Vstupenky za ceny od 1990 korun jsou v prodeji od této středy, oznámila agentura Live Nation, která koncert pořádá.
Podle ní Stewart také při druhém pražském vystoupení představí své největší hity. V roce 2016 na stejném místě zpíval dvě hodiny. V průběhu večera mimo jiné mával stojanem na mikrofon, rozhazoval mezi lidi fotbalové míče a hrabal nohou jako kůň v cirkuse, popsaly Hospodářské noviny.
Podle nich Stewart ukázal, že interpret může být klidně třicet let za pěveckým vrcholem, a přesto dokáže vytvořit večer, z nějž návštěvníci odcházejí příjemně naladěni.
Výrazný zpěvák, pro něhož se staly typickými rozčepýřené blond vlasy a osobitě chraplavý, až řezavý hlas, proslul coby frontman kapely Faces. Ta svého času zkoušela konkurovat známějším The Rolling Stones. Už na sólové dráze pak Stewart vyrostl v jednu z největších popových hvězd 70. a 80. let minulého století, celosvětově prodal přes 120 milionů desek.
Největšího úspěchu dosáhl v 70. letech, kdy jeho nahrávky bodovaly v hitparádách na obou stranách Atlantiku. Proslul zejména rockovými melodiemi protkanými blues či soulem, ponořil se ale také do swingu a neštítil se ani módní vlny disco music. K jeho největším hitům patří pochodová melodie Maggie May, ploužák Sailing nebo skladby You Wear It Well a Da Ya Think I'm Sexy, kterou završil také pražský koncert v listopadu 2016.
Narodil se jako Roderick David Stewart v Londýně coby nejmladší z pěti sourozenců. Otec byl Skot, matka pocházela z Anglie. Chlapec odmalička vynikal ve fotbale a později na dětství vzpomínal jako na dobu, kdy byl "úžasně šťastný".
V patnácti opustil školu a krátce pracoval v tiskárně sítotisku, živil se také jako stavěč plotů nebo hrobník. S hudbou začal v roce 1962 jako busker a pomocný zpěvák v kapele Raye Daviese. O dva roky později posílil skupinu Jimmy Powell & the Five Dimensions, kde také hrál na foukací harmoniku. Poté krátce působil v několika sestavách včetně bluesrockové The Jeff Beck Group, se kterou natočil významné album Truth.
Na přelomu 60. a 70. let přijal image londýnské subkultury takzvaných mods. Začal se prezentovat platinově odbarvenými nebo blond rozčepýřenými vlasy, kamašemi napodobujícími leopardí kůži, stříbrnými vestami a dalšími módními výstřelky v podobném duchu.
Komerční úspěch zažil se skupinou Faces, která vznikla roku 1969 po odchodu zpěváka Steva Marriotta z původní kapely Small Faces. Ke zbývajícím hráčům se připojil kytarista Ronnie Wood a mikrofonu se ujal Stewart. Skupina se poté přejmenovala na Faces.
Vydali čtyři studiová alba, než se v roce 1975 rozpadli. Wood se připojil ke slavnějším Rolling Stones a Stewart naplno rozvinul sólovou dráhu. "Neměl jsem dobrý pocit z toho, když jsem dělal hudbu jiných lidí. Myslím, že sami sebe najdete, když píšete svůj vlastní materiál," řekl k tomu.
Již v roce 1969 debutoval sólovým albem An Old Raincoat Won’t Let You Down, následovaly desky Gasoline Alley a především Every Picture Tells a Story z roku 1971, která již ovládla hitparády v Británii a USA.
Od té doby Stewart natočil více než tři desítky dalších alb, to poslední nazvané The Tears of Hercules zveřejnil předloni. Postupně si osvojil nezvykle široký repertoár, od swingových standardů přes coververze písní Boba Dylana a britský folk až k černému soulu a tvrdému rocku.
Jeho výraz trochu změnilo, když roku 2000 úspěšně překonal rakovinu hlasivek. Po operaci má jemnější, možná trochu opotřebovanější hlas.
Britský bulvár se o něj dlouho zajímal také v souvislosti s pověstí sukničkáře a bouřliváka, kterému se nevyhýbaly alkoholové a drogové excesy. Dnes dávno užívá titul sir. Když na minulém pražském koncertu uvedl skladbu Rhythm Of My Heart napsanou autorem českého původu Johnem Capekem, velkoplošné obrazovky připomněly, jak v Buckinghamském paláci princ William pasoval Stewarta na rytíře s právem užívat titul sir.
