reklama
 
 

Recenze: Po čem touží muži? Hlavně dělat si se ženami ze života peklo

20. 9. 2018 17:33
V nové české komedii s Jiřím Langmajerem v roli chlapáckého novináře z Playboye se Karel jednoho dne probudí jako Karla. Skrze nástrahy bytí v ženském těle začne přehodnocovat pohled na svět.

Herec Jiří Langmajer v kinech rozpoutal machistické peklo, z něhož citlivějším divákům slézají nehty. Po prvních zhruba deseti minutách nové "romantické" komedie Po čem muži touží stihne Langmajer coby hlavní hrdina Karel Král zfackovat feministu, zesměšnit celé zástupy žen, jedné ve dveřích výtahu rozepnout knoflík na výstřihu, aby více lahodila mužskému oku. Část kina se směje, část zvrací.

Poté se snímek režiséra Rudolfa Havlíka a scenáristky Radky Třeštíkové přece jen vyhrabe z naprosté doby kamenné a tváří se, že chce tematizovat rozdíly mezi muži a ženami. A že toto měla být perspektiva jednoho rádoby chlapáckého novináře z Playboye, který za trest dostává příležitost nahlédnout svět z druhé stránky.

Karel kvůli rvačce v televizi dostává padáka, na jeho místo nastoupí žena, jeho vlastní žena s dcerou ho rozčílí a pak mu navrch "další ženská" nabourá auto, když naposledy odjíždí z redakce. Což Karel vyřeší chlapsky. Opije se s kamarádem Čestmírem, postěžuje si vědmě, na niž náhodou narazí, že "ženský mají vše lehčí", dostane zásah kouzelným práškem do obličeje - a ráno se Karel probudí jako Karla.

Už názvem český film odkazuje k americkému snímku Po čem ženy touží, v němž podobně zatvrzelý šovinista v podání Mela Gibsona náhle začne slyšet, co si ženy myslí. Jeho český kolega se v ženu rovnou promění. A skrze nástrahy bytí v ženském těle - od líčení přes menstruaci až po fronty na toaletách - začne přehodnocovat svůj dřívější pohled na svět.

Komedie Po čem muži touží v tuto chvíli těží z čistě fyzické komiky. Herečka Anna Polívková v roli Karly s pomocí maskérů, vlastní mimiky a pohybových kreací vypadá jako kombinace ježibaby a Frankensteinova monstra. Většina humoru pramení z její neobratnosti s líčením či pádů na podpatcích.

Ale tato groteska je obalená tak nesmyslným a nereálným světem, že film jako celek nelze brát ani jako pohádku pro dospělé.

Příklad. Karla se v bizarním přestrojení vpašuje na recepci své bývalé redakce pro prášky na žlučník. Šéfredaktorka ji automaticky považuje za "tu novou recepční", a tak Karla nastoupí na toto nové místo, kde se své nástupkyni bude moci mstít. Kdo ji najal a kde je ta opravdová nová recepční, nikdo neřeší.

Podobně film v redakci ani v běžném mezilidském soužití neřeší spoustu věcí. Komedie jistě není realistický žánr, ale jak lze aspoň trochu vážně brát prostředí, kde dospívající dcera protagonisty má na zdi plakáty Queen, na tričku Joy Division a poté hraje na talentové soutěži píseň z ranku toho nejunylejšího současného českého popu?

Ve filmu není jediný okamžik, kdy by mezi sebou muži a ženy jednali alespoň se vzájemným respektem. | Video: CinemArt |  02:06

To jsou však stále jen kulisy. Největší potíží snímku, který sice sem tam umí načasovat fór a předstírá, že nestraní ani mužům, ani ženám, je právě jeho vykreslení obou pohlaví. Tady Po čem muži touží pokračuje v tradici současné české kinematografie typu Teorie tygra, v níž se soužití muže a ženy vykresluje jako bitevní pole, v němž se obě strany naučily vytvořit přechodný, vratký stav smíru.

Chlapi pouze nadávají na ženské, které je peskují, a ženy si pouze stěžují, že neexistuje ideální muž. Nekomunikují spolu, ale pomlouvají druhé pohlaví. Protagonista - protože v onom ženském těle zůstal muž Karel - sice začne být postupně chápavý, ale jeho uvědomění, že ženy to v životě také mají těžké, se zakládá jen na vnějších věcech, jako jsou zmiňované líčení či fronty na záchodcích.

Jde o film, kde - až na závěrečné dvě scény - není jediný okamžik, kdy by mezi sebou muži a ženy jednali alespoň se vzájemným respektem, natož s něčím jen přibližně podobným romantickému, láskyplnému, byť třeba nedokonalému vztahu. Tedy cosi takového možná optikou tvůrců zažívá Karlův kamarád Čestmír, který žije pod pantoflem, v hospodě si zanadává na tu svou "Heduš" a pak se zase "spokojeně" nechá krmit a kárat.

Polívková v roli hromotluckého "bábochlapa" sice svou živelností maskuje, jak řídký materiál za snímkem stojí, ale ani její komediální herectví, ani občasný vtípek kamaráda Čestmíra v podání Matěje Hádka, který jako jediný ví, že Karla je Karel, film nespasí.

Po čem muži touží

Režie: Rudolf Havlík
CinemArt, distribuční premiéra 20. září

Snímek Po čem muži touží vypadá chápavěji než filmy typu Teorie tygra, kde muž je dobrodruh, žena megera a nikdo v celém vesmíru s tím nic nesvede, neboť takhle to přece na světě chodí. Tvůrci Havlík s Třeštíkovou přece naznačují polepšení hlavního hrdiny, Po čem muži touží míří k pohádkovému konci.

Ale pokud současný dospělý divák opravdu touží po filmech, v nichž svět vypadá pouze jako peklo nebo jako ráj, asi by se měl vydat raději do říše opravdových pohádek. Neboť i ty ve veškeré schematičnosti nabízejí realističtější a plastičtější svět než Po čem muži touží. Jeho snaživé předstírání, že vypráví "o životě", působí legračně. V jádru je však spíš smutné.

autor: Tomáš Stejskal | 20. 9. 2018 17:33

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama