reklama
 
 

Šifra je na světě. Bublina splaskla.

17. 5. 2006 16:40
Recenze - Může "nejočekávanější" premiéra roku zklamat? Ač se to skoro nezdá, tak může. Uvnitř: DVĚ VIDEA

Pravda, Šifra mistra Leonarda byla v nezáviděníhodné pozici. Po všem tom humbuku kolem předlohy, protestů církve, soudních sporů i marketingově vybuzené atmosféry člověk čeká od premiéry takřka zázrak. Zázraky ale neexistují, nebo se tentokrát aspoň nekonaly.

Karty jsou rozehrány vcelku jednoduše: Ježíš prý se oženil s Máří Magdalenou a měli dítě, jejich potomci žijí dodnes. Chrání je Převorství sionské, zatímco konzervativní křesťanská organizace Opus Dei odstraňuje důkazy o jejich existenci.

Ale koho dnes kromě církve pobuřuje či aspoň vzrušuje tahle představa? Navíc to všichni díky knize a poprasku kolem ní už dávno znají. A i kdyby neznali, už přibližně od poloviny filmu to začnou tušit.

Ústřední dvojici filmu tvoří vědec Robert Langdon a Francouzka Sophie. Vydávají se spolu za vrahy Sophiina dědečka, jenž byl nalezen mrtvý v Louvru. Čímž se dostanou na stopu ničeho menšího než svatého grálu, a tak i k odhalení tajemství Máří Magdaleny a Ježíšova dítěte.

Brownova teorie připomíná pověstné vaření dortu pejskem a kočičkou a Langdonova slova to dobře vysvětlují: "Vykládáš fakta tak, aby posvětila tvé závěry."

Do Brownova paranoického dortu se vejde naivní výklad symbolů, sbírka polopravd o Leonardu da Vincim i jeho obrazech, o křesťanství, Isaacu Newtonovi, vyřazených evangeliích, nejrůznějších kryptexech a jiné veteši i GPS lokátorech.

Film působí konzistentněji, ale usilovná snaha neustále průběžně vysvětlovat tyhle zamotané Brownovy teorie mu bere spád. Fakticky je to detektivka - ale detektivka neuvěřitelně nudná, jíž snižuje napětí i fakt, že je zahlcena šroubovanými vysvětlujícími dialogy v mnoha  světových jazycích.

Polopravdy omotané v knize sítí sporných tvrzení působí ve filmu příliš samoúčelně - jen jako snaha scénáře, aby do sebe všechno zapadlo. Včetně zařazení retrospektiv ze Sophiina dětství i z úsvitu křesťanské civilizace a závěrečného Hanksova trapného monologu o víře, Bohu a Kristu. Šifra mistra Leonarda je nejzajímavější v momentech, kdy není o šifře, ale o lidech: o Robertově klaustrofobii či o dávných traumatech Sophie.

Tom Hanks a krásná Audrey Tautouová se v tom dortíku snaží, co jim síly stačí, a dobře fungují jako dvojice. Scény, v nichž sdílejí své strachy, jsou pěkné - třeba jako ta, v níž mají jediný pokus na správné zadání hesla v bance.

Ale film, respektive nutnost nacpat do něj celou knihu, jim nedává oddechu - což je znát zejména na hereckém výkonu Toma Hankse, který občas připomíná spíš voskovou figurínu Toma Hankse.

Hereckým králem filmu je proto Ian McKellen v roli šlechtice a znalce Teabinga. Už jeho vstup na scénu v podobě položení tří anglofilských otázek konečně vnese do filmu trochu vtipu. V následné scéně, kdy Robert s Teabingem vysvětlují Sophii Leonardův obraz Poslední večeře, se dokonce i Langdon vzmůže na několik vtipů. V té chvíli funguje film nejlépe - aby vzápětí znovu upadl do pochmurnosti.

Většině dalších postav, stejně jako zápletce, chybí uvěřitelnost. Záporné postavy jsou záporné až hrůza, zejména bledě slizký voják boží Silas, Jean Reno v roli inspektora Bézu Fache působí jen matně.

Stejně jako celý film. Šifra mistra Leonarda nejspíš zvedne návštěvnost Louvru a několika dalších evropských památek a Danu Brownovi přibude na konto další slušná sumička. Víc nic.

Šifra mistra Leonarda (Da Vinci Code), USA 2006. Scénář Akiva Goldsman podle knižní předlohy Dana Browna, producenti Brian Grazer a John Calley, kamera Salvatore Totino, režie Ron Howard, hrají Tom Hanks, Audrey Tautouová, Ian McKellen, Alfred Molina, Paul Bettany, Jean Reno a další. 148 minut, distribuce Falcon.

autor: Irena Hejdová | 17. 5. 2006 16:40

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama