Svět je jeden velký bordel, zní z Pražského hradu

Saša Hrbotický
5. 8. 2011 10:54
Letní slavnosti uvádějí Shakespearovo Oko za oko
Foto: Aktuálně.cz

Shakespearova komedie ze zralého období Oko za oko (dříve u nás známá jako Veta za vetu či Půjčka za oplátku) je drsná a neradostná, částečně se dokonce odehrává ve vězeňském prostředí. Nosnými tématy jsou politika a morálka, pokrytectví a korupce; namísto bujaré hravosti raných prací se dostávají ke slovu trpkost, skepse a černý humor.

Režisér Michal Vajdička ve své dvojjazyčné, slovensko-české inscenaci přesto vytrvale hraje na komediální strunu. Text aktualizuje především prostřednictvím vložených songů, aniž se pokouší vyhmátnout spodní temné tóny či jemnější významové valéry.  Co naplat, letní shakespearovská podívaná rámovaná autentickou kulisou Pražského nebo Bratislavského hradu, případně brněnského Špilberku, si žádá své. Publikum sem přichází za zábavou, ať tedy dostane, co mu náleží.

Foto: Aktuálně.cz

Že Shakespeare děj v tomto případě nesituoval do oblíbené renesanční Itálie, ale do „exotické" Vídně, divák zjistí ještě dřív, než představení začne. Dominantním motivem scény Pala Andraška jsou totiž obří plastová písmena WIEN, z nichž druhé, povalené na zem, poslouží v dalším ději jako těsná vězeňská kobka. Na ryze dnešním kolbišti uzavřeném panelem s červenými reflektory se odvíjí nejednoznačný příběh vídeňského knížete Vincentia, který bez hlubšího vysvětlení opustí úřad a vládu nad městem svěří do rukou veleváženého Angela.

V přestrojení za mnicha pak zpovzdálí sleduje, jak si nástupce vede. Z ctnostného Angela se bleskurychle vyklube fanatik mravnosti a hlavně pokrytec, který neváhá oživit staré prudérní zákony, i když jsou v rozporu s lidskou přirozeností. Chytí se však do vlastní pasti, neboť sám podlehne půvabům mladé Isabelly, jejíhož bratra poslal na smrt kvůli prohřešku předmanželského pohlavního styku.

Vajdička Shakespearův opus pojímá jako nekomplikovaný, přiměřeně tvrdý atak na přítomnost zachvácenou amorálností, kuplířstvím a zneužíváním moci. Zjednodušeně řečeno, náš svět je podle režiséra jeden velký bordel, jak to v představení polopatisticky vyjádří elegantní vídeňské dámy, když záhy ze sebe strhnou slušivé secesní kostýmy a pohybují se po jevišti jen v ordinérním negližé.

Foto: Aktuálně.cz

Mezi pánským osazenstvem zase najdeme totální trotly, kteří ani nevědí, co mluví, samolibé floutky i svatouškovské zloduchy, jako je slovutný Angelo. Prostor k rafinovanější psychologické kresbě hrdinů je minimální i za cenu osekání možných významů až do krajnosti.

Příběh neskýtá příliš mnoho příležitostí k situační komice, inscenace v maximální míře těží ze slovního humoru. Zvlášť když v peprném slovensko-českém překladu Ľubomíra Feldeka a Martina Hilského není nouze o záměrně lascivní dvojsmysly. S textem se vůbec zachází neortodoxně, některé pasáže se škrtají, zatímco prostor dostávají slovní hrátky, mistrné komolení češtiny a slovenštiny i jazyků našich sousedů.

Prim v tomto ohledu hraje představitel knížete Vincentia Martin Trnavský. Jako moudrý, v závěru dokonce sebezpytující vladař sice působí neslaně nemastně, ale když na sebe vezme mnišskou kutnu a začne promlouvat k bližním zparodovanou polštinou, okamžitě se z hlediště ozvou salvy smíchu. Výtečný je Peter Mankovecký jako charismatický knížecí rádce Escalus, jenž s přehledem pragmatika řeší nejprekérnější situace.

Foto: Aktuálně.cz

Richard Stanke hraje záludného Angela zbytečně odtažitě, tím směšnější je při závěrečném odhalení, kdy se patolízalsky snaží vetřít do Vicentiovy přízně. S převažujícím veseloherním laděním skvěle rezonuje policajt Lakeť-Loket v podání Juraje Hrčky, jenž si plete prémie a spermie, informace a deformace a vrší jeden verbální vtip za druhým. Z  veseloherního rámce se vymyká Ivana Jirešová v roli asketicky mravné Isabelly, její postava by naopak snesla aspoň špetku nadsázky.

Implantovaná zpívaná čísla jsou sama o sobě zajímavá a většinou i velmi dobře interpretovaná, ale jejich útočné texty beroucí si na mušku společenský marasmus už působí jako nadbytečný komentář k tomu, co nadčasovou hrou sděluje autor.  

Oko za oko je představením kompromisu: diváci dostanou přiměřený díl inteligentní zábavy a solidních, byť trochu nevyrovnaných hereckých výkonů. A ve velké závěrečné scéně nejsou ušetření ani mravního poselství se špetkou optimismu: dobro prý zase přijde do módy.

William Shakespeare: Oko za oko - niečo za niečo. Překlad: Ľubomír Feldek (slovenština) a Martin Hilský (čeština). Režie: Michal Vajdička. Scéna: Palo Andraško. Kostýmy: Jana Hurtigová. Hudba: Marian Čekovský. Pohybová spolupráce: Lenka Vágnerová. Letní shakespearovské slavnosti. Pražská premiéra na Hradě: 2. 8. 2011. Hodnocení: 60 %.

 

Právě se děje

před 3 hodinami

Předpokládaný demokratický kandidát na amerického prezidenta Joe Biden získal podporu největší koalice odborových organizací ve Spojených státech

Předpokládaný demokratický kandidát na amerického prezidenta Joe Biden dnes získal podporu největší koalice odborových organizací ve Spojených státech AFL-CIO. Centrála navíc slíbila, že se zasadí o to, aby současný prezident Donald Trump nebyl znovu zvolen do funkce v listopadových volbách, napsala agentura Reuters.

Zdroj: ČTK
Další zprávy