Recenze - Zřejmě neexistuje slavnější a diskutovanější dramatik než William Shakespeare, jehož dílo tu s námi v duchu dobového citátu „pro všechen čas byl, ne pro jednu dobu" zůstává už 395 let od autorovy smrti a na rozdíl od něj je stále živé.
Kolem Shakespeara se vznáší řada vzrušujících mýtů a některé zřejmě nikdy nepřestanou bavit spekulace, že to za něj ve skutečnosti všechno napsal někdo jiný, nejlépe Francis Bacon. Ale jak říká Umberto Eco: Pokud Bacon napsal všechno za Shakespeara, pak musel Shakespeare napsat všechno za Bacona.
Píši o tom, protože nakladatelství Academia se podařil (nejen) historicky unikátní počin, když před prázdninami vydalo kompletní „kanonizovanou" tvorbu Williama Shakespeara v jednotném překladu. Kniha úctyhodné velikosti, váhy… a tak trochu i ceny je nazvaná jednoduše Dílo. Nicméně vzhledem k významu, úpravě i délce knihy o 1677 stranách velkého formátu a překladu Martina Hilského je výsledná cena 1650 korun velmi příznivá. To si ostatně uvědomili i čtenáři, kteří svazek ve velkém stále (vy)kupují a podle všeho byste tedy neměli váhat.
Sedmá generace
Hilského překladatelský úspěch je vítězstvím po mnohaletém boji, kdy někteří „neuspěli" jen těsně před cílem. První snaha vydat kompletní Shakespearovo dílo se datuje už do let 1855-1872, kdy byl postupně publikován tzv. Muzejní překlad, za nímž stáli Jan Josef Čejka, Ladislav Čelakovský, František Doucha, Josef Jiří Kolár a Jakub Malý. Ale i ti už tvořili druhou generaci překladatelů do češtiny následující po Karlu Hynkovi Thámovi, Josefu Kajetánovi Tylovi a Josefu Jiřím Kolárovi.
Martin Hilský a jeho „rival" Jiří Josek (který se co do kompletnosti Shakespearova překladu taky blíží ke konci) představují členy až sedmé generace. Mezitím se objevilo hned několik velkých pokusů o jednotný překlad. Třeba Bohumil Štěpánek se ve dvacátých a třicátých letech dostal z 37 nebo 38 her (kanonický počet se od té doby navýšil) skoro ke třicítce vydané v Nakladatelství Fr. Borového; specifický případ tvoří osud Františka Nevrly, který přeložil přinejmenším všechny hry, ale vyšel jen Hamlet a zbytek dlí v pozůstalosti.
Pokud by vás Nevrla zajímal, doporučuji například text Pavla Drábka „František's Nevrla Translation of Hamlet", který vyšel v jedenáctém svazku Sborníku prací Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v roce 2005. Šlo o součást záslužného projektu Kapradí, o kterém si můžete přečíst třeba tady a jeho výsledky zatím v omezené podobě sledovat tady. Lze též předpokládat, že jste se už někdy setkali i s překlady Sládkovými, Saudkovými nebo Lukešovými.
Ovšem prvenství co do vydaného kompletního díla legendárního dramatika a básníka ze Stratfordu nad Avonou v jednom překladu bude navždy patřit nakladatelství Academia a Martinu Hilskému, jenž pro mě představuje zvláštní případ ambivalentní osobnosti.
Hilský coby česká překladatelská popstar a bezesporu odborník na angloamerickou literaturu má bezesporu na popularizaci shakespearovského odkazu u nás gargantuovskou zásluhu - i díky němu v žádném případě nejde jen o školní četbu a nemluví se jen o pár nejslavnějších hrách. Zároveň je ale trochu zneklidňující, že se před širokou veřejností tak trochu pasoval do role vševědoucího shakespearovského arbitra, který vždycky nejlépe ví, co přesně chtěl mistr říci.
Každopádně obdivuhodné
Polemiku o kvalitě Hilského překladu ponechám na odbornících - kteří ostatně tuto diskuzi už delší dobu vedou a rozhodně nejsou jednotní. Jsem si vědom jistých zjednodušení, občas přílišné doslovnosti, a naopak v některých případech naopak volnosti překladu (což tedy nemám ze své hlavy) a pociťuji obezřetnost ke skutečnosti, že kdekoli se mluví o Shakespearovi, je řeč i o Hilském. Každopádně je ale jeho práce obdivuhodná (a to nejen ta shakespearovská, podnětná je třeba jeho kniha Modernisté).
Shakespearovo dílo jsem v Hilského překladu s chutí celé přečetl a rád se k němu vracím. A je tedy fantastické, že po několika „hilskovských" vydáních v jednotlivých publikacích či v elegantních krabicích konečně vyšla jedna monumentální publikace, která se přes svou velikost výborně čte - byť na cesty se moc nehodí.
Shakespearovo dílo je rozděleno do několika sekcí: Komedie, Historické hry, Tragédie, Romance, Básně a Dodatky. Každý jednotlivý dramatický či básnický útvar je doplněn jak o nejdůležitější místní, časové a kontextové informace, tak o stručný komentář (byť občas mají náběh do ne úplně průkazných interpretací).
Hlavní paralelní text k Shakespearovu dílu pak tvoří 36 stran úvodní stati Shakespearův život a doba, již napsal sám Hilský. Nečekejte formát vědecky vystavěného a podloženého textu. Jde o volně uspořádaný soubor podkapitol přibližujících socioekonomické, geografické, politické, náboženské a kulturní souvislosti doby před Shakespearovým narozením až do jeho smrti.
Čtěte také:
Svět je jeden velký bordel, zní z Pražského hradu
Zlé ženy se dnes krotí elektrickou kytarou
Megaloman Emmerich tvrdí, že Shakespeare nic nenapsal
Hilský: Umravňovat Shakespeara je velmi nemravné
Text představuje především popularizační úvod s širokým informačním záběrem. V něm Hilský čas od času někoho bodře vyplísní za nepodloženost spekulací, ale sám se interpretacím taky úplně nebrání - třeba když hovoří o Shakespearově otci a jeho polovičatém zabílení fresek místní kaple.
Být fenomenální
Kniha vychází z legendárního prvního foliového vydání z roku 1623, o kterém se koneckonců dočtete na stranách 54-55; a podobně jako podkapitoly o kvartovém vydání her a shakespearovském kánonu jde o cennou část samostatných doprovodných materiálů v knize. Totéž platí o užitečných soupisech postav, historických osobností či shakespearovské literatury v závěru publikace.
No a co říci k samotným hrám a básním? Předpokládám, že jste neočekávali, že k milionům stran, které byly o Williamu Shakespearovi za ta století napsány, se budu snažit přidávat něco nového… Na to jsou povolanější, kteří jsou v této oblasti mnohem vzdělanější, případně alespoň drzejší či odvážnější. Nicméně, ať bych napsal cokoli, není pochyb o tom, že celá Shakespearova tvorba je dodnes fascinující - a to včetně her, o kterých jste možná jen slyšeli, nebo ani to ne.
Shakespeare je mnohem víc než jedním ze zakladatelů moderního dramatu, kromě spousty jiného zosobňuje důkaz, že lze být umělecky naprosto jedinečný - ba fenomenální, i když je 99 procent vaší tvorby založeno na přepracovávaní cizích námětů, tvoříte pro „masové publikum" a vaším primárním cílem je vyprávět dobré příběhy.
Ačkoli je Shakespeare stále velmi hraný, podle mého kacířského názoru je stejně nejúžasnější v papírové podobě dramatických textů. A v případě souborného vydání nakladatelství Academia si o čtení prostě říká.
