Praha - O víkendu se Záhádky „multiumělce" Petra Nikla staly Knihou roku a dostaly Magnesii Literu za knihu pro děti a mládež. Jen o den později byly vyhlášeny Památníkem národního písemnictví ve stejné kategorii nejkrásnější knihou roku.
Sám Nikl ale tak „kategorický" není. "Není to kniha pro děti, ale pro to kreativní v nás," říká držitel Ceny Jindřich Chalupeckého a autor výstav Hnízda her a Orbis Pictus. Teď se chystá Komenského také ilustrovat.
| Čtěte také: Knihou roku jsou podivuhodní tvorové Petra Nikla Pohádkový Nikl otevírá brány fantazie Orbis Pictus podle Nikla: Hmatej, brnkej, slyš, viz |
Všechny recenze na tvoji tvorbu obsahují slova fantasie, hravost, vnitřní dítě. Jaká slova bys tam chtěl mít ty? A necítíš v tom zároveň trochu exkomunikace do školky?
Líbí se mi slova spontánnost, bezelstnost, údiv, úžas, kotrmelec, sebesmích. Když si je promítneme na lidi, nejčastěji se projevují u dětí před nástupem ega nebo u bláznů, lidí "duševně" postižených, čili krystalicky upřímných. Nezbývá než jim za to složit dík. Já sám jsem stále na svou osobu příliš upjatý. Je to hra o život - žádný útěk k pelíškům. Je to obnažení - žádné opevnění.
Co čteš, které knihy máš rád a které tě nejvíc ovlivnily?
Čtu málo, nemám čas, ale někdy se vracím k přečtenému. Třeba Jakub Deml - Zapomenuté světlo nebo Anker Larsen - Kámen mudrců...
Jak bys charakterizoval svou vítěznou knihu? Komu je určena?
Poraženým sportovcům, otráveným mrzoutům, kverulantským brblalům a hrdým ješitům... všem. Charakterizovat ji nemůžu - nebyla by to záhada.
Jak reagují na tvoje knihy děti? Děláš pro ně třeba čtení? Mají je rády tvoje vlastní děti?
Čtení dělám tak, že je to spíš cvičení s ukázkami kontrolovaného šílenství, abychom si užili legraci. Svým dětem vlastní knihy nepodstrkuji, aby necítily mou - už zmíněnou - ješitnost. Jako tatínek se za své výplody hluboce stydím.
Všechna tvoje tvorba je vlastně „dětská" - ve smyslu neakceptování hranic, ale i návratu pod povrch, do zárodečného stavu věcí. Je dětství nešťastnější dobou života?
Pokud je šťastné, máme později šanci zvládat tragédie.
Často pracuješ s maskami. Mají něco skrývat nebo ukazovat? Jsou třeba ta podivná zvířata tvou pravou tváří?
Uvolňují nás. Maškarní ples je jeden z mála okamžiků, kdy ze sebe legálně můžeme dělat šašky, a nevadí nám to, protože to vzniklo po domluvě. Ale projděte se s maskou po chodníku. Budete si říkat, že jste za šaška, a nevydržíte to! Svou opravdu pravou tvář neznám. Pídím se po ní. To je celoživotní pouť.
Jak ses dostal ke psaní knížek a co píšeš teď?
Porůznu jsem si zapisoval nápady a úkazy. Knížkami jsem ty zápisky nikdy nenazýval, spíš slovními obrazy. Něco namalovat nelze a něco zase nelze vyslovit. Až náhodné setkání s paní vydavatelkou Ivou Pecháčkovou utřídilo ze zápisků knížky. Teď mě pohltil příběh zlodějíčka šrotu, kterému říkám Ocelot, a kanárka Žloutka, kterého při jednom lupu omylem odnese.
Dělíš tvorbu na psaní, divadlo, hudbu? Nebo jsou to různé výrony jednoho zřídla?
Ano, to druhé, ty výrony. Jenom to zřídlo najít je nejhorší.
Jak se vůbec díváš na budoucnost literatury a písma jako umění i způsobu komunikace?
Jsem optimista, základní komunikační jazyky jsou navzdory technologickému vývoji nezastupitelné.
Co se teď děje s výstavou Orbis Pictus?
Stávající soubor nástrojů se připravuje na cesty. V létě bude ke hraní přes prázdniny v Českých Budějovicích, v kulturním centru Bazilika. Bude to jeho šesté působiště v Čechách. V říjnu odjíždí do Vancouveru, do muzea Telus Science World. Současně začínáme vytvářet nový soubor - Orbis Pictus aneb Labyrint světla, který bude zacílený víc k optickým přístrojům a rozšířen o účast zahraničních umělců. Měl by být uveden v Praze v únoru příštího roku, a pak putovat do Bruselu, Varny, Bukurešti a Bratislavy.
Čemu všemu se věnuješ? Na čem momentálně pracuješ?
Tak to pořád hrnu souběžně, mám výstavy obrazů, tak něco maluji, po večerech něco zapisuji, právě jsme dokončili knihu - atlas o Orbis Pictus a předešlých interaktivních projektech. Čekají mě ilustrace ke knížce s názvem Jeleňovití, kterou dělám pro nakladatelství Meander, a ilustrace ke Komenského Labyrintu světa a ráji srdce. Do toho každou chvíli někde hraji, takže pěkný chaos, ale kdo chce kam - pomožme mu tam.
