Přes jistou naivitu i ostýchavost při vystupování, kdy se uctivě klaněl až po pás se sraženými podpatky, z jeho projevu už tehdy sálaly sofistikovanost a pronikavý talent. Kam se historicky první korejský vítěz chopinovské soutěže posunul od té doby, ukáže příští rok, kdy bude 24. května v Rudolfinu opět hostem Pražského jara.
Leccos už naznačil, když v březnu za doprovodu České filharmonie vedené Semjonem Byčkovem ve světové premiéře zahrál klavírní koncert francouzského varhaníka Thierryho Escaicha. Syrové dílo takřka prosté melodií vyžaduje od interpreta znalost závratné šíře hráčských technik a intenzivní provedení, což Seong‑Jin Cho obojí splnil.
"Učil jsem se to tři měsíce," vzpomíná dnes Cho. "A na první zkoušce mi to ještě moc nešlo. Maestro Byčkov byl se mnou hodně trpělivý a velmi mi pomohl. Zároveň pro mě bylo skvělou zkušeností spolupracovat s žijícím skladatelem, na kterého se můžete obrátit s dotazy. To holt u Mozarta nebo Beethovena nejde," srovnává.
Nepůjde to ani u autorů, jejichž díla Cho zařadí na program příštího pražského recitálu: Maurice Ravela a Franze Liszta. Výběr má reflektovat jak to, kam devětadvacetiletý Seong‑Jin Cho hudebně dospěl, tak i jeho umělecký rozptyl. Odmítá být zaškatulkovaný jako interpret, který se specializuje na jedno období či autora. Raději se řídí tím, co se mu líbí. Tráví nebývale mnoho času koncertováním i nahráváním. A jak říká, bere zavděk prakticky každou příležitostí, ze které se může něco naučit.
"Už mi tolik nesejde na tom, co si o mně lidé myslí," říká dnes. "Nejdůležitější je být sám sebou. Pokud mě někdo považuje za experta na Chopina, je to samozřejmě pocta. Ale pro klavír vzniklo tolik úžasné hudby, že bych opravdu o hodně přišel, kdybych si zúžil zaměření jen na jednoho autora," vysvětluje.
Cho se narodil v jihokorejské metropoli Soulu, kde se na klavír začal učit jako šestiletý - tou dobou ještě chodil do mateřské školy. Poprvé na sebe upozornil roku 2009, kdy se coby patnáctiletý stal nejmladším vítězem mezinárodní klavírní soutěže v japonském městě Hamamacu.
Do té doby mnohokrát neuspěl, což Cho zpětně přiznává, že nesl těžce. Nejednou ho v zákulisí přemohly slzy. Neplakal však proto, že prohrál, ale protože byl zklamaný vlastním výkonem. "Možná to je jeden z mých problémů, když poslouchám vlastní nahrávky nebo vidím záznam svého vystoupení. K ostatním interpretům umím být velkorysý, k sobě ale moc ne," poznamenává.
Když roku 2015 vyhrál celosvětově uznávanou Chopinovu klavírní soutěž ve Varšavě, změnilo mu to život. Ze dne na den se stal hvězdou, podepsal výhradní smlouvu s prestižním vydavatelstvím Deutsche Grammophon a kalendář se mu okamžitě začal plnit desítkami koncertů. Nedošlo mu, že je to zároveň trochu past. "Samozřejmě po vítězství v soutěži se ode mě očekávalo, že budu hrát všude Chopina. Já s ním ale nechtěl být až tak moc spojený," naznačuje.
Zprvu nicméně neměl na výběr. Firma Deutsche Grammophon obratem vydala sérii záznamů jeho chopinovských vystoupení ze soutěže. Rok nato následovalo výhradně chopinovské album, na němž ho doprovodil London Symphony Orchestra dirigovaný Gianandreou Nosedou.
Teprve pak se Jihokorejci podařilo několik let se polskému tvůrci vyhýbat. Další alba zasvětil Claudovi Debussymu či Wolfgangu Amadeovi Mozartovi, detailně se věnoval motivu poutníka v hudbě Franze Schuberta, Franze Liszta a Albana Berga. Manažeři vydavatelství si ho natolik vážili, že mu nenařizovali, co má natáčet. "Po vítězství v soutěži byl Chopin logická volba. Ale všechna další rozhodnutí už jsem udělal já. A lidé z labelu mě v nich podporovali," shrnuje.
O jeho volbě repertoáru asi nejvíc vypovídají dvě desky. Im Abendrot z roku 2021 tvoří romantické písně, které nahrál s německým barytonistou Matthiasem Goernem. Setkali se náhodou: Cho přišel na jeho koncert, pak je někdo seznámil na večírku, tak si vyměnili vizitky. A pár měsíců nato Goerne klavíristovi volá, že si poslechl jeho alba, moc se mu líbí a chce s ním natáčet.
"Byla to má první spolupráce s pěvcem, takže chvílemi jsem si připadal nervózní. Ale hodně mi to dalo, Matthias mě v podstatě naučil, jak doprovázet," říká Jihokorejec.
Začátkem letošního roku pak následovala deska The Handel Project, ke které pianistu přivedl zájem o baroko. Většina interpretů začíná Bachem. Právě proto Cho říká, že chtěl jít hlouběji, až se dostal k Händelovým méně známým suitám pro cembalo. Na nahrávku zařadil tři, jež mu byly nejmilejší, a dodal na ně odkazující Variace a fugu na Händelovo téma od Johannesa Brahmse. "Vždycky mě víc zajímá repertoár, který se tak běžně nehraje," vysvětluje Cho, jenž by nahrávkou rád přispěl k tomu, aby se publikum s Händelovými suitami setkávalo častěji.
Podobně široké rozpětí je pro Seong‑Jin Choa typické. Na podzimním turné po Evropě a USA hraje Haydna, Ravela, Mozarta a Liszta, zatímco v Koreji, Japonsku, Hongkongu či na Tchaj‑wanu ho čekají Beethoven, Schumann a Mendelssohn. Mezi recitály jej doprovodí Berlínští filharmonikové a lipský Gewandhausorchester. Což znamená, že Cho bude mít naprosté minimum času učit se nové skladby.
"Teď mám náročné období," přiznává. "Nemyslím si, že za deset let budu schopný toto tempo udržet. Ale teď mi všechna tato účinkování pomáhají umělecky růst, a proto si říkám, že dokud to zvládám, měl bych vydržet."
Přísný je na sebe pořád. V jednom rozhovoru řekl, že když absolvuje 100 koncertů za rok, opravdu dobře zahrál tři nebo čtyři. "Chtěl bych se dostat tam, abych byl ze 100 koncertů ročně spokojený třeba s osmi nebo deseti," naznačuje.
Na Pražském jaru příští rok představí tři skladby Maurice Ravela včetně náročného cyklu Gaspard de la nuit neboli Kašpar noci, který se svého času dostal až do závěrečných kol klavírních soutěží. Z díla Franze Liszta pak zazní druhá část kompozice pojaté do třídílné sbírky Léta putování. Ta vychází ze skladatelových dojmů na cestách.
"Program sestavuji podle nálady nebo podle toho, co mi přijde inspirativní," vysvětluje Cho. "Mezi Ravelem a Lisztem bychom asi našli styčné body. Ale to, co spojí mé vystoupení na Pražském jaru, budou drama, fantazie, barva a představivost," deklaruje.
Těší se na návrat do Rudolfina, které ho oslovilo nejen akustikou. Praha, již označuje za jedno z nejkrásnějších měst, ho ale zaujala i jinak. "Dost mi utkvělo české pivo," dodává.
Koncert
(Pořádá festival Pražské jaro)
Seong‑Jin Cho
Rudolfinum, 24. května
