Utáhnout poslední závity, zkontrolovat formality, dobalit poslední drobnosti. Již za dva týdny vyráží pětadvacetiletý Tadeáš Šíma vstříc svému africkému dobrodružství.
Sám a na kole se pokusí během deseti měsíců zdolat 17 tisíc kilometrů západního pobřeží tohoto rozsáhlého kontinentu. Jeho cesta povede například přes vyprahlou Saharu, Mali, Nigérii, Kongo či Namibii. Výpravu začal již minulý rok, po týdnu v Maroku mu však během jeho pauzy na toaletě ukradli kolo.
"Teď už mi to přijde vtipné"
Nápad prozkoumat západoafrické pobřeží z bicyklového sedátka přišel Šímovi na mysl před čtyřmi lety poté, co se vrátil z výpravy po Kyrgyzstánu. "Asii už jsem tak nějak projel, víc mě táhl kontinent, kde jsem ještě nebyl," říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Trasu vedoucí z Prachatic až do jihoafrického Kapského Města měl začít už v roce 2016. Jeho plány mu však překazila krádež.
Poté co kvůli vyřizování víz musel strávit víkend v hlavním městě Maroka, se rozhodl vyjet si na výlet na pobřeží. "Dva dny předtím jsem snědl něco divného a chytil jsem střevní chřipku. No a když šlapete na kole, je to docela problém. Takže jsem u moře hledal místo, kde bych si mohl odskočit. Zastavil jsem, odložil kolo a šel se schovat za útes, protože nikde nikdo nebyl. Najednou se objevili čtyři kluci, a jakmile viděli kolo, které jsem měl mimochodem dva metry od sebe, přiběhli k němu a sebrali jej," vypráví zážitek Šíma. "Byla to nepříjemná situace, ale teď už mi to přijde vtipné," dodává.
Místo aby pokračoval na Saharu, tak cestovatel zabalil všechny svoje věci a zamířil do Casablancy, odkud doletěl zpět do Česka. "Když jsem se vrátil domů, řekl jsem si, že už nepojedu. Mezitím jsem plánoval, že bych spíš zkusil Pacific Crest Trail v Americe. Ale po dvou měsících jsem si řekl, že to nechci vzdát a zkusím to ještě jednou," popisuje sympatický mladík.
Zvací dopis i cigarety do zásoby
Tentokrát svou výpravu začne v Barceloně, kde se nalodí na trajekt do Tangeru. Odtud pak bude pokračovat pořád na jih. Jeho plánovaná trasa vede kromě Sahary také přes Mali, Burkina Faso, Benin, Nigérii, Kamerun, Kongo, Angolu či Namibii. Denně by chtěl ujet 80 až 120 kilometrů.
Zároveň si je jistý, že denní penzum nebude vždy stejné. "Počítám s tím, že denně nepojedu takové množství kilometrů, třeba se mi někde zalíbí a zůstanu tam den, dva nebo týden a pak pojedu dál," říká Šíma.
Naplánovanou má například zastávku v Kongu, kde by rád navštívil svého kamaráda Arthura Sniegona, který prostřednictvím neziskové organizace Save Elephants bojuje s pytláky.
Trasu si naplánoval sám a zjišťoval si od předešlých cestovatelů v oblasti různé informace, třeba kde může čekat nejzáludnější byrokracii nebo zda někde v saharské oblasti sežene vodu. Připraveny tak má dopisy s informací o tom, že danou zemí projíždí, i cigarety na případné nezbytné podplacení místních činitelů.
Praxe na Sahaře
Jako největší výzvu vnímá přejetí Sahary. "Je to nevyzpytatelné kvůli vodě a nevím, jak zareaguje organismus na změnu prostředí. Ale poperu se s tím. A pak jsem zvědavý na cestu po Nigérii, bojím se, ale zároveň mě láká. To budou dvě zajímavé štace," popisuje Šíma, který by si jako absolvent oboru řízení krizových situací měl dokázat kdykoliv poradit. "Říkám, že jedu na praxi," dodává se smíchem.
Ačkoliv přesný tréninkový plán neměl, snažil se před cestou pravidelně sportovat a, jak jinak, jezdit na kole. "Hodně jím, protože potřebuji hodně tukových zásob, abych měl z čeho čerpat," říká se smíchem.
Také jeho kolo je přizpůsobeno africkým podmínkám: "Kolo jsem dostal v klasickém vybavení od Apache, jenom hydraulické brzdy, které bych si na Sahaře těžko opravoval, jsem vyměnil za mechanické kotoučové. Osadil jsem kolo potřebnými nosiči, abych na něj mohl dát brašny, a taky jsem vyměnil řídítka, abych měl víc poloh a ušetřil tím sílu."
Na případné nebezpečí například v Nigérii speciálně připraven není, věří, že po cestě potká spíše dobré lidi.
Osamocené cestování znamená svobodu
Podporu mu poskytuje nejen rodina, ale také další stovky lidí, kteří jeho počínání sledují v médiích i na sociálních sítích. Ačkoliv ze začátku o svých zážitcích z cest nechtěl příliš informovat, nakonec si řekl, proč ne.
"Když jsem vloni odjížděl, překvapilo mě, kolik lidí o tom chce vědět a chce mě sledovat, takže mě to začalo bavit a teď už to nevnímám jako práci. A čas na to určitě mít budu, co má člověk dělat večer ve stanu?" tvrdí.
Že nevyzpytatelný kontinent projede sám, mu nevadí. "Máte čas si promyslet spoustu věcí, které úplně nedokážete dořešit doma nebo na ně není čas. A hlavně vás nikdo nekomanduje. Když jedete v pěti lidech, každý chce něco jiného. Sám jste pánem svého času, můžete jet, kdy chcete a kam chcete. Nebo nemusíte jet nikam, můžete někde zůstat a jen tak si přemýšlet o svých věcech, nejste na nikom závislý. Ta svoboda je skvělá," popisuje cestovatel.
Pokud se k němu ale přesto někdo bude chtít na část trasy přidat, neodmítne jej.
Až po plánovaných deseti měsících dorazí do Kapského Města, má tři možné plány. "Buď poletím, nebo bych si stopnul nákladní loď do Rotterdamu nebo Hamburku. Třetí varianta je, že když mi zbydou peníze, jel bych východním pobřežím Afriky zpátky do Evropy, ale to je za dlouho," uzavírá Šíma.
