Výtvarník pak několik měsíců objížděl lékaře v Sovětském svazu, kteří si se synovou nemocí nevěděli rady, až roku 1990 zavítal do lázeňského městečka Železnice u Jičína. Nakonec se tady usídlil a tři desítky let tu tvořil, než vloni zemřel ve věku 76 let. Nyní jeho dílo připomíná výstava, která tento týden začala v královéhradecké Galerii Na Hradě. Potrvá do 13. března.
"Daniel potřeboval pomoc a tady v Železnici byla skvělá léčebna pro děti s mozkovou obrnou, takový mikrokosmos pro postižené a jejich rodiče," popsal v rozhovoru pro Deník, jak na jaře 1990 přijeli na tři měsíce a díky zjevnému pokroku se rok nato vrátili. "Danielovi tady pomohli a já tu začal nový život. Na Ukrajině už nemám žádné příbuzné, takže jsem neměl důvod se vracet," vysvětloval, proč roku 1992 zažádal o povolení k trvalému pobytu.
Ščigol se narodil v srpnu 1945, krátce po skončení druhé světové války, ukrajinským rodičům židovského původu v Čeljabinsku, na území tehdejšího Sovětského svazu, kam byli kvůli konfliktu evakuováni. Chlapec však dospíval v Kyjevě, kde vystudoval architekturu, později přidal nástavbu urbanistiky na moskevské univerzitě. Do roku 1990 žil a pracoval na Ukrajině.
Stěhování do Královéhradeckého kraje pro něj znamenalo přelom. Rok se synem žili v jediné malé místnosti speciální královéhradecké školy pro neslyšící děti, v polovině 90. let se na pár let přesunuli do Prahy. Ščigol postupně poznával zdejší umělce, od dnes již nežijícího malíře Vladimíra Komárka po v Česku usazeného ruského výtvarníka Viktora Pivovarova. Koncem tisíciletí obdržel české občanství, roku 2007, kdy mu vyšla knižní monografie, převzal slovenskou Cenu Andyho Warhola.
Vytvořil cykly věnované historickým osobnostem: vojevůdci a politikovi Albrechtovi z Valdštejna nebo hraběti a mecenáši Františku Antonínovi Šporkovi, spojovanému s barokním sochařem Matyášem Bernardem Braunem a hospitálem v Kuksu. Další série děl Ščigol věnoval malíři Komárkovi, pařížské katedrále Notre-Dame či obětem Akce K, při níž StB v 50. letech minulého století likvidovala kláštery.
Většina prací na současné výstavě však pochází z autorova cyklu Deníky Franze Kafky, konkrétně jde o 15 velkoformátových a 20 menších pláten. Doplňuje je sedm temper na papíře z poloviny 90. let.
Obrazy spojuje černobílá paleta s jen občasným dotykem barvy. "Tu malíř používá ve chvíli, kdy mu černá, bílá a nekonečná škála jejich kombinací nestačí. Výjimečnými barevnými excesy podtrhuje monochromatický cyklus a zároveň poukazuje na schopnost černé a bílé vstřebat nebo vyjádřit všechny ostatní barvy," říká jeden z organizátorů výstavy Miloš Starý.
Podle něj Ščigol vstřebal odkaz manýristy El Greca, moderních expresionistů, Oskara Kokoschky či Marca Chagalla.
Malíř ještě vloni stihl odsoudit invazi Ruska, kde se narodil, na Ukrajinu, odkud pocházel. "V 21. století je něco takového nepřípustné. Chování Ruska, tedy lépe řečeno prezidenta Putina, má čitelný loupežnický charakter," řekl serveru Idnes.cz a připomněl, jak celá někdejší ruská umělecká avantgarda začátku 20. století vyšla z Ukrajiny. "Jsem hrdý na to, být jejich pokračovatelem bez rozdělování na ruskou a ukrajinskou kulturu. Rozeštvávat lidi a hnát je proti sobě je zločin," říkal.
Uměním se často vyrovnával s tím, co zažíval. V jeho díle byly patrné vlivy staré ruské lidové malby, naivního umění či kubismu.
Přehlídku Ščigolových děl hostí Galerie Na Hradě, která spadá pod Lékařskou fakultu v Hradci Králové. V roce 2007 při rekonstrukci budovy Na Hradě vznikl reprezentativní sál, kde fakulta od té doby pořádá výstavy a koncerty.
