V roce 1987 vysílala Československá televize dokumentární cyklus Manželské etudy, který pomocí časosběru sledoval od roku 1980 šest manželských párů od momentu svatby po dobu šesti let. Jejich autorkou byla dokumentaristka Helena Třeštíková a toto dílo do značné míry předznamenalo její další kariéru.
Cyklus se stal pojmem, vznikly i Manželské etudy po 20 a po 35 letech. Snímky tak ve výsledku působily nejen jako kronika několika rodin, ale i celé československé a později české společnosti. Třeštíková má ráda "malé dějiny" ilustrující ty "velké".
Když už se zdálo, že se téma vyčerpalo, předala své řemeslo dceři, filmové producentce Haně Třeštíkové. Diváci tak mohou sledovat osudy nových rodin v současných podmínkách.
Páry si vybrala podobně jako maminka v podstatě náhodně - přes matriku Prahy 1. Oslovila jich deset, polovina z nich natáčení odmítla. Ze zbývajících pěti si vybrala jeden pro celovečerní snímek, jenž jde ve čtvrtek 21. března do kin. Další čtyři příběhy uvidí diváci na obrazovkách České televize v kratším formátu.
Na nové generaci etud je vidět, jak moc se změnila doba, v níž filmy vznikaly.
"Je to sociologicky opravdu velmi zajímavé srovnání prvních let života mladých párů, které jsem zachytila já v 80. letech a které zachytila Hanka dnes," říká Helena Třeštíková, jež u nové série působila coby autorka námětu a poradkyně. "Situace je stejná - lidi se vezmou a jsou spolu. Ale okolní svět je totálně jiný a řeší zcela odlišné problémy.
Strach, že mladý pár nesežene byt a bude muset bydlet u rodičů, vystřídaly obavy, jak splatit hypotéky, a strach z exekucí. "Hypotéka je jedním z hlavních motivů u čtyř z pěti příběhů. Téma hádek, strachu, nejistot, hybatel děje," upřesňuje režisérka nového cyklu Hana Třeštíková.
Lidé se již neberou v osmnácti, aby měli šanci na přidělení bytu, ale až mnohem později, protože dnešní doba nabízí spoustu lákadel a možností vyžití, které oddalují vstup do manželství. A mnohé páry se nevezmou vůbec a žijí na hromádce.
"V 80. letech, kdy manžele pozorovala máma, se brali hlavně proto, že museli - buď čekali dítě, nebo potřebovali novomanželskou půjčku a byt," říká režisérka. "Tenkrát byty nebyly. Jediná možnost, jak je získat, byla od státu, který je po dlouhém a dlouhém čekání přiděloval výhradně sezdaným párům," vysvětluje její maminka tyto pragmatické sňatky.
Hana pak vyjmenovává i další výrazné rozdíly: Češi si v osmdesátkách často brali svou první známost, mnohdy po pár měsících vztahu. Zůstávali spolu i navzdory neshodám, protože by ten druhý neměl kam jít a opět by od znova čekal v pořadníku na byt. Navíc ženy bývaly na mužích ekonomicky zcela závislé.
"Dnes se mladí berou mnohem později a mívají už za sebou několik dlouhodobějších vztahů, často mají spolu dítě a svatba už bývá jen potvrzením vážnosti jejich vztahu než posunutí někam dál," popisuje Hana Třeštíková.
V manželství už podle ní lidé nemusejí tak často zůstávat kvůli vnějším okolnostem, rozvod a osamostatnění jsou dnes mnohem jednodušší a také častější. Ženy již nebývají na mužích tolik závislé, mají, jak říká, "svou kariéru a své peníze".
Pozměnily se i role v rodině, žena bývá díky novodobé emancipaci muži rovnocenným partnerem. "Neřekla bych, že muži jsou dnes slabší, ale rozhodně jsou ženy silnější než dříve," konstatuje Alena Müllerová, kreativní producentka České televize, která dokumenty odvysílá.
Na mužích je podle Heleny Třeštíkové trochu vidět, že jim chybí vojna. "Jednalo se jistě o nezáviděníhodný zážitek, ale určitě je to zocelilo." Hlavní hrdina tohoto dokumentu, Jakub, si na vojáky hraje s kamarády a hodně času tráví i u bojových her na počítači.
Další kontrast, na který matka s dcerou při porovnávání svých natočených materiálů přišly, představuje určitý paradox: za minulého režimu byli lidé chudí, ale měli jistotu zaměstnání. Zatímco dnes mají "vše", ale žijí v naprosté nejistotě, jak dlouho jim pravidelný příjem vydrží.
Většinu těchto poznatků obou tvůrkyň v podstatě potvrzuje příběh Mirky a Kuby z nových Manželských etud. Berou se až šest let poté, co se seznámili na techno party. Tu Kuba pořádal a zakoukal se do Mirky, "protože měla dredy až po zadek".
Svatba je spíše oslavou šestého výročí seznámení než přelomovým aktem, obřad s nimi absolvuje i jejich malá dcerka Emilka. Neřeší bytovou krizi (tedy akutní nedostatek bytů na trhu), spíše jak umořit vysokou hypotéku po koupi velkého stavení, které je potřeba od základů přestavět.
Hana Třeštíková je sledovala sedm let, během kterých si pár prošel všemi fázemi vztahu včetně silné manželské krize. K jejímu vyřešení možná napomohla i neustálá přítomnost režisérky, jež se postupně stala rodinnou přítelkyní, důvěrnicí, a když o to byla požádána, tak i rádkyní.
"Víc jsme se snažili srovnat neshody a později dát náš vztah do pořádku," prozrazuje Jakub.
Režisérka by ráda pár sledovala i nadále, záleží ale prý na tom, jak oba zvládnou reakce veřejnosti po premiéře. V tom se totiž také doba značně změnila od 80. let - dříve mohli manželé z etud zaznamenat maximálně reakce nejbližšího okolí, dnes v době sociálních sítí budou Jakub s Mirkou vystaveni stovkám statusů a tweetů zevrubně hodnotících jejich vztah.
"Plno lidí se bude na internetu vyjadřovat k tomu, jak měli žít a neměli žít a jaká je Mirka a jaký je Kuba. Tato konfrontace s názory veřejnosti pro ně může znamenat těžký náraz. Doufám, že se s tím popasují a bude to v pořádku," říká Hana Třeštíková. "Teď bych je tak pět let nechala žít a pak bych se zase za nimi vrátila," plánuje.
Dokumentaristka kromě nich sledovala po sedm let další čtyři páry. "Tři z nich se nerozvedly a žijí spolu dodnes, jeden se rozvedl," prozrazuje tvůrkyně, podle níž je pro film podstatně dramatičtější, když se manželství rozpadá.
"Ale jedno z těch manželství je tak pozitivní a tak se mají rádi, že jsem se na snímek koukala už asi třikrát a můžu ho jedině doporučit. Ano, je to možná trochu nudné, ale naprosto úžasné," láká televizní diváky na jeden z televizních dílů koproducentka Alena Müllerová.
"Rozhodně to ale není tak, že bychom šli jen po negativních stránkách života. Točíme vše, co přináší, tedy i když se zdánlivě nic dramatického neděje," podotýká Helena Třeštíková. "Ale naši protagonisté jsou ti, kteří rozhodnou, co ještě točit a co už ne, kdy kameru vypnout," dodává Hana.
