Billy Gibbons a Austin Hanks přicházejí na pódium pražského O2 universa a možná vypadají jako dvojice komiků, avšak nežertují. Na začátku pondělního koncertu říznou do elektrických kytar a bez větších řečí na ně dalších 80 minut hrají svižný blues rock. Zhruba ze tří čtvrtin naplněný sál, v němž převažují dospělí muži, spokojeně přitakává.
Třiasedmdesátiletý člen Rokenrolové síně slávy Gibbons se do Česka vrátil po čtyřech letech, poprvé ale bez své kapely ZZ Top, jejímž frontmanem je od roku 1969.
Princip nicméně zůstává stejný. ZZ Top vymysleli osobitou parodii na showbyznys a exhibicionismus spojený s rockovou hudbou. Dva ze tří členů sestavy vystupovali s plnovousy a černými brýlemi, místo tanečních choreografií popových hvězd při hraní dělali komické úkroky do stran, ukazovali na sebe prsty, případně otáčeli kytarami záměrně excentrických tvarů včetně těch takzvaně chlupatých.
Jejich plnovousy se staly takovým symbolem, až jim firma Gillette nabídla milion dolarů za reklamu, v níž by se oholili jejím strojkem. V sérii populárních videoklipů zkraje 80. let minulého století se ZZ Top zjevovali a zase mizeli jako kouzelní dědečci pomáhající mladíkům, kteří usilují o blondýny s dlouhýma nohama či naleštěná rychlá auta. Oboje pak přešlo do image kapely, která však byla vždy ironická.
Buvol na pódiu
I to, co se v pondělí odehrává na pódiu O2 universa, má širší souvislosti. Členové ZZ Top pocházejí z jižanského státu Texas, který se mezi rockery z New Yorku i západu USA těšil nevlídné pověsti. Dlouho tam přetrvával rasismus vůči černochům, máničky jako britští Rolling Stones zde kvůli dlouhým vlasům čelili posměškům, zpěvačka Janis Joplin odsud utekla. V tomto státě byl zastřelen prezident John F. Kennedy a tak dále.
Pro místní byl ale Texas především vždy synonymem jižanské hrdosti. "Ve škole jste se učili nejdřív historii Texasu, až pak dějiny USA," vzpomínají členové kapely v dokumentu, který na jaře odvysílala Česká televize pod názvem ZZ Top, vousáči z Texasu.
S výslovně texaskou imagí začali pracovat nejpozději roku 1976, kdy vymysleli opulentní Worldwide Texas Tour: napůl koncertní šňůru, napůl cirkus, při němž měli na pódiu živého buvola, chřestýše a supy. Kulisy tvořily skutečné kaktusy či agáve, vše doplňovala desítky metrů malba prérie s balvany, pastvinami a lebkami krav. "Cílem bylo ukázat Texas světu," shrnuli hudebníci.
"K texaské povaze patří určité chvástání, jako že čím víc, tím líp. Všechno musí být vždycky větší. Příště máte vypít víc piv, nahnat víc dobytka, přijet ještě rychlejším autem, koupit si zase další klobouk," vypočítává Billy Gibbons v nedávno znovu vydané knize, jak vymýšlel image ZZ Top, včetně záměrně přepálené délky vousů. Mezi řádky vyplývá, že to celé dělali napůl z upřímné lásky k Texasu, napůl jako výsměch tamním klišé a obecně době, kdy se rockové kapely předháněly v bombastických stadionových show.
ZZ Top byli na vrcholu slávy v 80. letech díky modernímu albu Eliminator, licenčně vydanému také v komunistickém Československu. K popularitě jim pomohly videoklipy hrané televizí MTV i účinkování ve filmech jako Návrat do budoucnosti III. Koncem tisíciletí jejich lesk trochu opadl, dodnes ale hrají ve sportovních halách a nepřestali ani po smrti baskytaristy Dustyho Hilla v roce 2021.
Přesto v uplynulé dekádě frontman Billy Gibbons zároveň odstartoval sólovou dráhu. Dosud vydal tři desky včetně skvělého Perfectamunda z roku 2015. Právě písně z těchto nahrávek tvořily půlku pondělního koncertu v Praze. Tu druhou obstaraly hity ZZ Top ze 70. a 80. let, od úvodní Got Me Under Pressure přes Sharp Dressed Mana po závěrečnou La Grange.
I tentokrát se divákům představilo trio, akorát že místo ZZ Top frontmana doplnili bubeník John Douglas a levoruký kytarista Austin Hanks. Muzikanti stojící vepředu na sebe také párkrát dramaticky ukázali prsty, jednou dvakrát předvedli synchronizovanou krokovou choreografii nebo strnuli v připravené póze, případně naoko vygradovali skladbu, aby už za potlesku ještě jednou spustili refrén. Jinak se ale soustředili na muziku.
Gibbons stejně jako v ZZ Top hraje osobitý blues rock, pomyslnou odnož jižanského rocku coby žánru spojeného s kapelami Lynyrd Skynyrd nebo Allman Brothers Band. Oproti nim víc vychází z bluesmanů jako Johna Lee Hookera, jehož toto pondělí přímo citoval. Zároveň ale užívá ostré zkreslení elektrické kytary, do níž řeže s rockovou silou i okázalostí.
Nuancovanější zvuk u něj nepřipadá v úvahu. Celý večer trsátkem vytváří bluesové a rockové vyhrávky převážně ve spodním a středním rejstříku. S neustále stejně ostrým, těžkým tónem. Na kytaře ani nemá takzvanou tremolo páku, ani neexperimentuje s pedálovými efekty, natož aby si třeba nechal donést španělku.
Bez basy
Ne náhodou mají Gibbons i Hanks celý večer stejné, u pasu nízko posazené elektrické kytary značky Newman. Tu Gibbonsovu zdobí nalepené logo koktejlového baru v Las Vegas. Když v jediné baladě večera Blue Jean Blues z repertoáru ZZ Top dlouze vytahuje struny, je vidět, jak se mu třese náramek na zápěstí, zatímco na ruce se párkrát zableskne prsten.
To nejdůležitější na obou kytarách je však nepřetržitě blikající modré a zelené světlo. Označuje efekt zvaný A Little Thunder, relativně čerstvě vyvinutý snímač, který k signálu spodních strun přidává basovou oktávu, přičemž tento zvuk k posluchačům dopravuje ze samostatného zesilovače.
Proces podobný krabičce zvané octaver v praxi znamená, že dvojice kytaristů s bubeníkem nepotřebuje ještě baskytaristu. V prvních skladbách basové tóny párkrát nepříjemně zahřmí, to ale technici rychle vychytají a po zbytek koncertu je zvuk v O2 universu špičkový.
Absence baskytaristy zároveň představuje největší rozdíl oproti ZZ Top. Gibbons se víc soustředí na sóla, hlavní výplně či melodie, druhý kytarista Austin Hanks spíše udržuje rytmus.
Ke konci osmdesátiminutové show už skladby trochu splývají, jak všechny znějí podobně. Gibbons je také všechny identicky zpívá hlubokým chraplákem, na hranici polomluveného slova. U těch ze sólových desek mu technici zapínají mírné zkreslení hlasu.
Také třetí člen sestavy John Douglas, od loňska koncertní bubeník Aerosmith, hraje vše stejně hlasitě a výbušně jako na stadionu s rockovou formací. Včetně dvou položek z Gibbonsova alba Perfactamundo, které zajímavě pracovalo s afrokubánskými rytmy. Když z něj ale v Praze zazní coververze Treat Her Right, z latinskoamerického základu s bohatými perkusemi zbývají jen opakované čtyři klesající tóny.
Bez Havla
V půlce koncert zpestří coververze Foxy Lady z repertoáru Jimiho Hendrixe - tímto způsobem Gibbons připomíná, že jako mladík slavnému kytaristovi před jeho smrtí v roce 1970 předskakoval.
Vzhledem ke změně společenské nálady doznává pochopitelné změny Francine z repertoáru ZZ Top. Původně song vyprávěl o dívce, která "oslavila teprve třináctiny", tuhle část už však Gibbons nezpívá.
Dojde také na novou, ještě nenatočenou píseň The Devil Is Red, jež by za studené války mohla hecovat proti komunismu. Paradoxně se ZZ Top nevyhnul ani opačný politický přesah: jejich hit Gimme All Your Lovin’, jejž Gibbons hraje také v Praze, po pádu Berlínské zdi upravili finští Leningrad Cowboys do rytmu polky za doprovodu Alexandrovců, to znamená pěveckého sboru Rudé armády, a zakomponovali do něj část ruské hymny.
Po tom se v pondělí asi nikomu nestýská. Jednu věc ale Billy Gibbons, majitel kytary od dnes již nežijícího českého výrobce nástrojů Petera Jurkoviče, zmínit mohl: že roku 2014 účinkoval na odhalení busty Václava Havla v americkém Kongresu.
"Při koncertech v České republice jsme se vždy setkali s nadšeným publikem, které rozumělo blues. Bereme to i jako důkaz Havlova přetrvávajícího ducha," řekl hudebník, když politikům v čele s tehdejším předsedou Sněmovny reprezentantů Johnem Boehnerem zahrál skladbu ZZ Top nazvanou I Thank You. V ní slova "nemusela jsi mě milovat, ale udělalas to a za to ti děkuji" kvůli exprezidentovi upravil na "nemusel jsi to změnit, ale udělal jsi to a za to ti děkujeme".
Zopakovat to včera, jistě by pro změnu Gibbonsovi děkoval celý sál. Ten měl ale i tak důvodů k aplausu dost.
Koncert
Billy Gibbons
(Koncert pořádala agentura Liver Music)
O2 universum, Praha, 26. června.
