Praha - Původem brazilský choreograf Guilhermo Botelho a "jeho" švýcarský soubor Alias přivezl do Prahy jednu ze svých posledních choreografií - hypnotické Sideways Rain.
"Guilhermo Botelho vytvořil v představení tanec smyslů hraničící s transem. Hypnotické, úchvatné, nesnesitelné i fascinující... Životadárná síla v čiré formě," napsal o tomto představení švýcarský deník Le Temps.
Botelho zde ztvárňuje lidský osud, jeho nezastavitelnost a nahodilost vizuálně i tanečně strhující formou. "To, co mě vždycky zajímalo, bylo zabývání se realitou takovým surreálným způsobem - mluvit o tom, co se děje, ale bez té akademické složky, pouze sledovat věci jiným způsobem," řekl Botelho v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Aktuálně.cz: Do jaké míry mají tanečníci v Sideways Rain pohybovou volnost, do jaké míry mohou improvizovat?
V Sideways Rain není pohyb improvizovaný, jsou tam pravidla. Vždycky říkám - učí se, jak řídit auto, ale nikdy nevědí, jestli bude na semaforu červená nebo zelená. Protože pokaždé, když se dívají na jeviště co se děje, podle různých pravidel, musí se proměnit v něco - oni vědí, co budou dělat, nebudou improvizovat pohybově. Není to určitý koncept, není to tak, že tohle musí být tak a to další jinak, není to dané. Různé dny může to představení trvat různý čas.
A.cz: Proč název Alias?
Alias znamená "jiným způsobem" - vybral jsem si toto jméno, protože jsem chtěl pouze hovořit o životě, nic nového jsem nevynalezl. Ta hlavní myšlenka je vidět život jiným způsobem - nemusíte nutně být na druhé straně světa, stačí se třeba jen podívat přes někoho jiného, je to hned vedle vás. Je mnoho věcí čekajících na objevení, věcí, na které koukáme den co den pořád stejným způsobem. Je to věc návyku. Ta myšlenka o nalezení jiného způsobu toho jak mluvit o životě, o tom, co se děje - udělat neviditelné věci v našem životě viditelnými. To, co mě vždycky zajímalo, bylo zabývání se realitou takovým "surreálným" způsobem - mluvit o tom, co se děje, ale bez té akademické složky, pouze sledovat věci jiným způsobem.
A.cz: Surreálným bez akademické složky?
Ukažme si to na příkladu. Můžu někomu říct - věnujme se nyní Sideways Rain - zemřeš, každou sekundu se tvé geny stávají staršími; můžu mít celý proslov o tom, co se jí geneticky děje a jak se přibližuje ke smrti.
Nebo se dá z neurologického pohledu mluvit o ztrátě paměti po čtyřicítce, nebo o tom, co vůbec děje v mozku - to je akademická věc, nezpochybnitelná. Ale také můžete říct tu samou věc z jiného pohledu - třeba jako "pamatujete si na to, jak jste vnímali smrt jako dítě".
Lze o smrti mluvit jiným způsobem, emocionálně, s osobním přístupem. Je tu rozdílný způsob porozumění našeho vlastního přístupu ke smrti, lásce, chamtivosti, lačnosti po penězích. Je tu možnost oslovit publikum velmi osobním způsobem - samozřejmě ne pokaždé, ale alespoň občas. Nejde o vědu, o nic exaktního - někteří lidé se prostě mohou na představení podívat a říct "pche, to je nudné" a někteří zase "ach můj bože, změnilo to můj život", to se stává.
A.cz: Když už jste mluvil o genetice - věnoval jste se této problematice někdy?
Stalo se to úplně náhodou - když jsem pracoval na této choreografii, četl jsem zrovna jednu knihu o biologii, takže mě to docela pohltilo, ale nejsem biolog, to vůbec ne.
A.cz: V Sideways Rain se objevuje princip opakování. Využíváte ho často?
Často využívám opakování, jednou jsem pracoval na choreografii, v níž se historie opakuje třikrát, na stejnou hudbu, ale jiným způsobem, jedná se o rodinu. Také jsem pracoval na představení, kde byl kruh se třemi pokoji, jako na hotelu, a ten se stále otáčel. Opakování jsem vždy považoval za velmi důležitý prvek - v běžném životě je to velmi přirozené, myslíme si, že se měníme, ale není tomu tak. Stále dokola boucháme hlavou o tu samou zeď stále stejným způsobem.
A také je opakování a opakování - v Sideways Rain není opakování, je tam spirála. Tanečníci stále procházejí, ale rozdílnými způsoby. To, co dělají, je velmi jednoduché, ale dohromady úžasně komplexní.
A.cz: Kam byste zařadil Sideways Rain v celkovém kontextu vašeho díla?
Chtěl jsem do určité míry změnit styl práce. Divadelnost, dramatičnost - nechtěl jsem už vyprávět příběhy, přestože jsem to miloval. Ale chtěl jsem pracovat více "kinematografickým" stylem.
A.cz: Ještě k samotné skupině Alias - co stálo za jejím založením, jak jste si představoval, že by měl soubor vypadat?
Když jsme začínali, tou hlavní myšlenkou bylo mít prostor, kde tanečníci - tedy nejsou to tanečníci, jsou to lidé - spolupracují takoví, jací jsou - spolu se svou minulostí, problémy a podobně. Bylo pro mě velmi důležité, aby pouze nereprodukovali pohyby. Není to tak, že by pouze vykonávali pohyby, ale vědí zároveň, odkud přicházejí a jak jsou propojení s tím, čím jsou oni sami.
Ona je taková a taková - je to prostě ona a nikdo jiný. Lidé se mohou chovat podobně, ale nikdy nebudou stejní - to je to, co mě na začátku zajímalo. Když jsme skupinu začínali, bylo období, kdy současný tanec byl velmi konceptuální, intelektuální. Pro mě ale bylo důležité, aby se to dotklo i publika.
A.cz: Potom se ale člověk velmi snadno dostává na tenkou hranici uměleckého a komerčního počinu.
Občas je složité neobětovat kvalitu - protože někdy naleznete obraz, u kterého si říkáte, jak je skvělý a hluboký. A pak se stane velmi dramatickým a vám vytane na mysl otázka, zda ho ponechat či ne. Nebo obraz, k němuž potřebujete mnoho dodatečných znalostí - pak si říkáte, jestli ho v představení nechat, když mu bude rozumět maximálně třeba pětina publika.
Právě v době onoho konceptuálního (ne)tance se prakticky nedalo dělat nic, co by bylo snadno pochopitelné publikem. Třeba první naše představení bylo velmi zábavné, lidé se hodně smáli a již toto bylo považováno za komerční - jen proto, že se lidé smáli. To je směšné.
A.cz: Jak je to s hledáním "vnitřního zvířete" v tanci? Nebo je to chybný pohled?
Být tanečníkem pro mě znamená být schopný vyjádřit to, co jsem, pouze svým tělem. Hledání zvířete v člověku je klišé - tanec může být silně intelektuálním projevem. A myslím, že právě Sideways Rain je ve své podstatě velmi intelektuální - bavíme se zde o konceptech, osudu, humanitě, běhu lidského života - to není nic zvířecího.
Myslím, že proto, abyste byl dobrým tanečníkem, musíte být v kontaktu se svou zvířecí stránkou, se svou dětskou stránkou - obecně řečeno s intimní části sebe. Ale nemusíte o tom svým tělem vyprávět. Vždycky říkám - nemám rád tanečníky, mám rád lidi, kteří tančí. To je zásadní rozdíl.
Čtěte také
Skandinávsky učesaná vášeň nadchla diváky Tance Praha
Srdce tanečního světa bije v Praze
Ultima Vez a Alias budou hvězdami festivalu Tanec Praha
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Zajímáte se o moderní tanec?
