Brno - Premiéra inscenace Tajemství Zlatého draka v brněnském Mahenově divadle spustí 21. listopadu nový projekt Daniela Landy. Jeho slovy novou formu Sokola, pojatou jako fantasy hra pro děti a mládež.
Nejprodávanější český zpěvák a někdejší zakladatel Ordo Lumen Templi opustil řád kvůli přílišnému příklonu k náboženství, ale pořád chce kultivovat duše i těla svých spoluobčanů.
Proti nové inscenaci se už před prázdninami ozvali ti, kteří nesouhlasí s uzavřeným šanonem "dávná minulost pravicového extremisty" a vidí i v Landově současné tvorbě "pokračování stejné politiky jinými prostředky".
Jako první protestovala zastupitelka Zuzana Brázdová, posléze hudebník a performer Petr Váša pověsil na internet petici Nevítám se slovy: "Vadí mi atmosféra jeho veřejných vystoupení - to, co vnímám jako komerční nacionalismus, parazitování na symbolech, institucích, osobnostech."
Inscenace je společným dílem Landy a Střeženého Parnassu. Umělecký tandem, který zpěváka přizval, tvoří současný šéf brněnské činohry Zdenek Plachý a jeho souputník Jiří Šimáček. Všichni tři se podílejí na scénáři, Landa dodal také starší i nové písně.
|
|
Čtěte také: Váša: Landa v Národním? Jen strategie Reportáž: Tak pravil Daniel Lumen Landa Landa je veřejně pandalizován Recenze Olivera Twista na i-divadlo.cz |
Kulturní rubrika Akutálně.cz nepřestává věřit, že jde ze strany Střeženého Parnassu o vysokou hru, na jejímž konci automobilového závodníka utančí k symbolické smrti velká slova, se kterými tak rád obcuje.
Zdenek Plachý však v emailovém rozhovoru trvá svém: Nepůjde o nic menšího než o obrácení se člověka k vyšším duchovním hodnotám.
Čím si vysloužil Zlatý drak váš zájem? Proč si "zaslouží" premiéru na první brněnské scéně, a dokonce se prý stane nejvýpravnějším projektem v její historii? Například Daniel Dvořák řekl, že je to "normální činohra s písněmi".
Zlatý Drak si "vysloužil můj zájem" kvalitou své hudby, svého příběhu a svým spirituálním rozměrem. "Zaslouží" si tedy premiéru na první brněnské scéně, protože jsem přesvědčen o kvalitách tohoto projektu. Z určitého úhlu pohledu je to "normální činohra s písněmi". Z jiného úhlu pohledu je to fascinující a kouzelná podívaná, jakou lidé v Mahenově divadle nezažijí často.
Čím je tedy pro vás osobně Zlatý drak? A čím chcete, aby byl pro diváky?
Pro mě osobně je to velký příběh o jednom z klíčových témat evropské kultury - o obrácení se člověka k vyšším duchovním hodnotám. Tato tematika je vlastní především ruské, francouzské, britské nebo polské kultuře. Současná česká a moravská kultura je trochu jiná.
Mně osobně ale velmi záleží na tom, aby se i naše kultura zabývala nikoliv jenom švejkovskou nablblostí nebo podružnými hloupostmi, ale tématy, která jsou hodna odkazu našich předků. Proto chceme pozvat do Brna do Národního divadla osobnosti, jako je Robert Wilson nebo Nikita Michalkov. Chceme otevřít kulturu našich národů těmto klíčovým tématům. Klíčová jsou pro pochopení vývoje a smyslu evropské kultury a duchovních hnutí.
Nemůžeme za uvedením vnímat i marketingovou snahu ředitele Dvořáka o zviditelnění, kterou prokázal už v pražském ND?
Ředitel každého divadla se musí snažit o to, aby jeho marketing fungoval perfektně, neboli aby maximálně zviditelňoval své divadlo. To je přirozené.
Kdo zná vaše projekty, váš jazyk i poetiku a viděl třeba inscenace Oliver Twist nebo Ukřižovaná, spíš by řekl, že si budete z Landy a jeho velkých prohlášení brát inspiraci pro groteskní a mysteriózní ztvárnění toho, kam takové pompézní myšlenky vedou.
Použitím termínu "pompézní" dáváte najevo, jak vnímáte myšlení Daniela Landy. Pro mě je Daniel Landa zajímavý tvůrce a také inspirativní člověk. Myslím, že jeho myšlenky se ubírají - nebo "vedou" - pozoruhodnými a málo prozkoumanými krajinami našeho duchovního světa. Je to v každém případě ojedinělé a tvořivé dobrodružství. A kam takto odvážná cesta povede, to je opravdu v tuto chvíli těžké odhadovat. Rozhodně to je v kontextu českého myšlení osvěžující, alespoň pro mne.
Čili přestáváte být skeptiky a čekáte, že se z Brna začne linout do světa duchovní obrození? Sám Landa se objeví v roli Merkuria, jungovského symbolu sjednocení duchovních sil.
Ale z Brna se přece line do světa duchovní obrození už stovky let. Vezměte si takového Demla, Ivana Blatného, Jiřího Kuběnu, Janáčka, Mendela, Křížkovského, celý odkaz Augustiniánského kláštera... My všichni jsme součástí tohoto velkého a mohutného rodu. Styděl bych se za to, kdybych ve svých dílech rezignoval na odkaz těchto svých předků.
Podívejte se na kovovou bránu do kostela Nanebevzetí Panny Marie vedle Augustiniánského kláštera na Mendelově náměstí: jsou tam různé výjevy, obrazy. Jedním z nich je Zlatý drak. Evropská křesťanská kultura je prosycena i kulturami starověkými - Merkurius byl podle egyptského mága Herma Trismegista symbolem duchovního sjednocení - had kousající se do vlastního ocasu: Jung to vysvětluje velmi přesně, obzvláště vzhledem k alchymii. Brno je městem, které je pro přistání Zlatého draka jako stvořené.
Posloucháte hudbu Daniela Landy? A co si z ní pro sebe berete? A čím je pro vás inspirativní sám její interpret?
Daniel Landa je charismatický zpěvák, který jenom vloni zvítězil v řadě prestižních českých hudebních anket. Na to, jak je jeho hudba populární, zpívá o poměrně neuvěřitelných věcech; tématem písně z jeho posledního alba je např. alchymická kategorie Nigredo. Jako skladatel také oceňuji jeho aranžérské umění. V této zemi je jenom několik málo tak šikovných hudebních aranžérů.
Vždycky, když jsem slyšel Soukupovu Miss Moskva, říkal jsem si - toto je přece dokonalé aranžérské hudební umění. A pak přišel Landa a vyrazil mi dech těmi svými šílenými nástrojovými kombinacemi harmoniky, elektroniky, houslí nebo tympánů. Je to talent, který se rodí jednou za mnoho let.
Viděl jste film Kvaska? A líbil se vám?
Viděl jsem Kvasku a nejvíc se mi líbila hudba k filmu. Na to, že je to filmová prvotina Miriam Landové, měla i velmi dobrou návštěvnost.
Zájem publika je prý nezvykle velký. Přijdou pravidelní diváci, nebo je to příležitost nalákat ty, kteří se doposud o divadlo nezajímali?
Zájem publika je enormní. V předprodeji na Dvořákově ulici mají plné ruce práce. Ale všechny mohu uklidnit, představení se bude hrát a na každého se nakonec dostane. I cena vstupného je v rozumných mezích - na to, že zde bude vystupovat Daniel Landa osobně.
Myslím, že kdo má rád hodnotnou hudbu a hodnotné divadlo, nenechá si inscenaci ujít. Takže přijdou i pravidelní diváci a přijdou i takoví, kteří by jinak do Mahenova - nejkrásnějšího moravského - divadla nikdy nezavítali. Potom třeba přijdou i na další představení - na Shakespeara, Stroupežnického.
Jaký ohlas má inscenace v souboru? Odmítá se někdo na ní podílet?
Herci se na tuto inscenaci naopak spíše těší. Přípravy na inscenaci zahrnují různé společné výlety na tajemná a významná místa naší historie, např. pojedeme společně na horu sv. Klimenta, budeme si hodně povídat o Jungovi, o jeho Bollingenské věži, pustíme si také několik inspirativních filmů, Tarkovského Oběť nebo Zanussiho Personu non grata. Budeme společně i trochu čarovat. Kdo by se na něco takového netěšil?
Projeví se nějak na konečné podobě hry, že se kolem ní už na začátku strhl humbuk? Ovlivnila nezvyklá pozornost nějak autory?
Naše autorská imaginace není naprosto ničím omezena. Ve skutečnosti se drtivá většina Brňanů - včetně politiků - na Zlatého draka těší. Myslím, že takové ty řeči o Landově údajné xenofobii vyplývají jen z neznalosti jeho tvorby. Z období Orlíku samozřejmě nic hrát nebudeme a všechno, co napsal Daniel potom, je o něčem úplně jiném.
Ta nezvyklá pozornost kolem inscenace mě zajímá spíše jako sociologický fenomén. Tolik lidí se vyjadřuje k něčemu, o čem zpravidla vůbec nic neví … a přenáší se to z jednoho na druhého; chvílemi je to skutečně neuvěřitelné.
Můžeme se těšit, že je to všechno jen velký rafinovaný happening a při premiéře budou Danielu Landovi přimalovány pandí uši?
Tak těšit se můžete, na co chcete. Vám by se zřejmě líbily ty pandí uši, jak usuzuji z otázky. Na druhé straně ANO: je to velký a velmi rafinovaný happening, na jehož konci - doufám - budou diváci zasaženi tak silnou dračí emocí, že ji někteří z nich možná ještě nezažili a někteří z nich se za ní budou do našeho divadla ještě dlouho vracet.
