Aby postup nic nekomplikovalo, strana nařídila nejprve "odhalit" katolické kláštery jako "střediska protistátní činnosti". Pod touto záminkou pak jejich obyvatele dala pozatýkat a proměnit v kriminálníky i levnou pracovní sílu.
Podcast o Akci K si můžete poslechnout zde:
Provedením akce byly pověřeny bezpečnostní složky, Lidové milice a zaměstnanci Státního úřadu pro věci církevní, který řídil Alexej Čepička.
Státnímu zločinu přezdívanému Akce K je věnován dnešní díl podcastu Na cestě. Vzpomínají v něm dva pamětníci, kteří se v dubnu 1950 stali jeho obětí. A odnesli si tak cejch, kvůli němuž byli pronásledování po většinu svého života.
Prvním ze svědků smutné doby je Martin František Vích (1921-2008), rodák z Jiříkova u Litomyšle. Jeho biografie cosi napovídá o dramatických zákrutách 20. století. Vyučený zahradnický příručí vstoupil později do Kongregace bratří Nejsvětější Svátosti - petrinů a v roce 1949 byl vysvěcen na kněze. Zažil přepadení klášterů, zatčení přímo ve zpovědnici i deset let těžkého politického kriminálu, během nějž přežil i podzemní zával v dole.
Po propuštění pracoval v českobudějovických komunálních službách a při politické oblevě v roce 1967 mu komunisté vrátili takzvaný souhlas s duchovenskou činností, díky němuž mohl veřejně opět působit jako kněz. Na starost dostal vsi Dobrš, Čestice a okolí. Ve skutečnosti ale jeho neviditelná farnost sahala od Pošumaví až ku Praze a od skautů až po seniory.
V závěru života se dočkal ocenění Řádem T. G. Masaryka. Od kamarádů spoluvězňů dostal přezdívku "pěnový Martin", protože uměl v kriminálních podmínkách ušlehat sladkou cukrovou pěnu.
Druhým dnešním svědkem je jezuitský kněz Josef Cukr (1917-2014), přezdívaný "Jeho Sladkost". Rodák z moravského Slovácka strávil válku v protinacistickém odboji. Zažil tvrdé zkoušky v podobě výslechů na gestapu a věznění v Terezíně. Ale také aktivní účast v Pražském povstání i kvalitní studia v Anglii.
V roce 1947 pak pomáhal obnovovat církevní gymnázium v Bohosudově. A právě tam zažil přepadení StB a vznik internačního tábora. Společně s páterem Němcem, který přežil Dachau, se stali jakýmisi mluvčími internovaných řeholníků. Následně byl Josef Cukr přesunut na Slovensko k černým baronům. Pracoval na stavbách v Komárně a Hájníkách.
V prosinci 1953 byl odsouzen k 11 letům politického žaláře. Propuštění se dočkal v květnu 1960. Po sametové revoluci se vrátil k činnosti, při níž jej komunisté kdysi zatkli: k dalšímu pokusu o obnovu bohosudovského gymnázia.
Muž devatera řemesel byl v roce 1999 oceněn prezidentem Václavem Havlem státním vyznamenáním Za zásluhy.
Dokumentární podcast Miloše Doležala o Akci K si můžete poslechnout nahoře v článku nebo na platformách SoundCloud, Spreaker, Spotify, Apple Podcasts a Google Podcasts.
