Berlín - Evropským filmem roku se stala Melancholia režiséra Larse von Trier natočená v koprodukci Dánska, Švédska, Francie, Německa. České filmy ani letos nepostoupily do užších nominací.
Trierovo favorizované drama o konci světa mělo osm nominací, kromě hlavní ceny však nakonec získalo jen trofej za kameru, jíž si odnesl Manuel Alberto Claro, a cenu za výpravu pro Jette Lehmannovou. Trier není nejlepším scenáristou ani režisérem, nominace neproměnily Charlotte Gainsbourgová ani Kirsten Dunstová.
Film měl premiéru v květnu na festivalu v Cannes. Tady ovšem diskuse o díle překryl skandál, když režisér na tiskové konferenci prohlásil, že chápe Hitlera. Od té doby se Trier střídavě kaje a prohlašuje, že není za co se omlouvat. Evropské vítězství by mu tak mohlo napravit reputaci - stejně jako loni Romanu Polanskému, který skončil ve vazbě kvůli dávnému sexuálnímu skandálu.
Bude zajímavé sledovat, zda se vítězství projeví také za mořem, kde je doposud film dánského provokatéra ve výročních žebříčcích zcela opomíjen. Není však zcela jasné, zda je to kvůli Trierovým slovům v Cannes, nebo se snímek zdá Američanům příliš depresivní. Ceny letos v Americe zmítané krizí sbírají spíš pozitivní díla nebo filmy, které se vrací k historii kinematografie jako zdroji optimismu.
Další cena pro koktavého krále
Obecným problémem evropských filmových cen je, že zde kvůli uzávěrkám často soutěží i filmy, které jsou už notoricky známé, oběhly si kolečko po všemožných festivalech a často předtím figurují i na Oscarech. Vzrušení a napětí tedy při tomto večeru značně opadá. Letos se navíc utkalo mnoho filmů zasloužilých klasiků, z nichž ani jeden snímek nepatří k jejich vrcholným dílům, ale "pouze" si drží vysoký standard. Kromě toho se "umělecká Evropa" drží při ceremoniálu zpátky a atmosféra se nedá srovnávat s vyšponovanými Oscary.
V nabitém poli evropských cen každopádně opět byla řada známých jmen a titulů včetně sběratelů cen z prestižních festivalů i Oscarů. O titul evropský film roku s Melancholií soutěžil němý černobílý Umělec Francouze Michela Hazanaviciuse, který naopak Amerika často vyzdvihuje, dále optimisticky laděná novinka Akiho Kaurismakiho Le Havre, sociální drama Kluk na kole od bratří Dardennů, oscarový vítěz Králova řeč a Lepší svět od Susanne Bierové.
Režijní cenu obdržela právě Dánka Bierová. Se svým filmem - jenž porovnává pohodlný mikrokosmos západní rodiny s prostředím africké nemocnice - už získala v únoru Oscara nejlepší zahraniční film.
Oscarový triumf si v sobotu v Berlíně zopakoval i Colin Firth: hlavní role v Králově řeči mu po zlaté sošce vynesla i evropskou cenu v mužské herecké kategorii. Filmu patří také střihačská cena, kterou dostal Tariq Anwar, snímek o koktavém králi vyhrál i cenu diváků, kterou volí lidé na internetu z předvybraných titulů.
Nejlepší evropskou herečkou je Britka Tilda Swintonová za tvárnění matky malého vraha v britském filmu We Need to Talk About Kevin, která tak vrátila Dunstové nečekanou porážku z Cannes. Režisérka Lynne Ramsayová se ve filmu pokusila ztvárnit trauma ženy vyrovnávající se se zodpovědností poté, co její syn zastřelil ve škole spolužáky.
Film sám měl kladné i záporné ohlasy, ale výkon Swintonové se dočkal všeobecné pochvaly. Herečka nicméně do Berlína nedorazila, stejně jako Firth nebo Trier.
Čestné ceny pro Picolliho a padoucha
Nejlepší hudbu složil Ludovic Bourte k Umělci, jinak byl ale snímek považovaný dokonce za favorita Oscarů, zcela opomenut. Cenu za scénář dostali bratři Jean-Pierre a Luc Dardennovi. Jejich sociální drama Kluk na kole bylo favoritem letošního Cannes, ale nakonec ho v boji o Zlatou plamu předstihl Malickův Strom života.
Cena FIPRESCI za objev roku míří k belgicko-holandskému filmu Oxygen od Hanse Van Nuffela. Romantický snímek vypráví o dvou bratrech, jejich boji s cystickou fibrózou a o tom, jak navzdory hrozbě smrti žít naplno.
Evropským dokumentem roku se stal 3D film Wima Wenderse Pina o slavné německé choreografce Pině Bausch. Snímek je považován za jeden z důkazů, že 3D technologie nemusí dobře sloužit jen filmovým blockbusterům.
Krátkým filmem roku je The Wholly Family od Terryho Gilliama. Film z italské produkce vypráví o chlapci, který se ztratí rodičům v Neapoli. Režisérovo tradiční putování pohybující se mezi realitou a imaginací pak odkrývá i kouzlo historického města. Evropským animákem roku je španělský snímek Chico & Ritta o kubánském pianistovi a zpěvačce, které spojuje láska, ale potýkají se s problémy při světovém putování za kariérou.
|
|
|
Cenu za zásluhy o světový film dostal dánský herec Mads Mikkelsen, který se kromě domácích a evropských produkcí objevil i v bondovce Casino Roayle jako padouch Le Chiffre či v remaku Souboje Titánů. Cenu za celoživotní zásluhy obdržel Stephen Frears, zvláštní čestná cena patří Michelu Picollimu.
Předávání cen se uskutečňuje každý rok v jiné evropské metropoli. Do Německa se vrátilo poprvé od roku 2007. Do soutěže o evropskou protiváhu Oscarů vybrala rada Evropské filmové akademie v září celkem 45 titulů ze 32 zemí.
V následujících týdnech pak 2500 členů akademie vybíralo nominace. České hrané snímky ani letos nebodovaly. Do finále se z širších nominací nedostalo válečné melodrama Lidice režiséra Petra Nikolaeva ani Přežít svůj život režiséra Jana Švankmajera.
Potvrdilo se, že vedle známých autorů a děl neměly akademicky stylizované Lidice šanci. Překvapením je spíš neúspěch Jana Švankmajera. Bytostný surrealista je jedním z nejznámějších a nejobdivovanějších českých filmařů v zahraničí.
V roce 2010 soutěžila o Evropské filmové ceny za Česko Kawasakiho růže od Jana Hřebejka; spolu s ní se do širších nominací dostaly také 3 sezóny v pekle v režii Tomáše Mašína. V kategorii hraných filmů se ale Čechům "tradičně" příliš nedaří.
Širší nominace je maximem pro valnou většinu snímků. Do užšího výběru se před lety propracoval jen Saša Gedeon za scénář ke snímku Návrat idiota a film Babí léto Vladimíra Michálka.
