Londýn - Zdá se, že Britové jsou Williamem Turnerem fascinováni stejně, jako byl on fascinovám slunečním svitem. Nejspíš právě proto, že oni sami si slunce moc neužijí. Alespoň tak často pořádají Turnerovy výstavy, stálými sbírkami naplnili několik galerií, minulý rok mu na pobřeží hrabství Kent postavili moderní galerii Turner Contemporary a v neposlední řadě po něm pojmenovali i umělecké klání, které se koná od roku 1984 a slouží jako barometr toho nejsoučasnějšího dění na výtvarné scéně. Devětadvacátý ročník právě probíhá v londýnské Tate Britain.

Rozpůlená kráva a rozbordelená postel

Díky svému zaměření na sebe Turner Prize od začátku poutala pozornost médií. Pravidelně rozdmýchává debaty o identitě moderního umění. Stejně tak bývá cena často obviňována, že upřednostňuje politicko-občanské postoje.

Související

Turner Prize 2012: Film, monumentální kresba a potrhlý karneval

22 fotografií

V roce 1995 vyhrál s rozpůlenou krávou naloženou ve formaldehydu (Matka a dítě, odděleni) Damien Hirst. Turner Prize dostala do povědomí veřejnosti například i Tracey Emin. V roce 1997 nakráčela do přímého přenosu diskuze o probíhajícím ročníku soutěže připitá, o dva roky později už jako nominovaná vystavila v Tate Britain rozbordelenou postel pokrytou špinavým spodním prádlem, kondomy a prázdnými lahvemi (Moje postel). Hravá britská média berou Turner Prize jako výzvu a několikrát umělecká díla parodovala.

Čtěte také
O Turner Prize se uchází modelář i holčičí sochy
Protiválečné stanoviště vyhrálo Turner Prize

Jak bývá zvykem, veřejnost reaguje rozpačitě. Navzdory tomu, že sesterská Tate Modern nedávno otevřela velmi štědré prostory Tanks věnující se výhradně multimediálnímu umění a performance, většina lidí si stále nezvykla, že člověk může vystavovat své kamarády v podivných oblečcích. Velká nástěnka suplující návštěvní knihu nejednou volá po návratu klasického umění (malba, kresba, sochy) do galerií. Turner Prize je z velké části o konfrontaci různých přístupů k umění, a když vidíte součást instalace (performera), jak si o pauze čte, že je odpad, musíte uznat, že se jí to daří.

Anti-anti-art

Nejhlasitější odpor proti Turner Prize zní z tábora tzv. Stuckistů, kteří se ve svém manifestu staví proti  "bezduchému a ironickému konceptualismu". Poprvé demostrovali proti "pokračujícímu národnímu vtipu" před Tate Britain v roce 2000 a nevynechali ani letošní ročník. Jméno mezinárodní umělecké skupiny je odvozeno od anglického slova stuck (zaseknutý, uvízlý), kterým byly častovány jejich malby. Oznažují se mimo jiné za Anti-anti-art (jeden z manifestů) a mezi jejich nejostřejší prohlášení patří, že umělec, který nemaluje, není umělcem.

Česká pobočka, do níž patří například Robert Janás, Jaroslav Valečka nebo Jaromír 99, patří mezi nejaktivnější, a čestí umělci právě vystavují na londýnské výstavě Stuckists: Elizabethan Avant-Garde. Její název podle tradic paroduje aktuální výstavu v Tate Britain Pre-Raphaelites: Victorian Avant-Garde.

Favoritem je nejkonzervativnější

Fakt, že veřejnost stále nepřišla konceptuálnímu umění na chuť, reflektují i sázkové kanceláře, které favorizují Paula Nobla, nejkonzervativnějšího umělce z vybrané čtveřice. Nejmenší šance naopak připisují Luku Fowlerovi, jenž se na výstavě prezentuje filmem se stopáží 93 minut o kontroverzním skotském psychiatrovi.

Letošní Turner Prize se nese v poklidnějším tónu a zatím se obešla prakticky bez skandálů. Humbuk pravděpodobně zastřela i tragická smrt jednoho z porotců. Michael Stanley (37), kurátor, umělec a ředitel galerie Modern Art Oxford, spáchal sebevraždu pár dnů před otevřením výstavy.

Přes všechen klid je letošní Turner Prize je přeci jen v něčem nová: poprvé v historii se do uzšího výběru dostala klasická performance. Po chodbách galerie tak v přestávkách mezi vystoupeními pobíhají lidé převlečeni za něco mezi vodníkem a vojáky v maskáčích.

Každý z umělců byl nominován na základě výstavy realizované v posledních dvanácti měsících, zbrusu nové jsou jen některé kresby Paula Nobla. Ty ale podle kurátorů, dostatečně reprezentují dílo, za něž byl kreslíř do uzšího výběru vybrán.

Vítěz si odnese 25 tisíc liber, tři zbylí umělci si mezi sebou rozdělí 15 tisíc liber. Slavnostní vyhlášení výsledků se uskuteční 3. prosince 2012 v přímém přenosu na britském veřejnoprávním televizní kanálu Channel 4.

Foto: Profimédia

Paul Noble

Je ročník 1963, žije a pracuje západním Londýně. Jeho ateliér v Hackney Wick jako jeden z mála přežil nájezd olympijských buldozérů. Noble téměř dvacet let pracuje na detailních kresbách imaginárního města Nobson Newtown. Původně zamýšlel pouze dvouletý projekt, město se ale rozrostlo do nečekaných rozměrů. "Skončím až budu cítit, že se opakuji, nebo až mi upadnou prsty," popsal autor dosavadní vývoj pro deník Evening Standard. 

Několikametrové výjevy z Nobson Newtown jsou impozantní, zvlášť když si uvědomíme, že jsou dělané pouze tužkou. Surrealná měsiční krajina funguje díky své detailnosti v několika plánech a pomocí geometrie si pohrává s optickými klamy. Kresby doplňují tři černobílé plastiky, které autor komentuje slovy super-sexy, a excentrický kritik Guardianu Adrian Searle v nich vidí hovínka. 

Luke Fowler

Narodil se v roce 1978, je filmař a muzikant, žije v Glasgow. Vystavuje film All Divided Selves (2011) o skotském psychiatrovi R. D. Langovi (1927-89). Fowler kombinuje dobové záběry se svou vlastní stopáží, čímž se mu daří evokovat atmosféru tehdejší doby a zachytit vztah mezi společností a psychicky nemocnými.

On sám svou práci chápe jako poznávání a pojmenování světa kolem sebe, přičemž dodává, že skrz své dokumenty portrétuje sám sebe.

Elizabeth Price

Narozena v roce 1966. Snaží se s dvacetiminutovým snímkem The Woolworths Choir of 1979 posunout možnosti filmového média. Její brikoláž pracuje se starými texty, fotografiemi, filmovými záběry a zvuky, aby jim dala nový význam. První část katalogicky představuje sakrální nábytek, který je prezentován na archivních fotografiích i počítačových modelech. Na to plynule navazují záběry vystoupení dívčích kapel a za doprovodu Out in The Streets od dívčího hitu 60. let The Shangri-Las snímek přechází do finále. Zde autorka pracuje se záběry požáru pobočky nábytkového řetězce The Woolworths v Manchesteru, při nemž v roce 1979 uhořelo deset lidí.

Vše doprovází nervní střih a rytmické tleskání. Film překvapivě dobře funguje jako celek a divákovi dokáže zprostředkovat zážitek tragédie. Elizabeth Price v 80. letech založila kapelu indie popovou Talulah Gosh a hudba v jejích filmech hraje významou roli.

Spartacus Chetwynd

Narodila se v roce 1973, žije v nudistické komunitě v jihovýchodním Londýně a v roce 2006 přijala křestní jméno Spartacus. Vedle malby se věnuje především karnevalovým performance, v nichž groteskně reviduje slavné momenty historie. Na vernisáž dorazila v pestrobarevném kostýmu a mohutném plnovousu. Prý neměla čas a peníze na koupi večerní róby, i když původně chtěla.

Chetwynd se na Turner Prize prezentuje výsekem ze své akce Odd Man Out, kdy proměnila londýnskou galerii Sadie coles HQ v monumentální karneval plný amatérských kostmýmu, dekorací a atrakcí. Do Tate Britain přenesla i obří nafukovací klouzačku. Ta byla bohužel umístěna naležato, takže slouží jen k sezení.

Každý den od 12:00 do 17:00 můžete sledovat, jak se jedna z nejprestižnějších britských galerií promění v intelektuální karneval.