo odkazuje na sebe sama. Seriál, který ze 70 procent vzniká v detailních studiových kulisách, nás svou umělostí vtahuje do stylového, potemnělého a snového světa. Ten skutečný má Euforie připomínat jen pocitově.
V pečlivě zkonstruovaném vesmíru se Sam Levinson snaží o efekt, jejž nazývá emocionálním realismem. Ve všech scénách je natáčecí prostředí vymyšleno a sestaveno tak, aby světelným designem a hudbou zesilovalo emoce, které svírají hrdiny.
Právě tím dokáže Euforie neobyčejně dobře vystihnout naléhavost prožívání během dospívání, kdy se všechny zlomové události zdají extrémně důležité a všechno může skončit buď jen happy endem, nebo tragédií.
Seriál nás také pouští nečekaně blízko k postavám a nechává nás porozumět jejich nejistotám, identitárním zmatením, přáním i komplexům. Oslovuje tak mladé diváky i ty, kteří na středoškolská léta třeba už tolik nevzpomínají, ale vrací se do nich skrze emocionální napojení na protagonisty. Nebo s nimi prostě soucítí.
Sam Levinson možná vytvořil skutečně přelomový seriál, který zakonzervuje naše představy o dospívání na přelomu desátých a dvacátých let. Sedm z osmi epizod tomu nasvědčuje, záležet ale bude i na tom, jak druhá řada skončí.
Euforie II
Tvůrce: Sam Levinson
Obě řady seriálu jsou k vidění na českém HBO.
