Dršťkovou jsme vylívali, teď ji nestačíme vařit, říká Češka, která má ve Vídni restauraci

Magdaléna Daňková Magdaléna Daňková
18. 4. 2017 14:12
Magda Stuchlíková odešla v roce 1982 se svou rodinou do Vídně. Po čtyřech letech si v rakouském hlavním městě otevřela restauraci. Hned naproti hlavnímu nádraží si tak návštěvníci metropole můžou dopřát vepřo knedlo zelo, pravé jihočeské buchty nebo třeba dršťkovou polévku. Hostinec Böhmerwald funguje téměř 20 let.
Dršťková polévka (ilustrační foto).
Dršťková polévka (ilustrační foto). | Foto: Shutterstock

Restaurace Böhmerwald naproti hlavnímu vídeňskému nádraží funguje již skoro dvacet let. K čemu jméno odkazuje?

K Šumavě. Místo jsme přebírali po řetězci Wienerwald, což v překladu znamená Vídeňský les. Když jsme promýšleli, jak se bude naše restaurace jmenovat, řekli jsme si, že bychom ji z Wienerwald mohli přejmenovat na Böhmerwald. Hodně lidí ale i dneska říká, že sedí ve Wienerwaldu.

Pocházíte ze Strakonic. Jsou ve vaší nabídce hlavně jihočeské speciality?

Taky. Máme jihočeskou cmundu, děláme bílou zelnici a taky vepřovou panenku, kterou jsme pojmenovali Boubín, aby se tam objevila ta Šumava. Ale nemůžeme všude psát jihočeská jídla. Máme českou svíčkovou i dršťkovou polívku. Ze začátku jsme byli hlavně česká restaurace, ale teď jsme od toho trochu upustili. Změnili se totiž návštěvníci, kolem dokola je spousta hotelů, kam jezdí Britové i třeba Italové. A turisti chtějí českou kuchyni, ale chtějí i vídeňský řízek a guláš. Kromě toho máme i slovenské brynzové halušky.

Kdo k vám na svíčkovou a dršťkovou chodí nejčastěji?

Němci českou kuchyni uvítají, protože ji znají. Angličanům a Japoncům je to jedno, ti chtějí vídeňský řízek. Vídeňáci znají a chodí na bramboráky a škubánky. Ale na naši svíčkovou a dršťkovou chodí i Češi. Když jsme s českou kuchyní začínali, dršťkovou jsme vylívali, protože se na ni lidi dívali divně, ale teď ji nestačíme vařit. Nejvíce ale prodáme svíčkové a českých moučníků. Ve Vídni jsou čtyři české restaurace, které tyhle dezerty dělají.

Všimla jsem si, že v restauraci máte český personál. Takže k vám chodí spíše Češi než cizinci?

Chci, aby tady někdo uměl česky. Jsme česká restaurace, byla by ostuda, kdyby tady česky nikdo neuměl. V servisu je můj syn a jedna Slovenka. Vaří zase můj manžel. Já jsem spíš přes účetnictví. Ale nemůžu říct, že by k nám chodili jenom Češi. Je to tak půl na půl. Jsou dny, kdy se tady mluví jenom česky. Třeba když máme husu, přijde šedesát Čechů na husu. Spolupracuji i s různými českými spolky, které o mně ví. A Češi, kteří přijíždí do Vídně vlakem a zjistí, že tady čepujeme plzeňské pivo, se taky zastaví. Pak zjistí, že máme dobrou dršťkovou a máme vyhráno.

Uvedla jste, že ve Vídni jsou čtyři české restaurace. Znáte se s majiteli těch ostatních?

Všichni se osobně známe, ale neradíme si. Svíčkovou a vepřovou děláme všichni, stejně jako lívance a povidlové tašky. Občas některou českou restauraci navštívím a dám si v ní kafe. A někdy trochu špionuju, abych věděla, jak to dělají ostatní, ale dneska se i stačí podívat na internet.

Do Vídně jste přišla z Československa v roce 1982, o čtyři roky později jste začala podnikat. Bylo to těžké?

Vůbec to nebylo těžké. Pokud chcete restauraci, musíte mít kvalifikaci, koncesi, místo a peníze. Zašla jsem na magistrát, řekla, že chci mít restauraci, přihlásila jsem se na finančním úřadu a bylo to. Když máte peníze, je podnikání jednoduché, tak jako všude, řekla bych. Až potom přijdou úřednické věci. Musíte mít uvedeny alergeny, každý den zapisovat, jestli je v ledničce správná teplota. Jednou za měsíc musím kontrolovat, jestli tady nemám nějaká zvířata, i když je tady nikdy nemám, přesto to po mně vyžadují a musím si vést protokol. Kromě toho musím poučovat zaměstnance, kontrolovat, jestli nemají špinavé nehty nebo oblečení… někdy je toho až trochu moc.

Böhmerwald, Vídeň
Böhmerwald, Vídeň | Foto: Magda Stuchlíková

Byla vaše restauraci někdy v tak špatné situaci, že jste uvažovala o jejím zavření?

Měli jsme už předtím dvě restaurace a odešli jsme, když se mělo místo rekonstruovat. Na Argentinierstrasse jsme od roku 1998. Nejhorší byla pro nás přestavba hlavního nádraží, která trvala šest let. Myslím si, že to nic nepředčí. To byste musela zažít, přijít ráno do práce a mít před vchodem díru. Naštěstí máme ještě boční vchod, ale bylo to hrozné, protože sem ani nikdo nechodil. Taky kdo by chtěl jet na dovolenou do Vídně na staveniště? Neměli jsem ani personál, protože jsme si ho nemohli dovolit, tak jsem hosty obsluhovala sama, těsně před důchodem jsem běhala po place. Můj švagr o mně říkal, že jsem nejstarší servírka ve Vídni. A i teď, když se lidi do restaurace nahrnou a vidím, že nestíhají, pomůžu v kuchyni i servisu.

Když zrovna nejste v práci, kam si ve Vídni ráda zajdete?

Když mám čas, jdu za kulturou - do kina nebo do divadla. Kousek je tady česká škola, kde hrají různá česká představení a taky koncerty. Naposledy jsem tam byla na koncertě Marty Kubišové. Takže o českou kulturu ochuzeni nejsme. A když si chci oddechnout, sednu do vlaku nebo do auta a za pět minut jsem venku v přírodě. Ale i v samotné Vídni je krásně. Je tady spousta zeleně a čisto. Sem tam sice najdete vajgl, ale pořád někdo uklízí. Taky je tady poměrně bezpečno. I když chodím v noci domů, nebojím se. Je tady relativně klid, někdy bych řekla, že až moc. Když chce být někdo akční, jede do Prahy, tady je vesnice.

Říkala jste, že spolupracujete s místními českými spolky. Scházíte se tedy spíše s českou komunitou?

Moje dlouholeté kamarádky jsou Češky. Když se někam jde, je to namíchané - český chlapec má rakouskou ženu nebo obráceně. Ale když se chci o něčem pobavit do hloubky, bavím se s českými kamarádkami. Je to lepší kvůli řeči. Ne že bych neuměla německy, ale ty nuance jsou důležité. Když mluvím ironicky, Češi to pochopí, Rakušané by to nepochopili, mají jinou ironii.

V čem jsou tedy čeští a rakouští Vídeňané jiní?

Myslím, že jsou stejná krevní skupina. Nijak se od sebe neliší, máme společnou historii, která jen tak nezanikne. Rakouským Vídeňanům chybí ironie a trochu víc humoru, jinak mezi nimi velký rozdíl není. Například stejně jako v Čechách i tady vám na návštěvě nabídnou kávu. Kavárenská kultura je pro Vídeň typická. Vídeňan si jde sednout do kavárny, otevře si noviny a v klidu si to svoje "jedno hnědé" vypije. A Češi si taky rádi zajdou do kavárny. Jenom nás nesmí převálcovat Američani s tím svým nošením kávy po ulicích.

Když jsme u té kavárenské kultury. V Česku bývá v nabídce vídeňská káva. Je tomu tak i v samotné Vídni?

Ve Vídni se pije několik druhů káv. Espreso s mlékem nebo bez mléka, espreso gold, ve kterém je trochu více mléka než normálně. Cappuccino nebo macchiato se tady jmenuje melange. Pak máme ještě häfferlkaffee nebo einspänner. Vídeňská káva se šlehačkou je vlastně einspänner. Dělám i zalívané kafe. Jeden čas jsme ho měli na kartě, kde bylo napsáno böhmische Bürokaffee, takže úřednická káva. Ale cizinci neříkají Wiener kaffee. Chtějí melange nebo cappuccino.

 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

před 10 minutami

Seznam zakázaných anabolik se rozroste o 53 nových látek. Počítá s tím návrh, který v pondělí projedná vláda

Nově budou na seznamu například buserelin, deslorelin a gonadorelin, které jsou součástí registrovaných veterinárních léčivých přípravků. Změna reaguje na nové látky s anabolickým a jiným hormonálním účinkem, které odhalují policisté a celníci. Jejím cílem je zabránit jak nabídce, tak i zneužívání těchto preparátů. 

Nové látky s anabolickým nebo jiným hormonálním účinkem zneužívají podle předkladatelů návrhu nejen profesionální, ale i amatérští sportovci a další veřejnost. "Výroba těchto látek probíhá nelegálně bez kontroly státních orgánů, čímž je významně zvýšeno riziko ohrožení zdraví jejich uživatelů, a to zejména z dlouhodobého hlediska," uvedlo ministerstvo spravedlnosti. Připomnělo, že dopingové látky mohou mít vedlejší účinky, které se nemusí projevit hned, ale až o několik let později.

Výroba, přechovávání, nabízení, prodej či poskytnutí anabolik obsažených v příslušném nařízení vlády je trestným činem, za který hrozí v základní sazbě až roční vězení. Při spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech nebo při způsobení těžké újmy na zdraví nejméně dvou lidí lze pachateli uložit až 12 let odnětí svobody.

Stávající seznam zakázaných anabolik nabyl stejně jako trestní zákoník účinnosti 1. ledna 2010 a od té doby na něj žádné nové látky nepřibyly. "Naopak na trhu s látkami s hormonálním účinkem dochází k velmi rychlému a neustálému vývoji," upozornilo ministerstvo.

Seznam nových látek ministerstvo konzultovalo s policií, celníky a Antidopingovým výborem ČR. Vychází také ze seznamu, který vede Světová antidopingová agentura (WADA). "Tyto látky nemají využití v chemickém, farmaceutickém či jiném průmyslu. Jejich případné využití pro výzkumné, vědecké či velmi omezené terapeutické účely bude umožněno pouze v konkrétně stanovených případech," uzavřel úřad. 

Zdroj: ČTK
před 51 minutami

Na letišti v Mošnově na Novojičínsku začaly Dny NATO, v okolí se tvoří kolony

Společným seskokem českých a polských parašutistů s vlajkami v sobotu na letišti v Mošnově na Novojičínsku začaly dvoudenní Dny NATO a Dny Vzdušných sil Armády ČR. Po oba dny je v osmihodinovém programu připraveno mnoho dynamických ukázek na zemi i ve vzduchu. Kromě toho mohou lidé vidět na zemi řadu atraktivních strojů, mezi nimi poprvé víceúčelový letoun F-35 Lightning II nebo bezpilotní letoun MQ-9 Reaper.

V okolí letiště se i letos tvoří kolony aut, vzhledem k omezené kapacitě akce ale nejsou tak dlouhé jako v jiných letech. Operátor speciální policejní linky Michal Tichý řekl ČTK, že kolony ze všech stran dosahují maximálně tří kilometrů.

Dny NATO jsou největší bezpečnostní přehlídkou v Evropě. Na akci se představují armádní, bezpečnostní a záchranářské jednotky ze 17 zemí. Speciální partnerskou zemí je letos Švédsko.

Vstup na dvoudenní akci, která se koná nedaleko Ostravy, je zdarma. V minulosti ji navštěvovalo i přes 200 tisíc lidí, mnoho i ze zahraničí, zejména z Polska a Slovenska. Loni musely být Dny NATO kvůli koronavirové pandemii bez diváků v místě akce, lidé mohli program sledovat v televizi a na internetu. Letos je počet diváků omezený maximálně na 40 tisíc každý den.

Kvůli kontrole počtu lidí si letos návštěvníci poprvé museli předem pořídit vstupenky. Jsou sice nadále zdarma, ale lidé zaplatili 15 korun jako servisní poplatek. Musí rovněž mít potvrzení o bezinfekčnosti, tedy očkování proti covidu-19, prodělání nemoci nebo negativním testu.

Zdroj: ČTK
před 2 hodinami

Autobus srazil v Ratiboři na Vsetínsku chodce, muž střet nepřežil

Linkový autobus srazil v pátek večer v Ratiboři na Vsetínsku chodce. Sedmačtyřicetiletý muž střet nepřežil. Okolnosti nehody zjišťují kriminalisté a dopravní policisté, sdělila dnes policejní mluvčí Simona Kyšnerová.

Tragická nehoda se stala po 18:00. "Zemřel při ní sedmačtyřicetiletý muž. Ten z prozatím přesně nezjištěných příčin vstoupil bezprostředně do jízdní dráhy linkového autobusu, který jel ve směru od Hošťálkové. Třicetiletý řidič autobusu, i přes veškerou snahu, již nedokázal střetu zabránit," uvedla mluvčí.

Chodec podle ní při nehodě utrpěl závažná zranění. "Na místo jako první dorazili policisté z Jablůnky, kteří společně se svědky události prováděli do příjezdu záchranářů resuscitaci. Muž bohužel svým zraněním na místě podlehl. U řidiče autobusu jsme provedli dechovou zkoušku na alkohol. Byla negativní," uvedla Kyšnerová.

Přesné okolnosti tragické nehody podle ní nadále zjišťují vsetínští kriminalisté společně s dopravními policisty. "Po dobu vyšetřování nehody byl provoz na komunikaci částečně omezen a doprava byla řízena kyvadlově," doplnila mluvčí.

Podle dostupných údajů je chodec dvacátou obětí letošních dopravních nehod ve Zlínském kraji. Za loňský rok zemřelo na silnicích v regionu při nehodách 23 lidí.

Zdroj: ČTK
Další zprávy