Znojemský rodák, grafik, fotograf a pedagog Jaroslav Krejčí se narodil v roce 1929. Právě v žánru divadelní fotografie získal řadu cen. Od roku 1977 například čtyři zlaté medaile na trienále divadelní fotografie v Novém Sadě.
"Nejsem fotograf a nejsem významný umělec, spíše už starší člověk, co měl rád študenty, kteří za ním chodili do ateliéru na FAMU," bránil se oslavným slovům. Právě na katedře fotografie Filmové a televizní fakulty v Praze působil v letech 1975 až 1995 jako externista. "Jsem grafik, který nemohl nefotografovat," říkal.
Životní i umělecký záběr Jaroslava Krejčího byl však mnohem širší. Absolvent výtvarné výchovy a deskriptivy na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy učil krátce v Opavě a v Horním Benešově, v 50. letech byl grafikem v Hutním projektu v Praze.
Výtvarníkem z povolání byl od roku 1962. Tvořil plakáty a programy pro Národní divadlo, spolupracoval s nakladatelstvími na ilustracích a designu knih a získal i v této oblasti řadu cen.
Ve spolupráci s Českou televizí fotografoval pro filmy o Reynkovi či Macháčkovi. S Janem Špátou pracoval na dokumentu Variace na Mahlerovo téma. Od roku 1993 spolupracoval s centrem Egona Schieleho v Českém Krumlově.
Jeviště i Seifert
Na jevišti Krejčí fotografoval od roku 1965. Z Divadla Na zábradlí, kam ho náhodou přivedl mim Ladislav Fialka, se přesunul na dalších patnáct scén; fotografoval inscenace Radokovy, Grossmanovy, Macháčkovy, Schormovy, Kačerovy, Dudkovy, Krejčovy, Krejčíkovy i Rajmontovy a dalších režisérů.
Známé jsou snímky, jimiž dokumentoval pohřeb básníka Jaroslava Seiferta, a pak i záběry z šestačtyřiceti dnů revoluce v listopadu 1989. Výběr z více než 4000 fotografií viděli návštěvníci výstav v 52 zemích.
Povodně zničily v roce 2002 Krejčího celoživotní archiv na pražské Kampě. S pomocí studentů FAMU se ho podařilo přestěhovat o patro výš k Martinu Mejstříkovi, ale i tam ho dohonila voda. Obsahoval práci za 36 let: zprávy o slavných osobnostech a významných událostech české divadelní historie a převyprávěné desítky inscenací.
"Zatím nevím, které snímky a negativy přežily a co voda nenávratně zničila. Kydám ateliér," konstatoval vzápětí poté lakonicky fotograf. Zaplavený archiv patřil k velkým ztrátám, které povodně způsobily české divadelní scéně.
Jeho publikace Divadelní jarmara Alfréda Radoka a Jana Grossmana vydaná Divadelním ústavem se stala jednou z Nejkrásnějších českých knih roku 2003. Poslední autorovu výstavu hostila Galerie Jána Šmoka při ateliérech jihlavské grafické školy, jejíž vernisáže se letos v lednu osobně zúčastnil; zemřel v den, kdy skončila.
Poslední rozloučení se uskuteční ve čtvrtek 16. února od 13 hodin v malé obřadní síni strašnického krematoria v Praze.
