To vše nyní Timothée Chalamet zužitkovává v hlavní roli filmu Bob Dylan: Úplně neznámý, který natočil režisér James Mangold a česká kina ho začnou promítat 23. ledna. V USA už osmadvacetiletému herci vynesl nominaci na Zlatý glóbus, a pokud by za tento výkon příští rok získal Oscara, stal by se v této kategorii nejmladším držitelem v dějinách, píše agentura AP. Nominace na toto ocenění zatím nebyly zveřejněny.
"Bob Dylan je myslitel, umělec, někdo, kdo posledních skoro sedmdesát let formoval americkou kulturu. Kdybych se na to necítil řádně připravený, netroufl bych si ho hrát. Naštěstí jsem na tom mohl dělat v podstatě šest let," řekl agentuře Chalamet.
Herec známý z filmů Dej mi své jméno, Deštivý den v New Yorku nebo dvojdílného sci-fi Duna vzpomíná, že ze všeho nejdřív si pouštěl záznamy Dylanových tiskových konferencí z poloviny 60. let minulého století. "Bylo fascinující vidět umělce, který naprosto zásadním způsobem formoval celou dekádu a stejně jako byl napřed ve svém umění, tak i myslel napřed," poznamenává Chalamet.
V tomto ohledu přirovnává Dylanův tehdejší význam například tomu, jaký vliv má dnes v americkém hiphopu zpěvák Frank Ocean. "Je opravdu vzácné najít lidi, kteří jsou takhle originální myslitelé, textaři, umělci a baviči zároveň. Někomu s takovým talentem by instinkt spíš radil zůstat v pozadí a nevydávat se všanc," myslí si herec.
Film vychází z také česky vydané knihy nazvané Dylan se dal na elektriku, kterou napsal Elijah Wald. Připomíná, jak někdejší autor folkových protestsongů v roce 1965 na Newportském folkovém festivalu poprvé vystoupil s elektrickou kytarou, čímž pobouřil své věrné publikum. Podle agentury AP do té doby folkoví puristé označovali Boba Dylana za proroka a hlas generace. Když ale nasadil elektrickou kytaru, pro některé jako by se stal zrádcem.
Timothée Chalamet navštívil i místa, kde písničkář Dylan začínal, například klub Cafe Wha? v newyorské Greenwich Village. "Tam to bylo legrační, protože na schodech mají na zdech namalovaného Boba Dylana nebo Jimiho Hendrixe, ale uvnitř už se hrají akorát tak coververze skladeb od Aerosmith," poznamenává herec.
Kromě Waldovy knihy nejvíc čerpal z dokumentárního filmu Neohlížej se, který roku 1965 natočil D. A. Pennebaker o Dylanově tehdejším turné po Velké Británii. "Ten film byl pro mě jako Bible. Opravdu moc, moc moc ho miluji. Nejsou tam žádné mluvící hlavy, je neuvěřitelně syrový. Stejně jako kniha Suze Rotolo," zmiňuje Chalamet někdejší Dylanovu přítelkyni, která své vzpomínky knižně vydala pod názvem A Freewheelin' Time.
Postavu jí inspirovanou ve snímku ztvárnila Elle Fanning. "To je taky napsané bez jakýchkoliv příkras, mnohem víc než jiné knihy o Dylanovi. Suze Rotolo velice napřímo líčí jejich vztah. U takhle velkého umělce je důležité, aby ho herec jenom neadoroval," myslí si Chalamet.
Kytaru držel v ruce poprvé už kvůli filmu Dej mi své jméno, avšak první pořádné lekce absolvoval až roku 2018 už v rámci příprav na dylanovský projekt. S učitelem Larrym Saltzmanem se pak v době pandemie koronaviru spojovali na dálku přes aplikaci Zoom "až třikrát čtyřikrát týdně a pracovali jsme na skladbách, které se do filmu nakonec vůbec nedostaly", zmiňuje herec.
Z Dylanovy tvorby má rád "všechno, opravdu všechno". Na dotaz, co se mu líbí z té rané, vyjmenovává intimní písně jako Girl From the North Country, Boots of Spanish Leather, One Too Many Mornings nebo Tomorrow Is a Long Time. Stejně tak si ale oblíbil nejstarší nahrávky, v nichž cítí ještě kus Dylanova dětství.
Písničkář se narodil v Duluthu ve státě Minnesota a vyrůstal ve městě Hibbing. Obě místa Chalamet v rámci příprav navštívil, stejně jako byl kvůli Dylanovi ve Wisconsinu nebo Chicagu. "V Hibbingu na mě fakt dýchl ten pocit, že jste na úplném kraji Ameriky nebo na konci světa. Stály tam ty továrny zapadané sněhem, silnice byly namrzlé. To na mě jako na Newyorčana udělalo dojem," zmiňuje.
Podle svých slov se snažil pochopit vše, co Dylana začátkem 60. let přivedlo do New Yorku, "vstřebat energii těch míst, trochu v sobě potlačit to, že já sám vyrůstal začátkem tisíciletí v New Yorku, a představit si, jaké by bylo narodit se o půl století dřív v místech, kde se především těžila železná ruda".
Během příprav se Timothée Chalamet s Bobem Dylanem ani jednou nesetkal. "Asi bych mu prostě řekl: děkuju za všechno, co jste udělal, a za vaši hudbu," odpovídá na dotaz agentury AP, co by mu sdělil.
Sám písničkář už svého představitele veřejně pochválil. "Timmy je skvělý herec a jsem si jistý, že jako já nebo jako mé mladší já bude naprosto uvěřitelný," uvedl Dylan na sociální síti X, kde také doporučil Waldovu knihu. "Fantastickým způsobem převypravuje události od začátku 60. let až po to fiasko v Newportu. Až film uvidíte, přečtěte si i knihu," apeluje Dylan.
Film zatím vzbuzuje převážně pozitivní ohlasy. Na databázi rottentomatoes.com má průměrné skóre 77 procent. Například časopis The Hollywood Reporter píše, že Chalamet se do Dylanových písní pokládá naplno a imituje je tak věrně, až to "víc než prosté napodobování připomíná nějakou symbiózu". Výsledek označuje kritik za "Chalametův dost možná nejlepší herecký výkon od dob Dej mi své jméno".
Podle kritičky britské BBC je Chalamet "výborný, zcela uvěřitelný a lepší než zbytek filmu", kterému zejména v první půlce vyčítá povrchnost, nevýraznost či stereotypy. "Snímek se konečně rozjede, až když Dylan začne být slavný a vymezuje se proti tomu, aby jeho hudbu nějak škatulkovali," napsala recenzentka, která snímku udělila tři z pěti hvězdiček.