Sedmašedesátiletá někdejší členka skupiny Modus a hvězda televizního muzikálu Neberte nám princeznu, která prodala přes milion nosičů, nejenže neztratila svůj pověstně přesný hlas či energii. Do písní navíc přidává tak velký emocionální prožitek, že se posluchači v oku snadno zaleskla slza.
Podle agentury ČTK dorazilo přibližně 12 tisíc lidí. Koncert se bude na stejném místě opakovat 30. ledna, vstupenky jsou ještě v prodeji.
Dvě chvíle úterního večera stojí za vyzdvihnutí. Gombitová v nich uplatnila schopnost dát do pomalých písní vášeň a přesvědčivý patos. Blok skladeb Kríž, Ži a nechaj žiť a Zem menom Láska proto nemohl než vyvrcholit ovacemi vestoje, stejně jako o něco později spojení songů Paradiso, Koloseum a Vyznanie.
Takovou trojicí by koncert mohl efektně skončit, nicméně Slovenka následně oproti všem ustáleným zvyklostem uzavřela základní část dvěma novinkami. Jmenují se Fantóm srdca a Stúpanie a interpretovala je mistrně, ani zdaleka to ale nejsou prvoplánové hity. Tím spíš si zpěvačka zaslouží uznání za odvahu, jakou by v tomto ohledu nejspíš nenašel ani Karel Gott. Stálo to za to.
Gombitová se opírala o poctivou kapelu, která se vzorně držela doprovodné role. Zpěvačka občas sama hrála na klávesy, to hlavní ale záviselo na druhém klávesistovi. V pozadí stál tříčlenný sbor, nepředváděl nic zázračného, avšak ani neurazil. Jen někdy se jeho členové neorganizovaně kroutili jako nudle v bandasce - spolupráce s choreografem by přispěla k přesvědčivějšímu vyznění.
Po famózním výkonu Gombitové druhým největším dojmem zapůsobilo scénické pojetí show. Každá píseň se díky zadní projekci stala nápaditým oživlým videoklipem, jenž všemu dával další rozměr a ještě posiloval emoce z hlasu i slov jejího dlouholetého textaře Kamila Peteraje.
Koláže záběrů přírody, různých symbolů nebo dokumentů z dob zpěvaččiných začátků a vrcholů kariéry byla tak silná, že občasné ohně a prskavky se zdály až zbytečné. Konkrétně provedení Kolosea předčilo i to, co v O2 areně běžně vídáme při zastávkách špiček světové pop-music.
Až sem chvála a respekt. Přesto koncert místy nabíral nepříjemný odér perestrojkové estrády, jaký mnozí pamatují z poloviny 80. let minulého století. Řada skladeb zvláště v první půlce večera prostě patřila do této doby, s tím se nedá nic dělat.
Možná by to nevadilo, kdyby s sebou Marika Gombitová nepřivezla konferenciéra Štefana Skrúcaného, který v duchu tehdejších představ o komponovaných pořadech a roli moderování poučoval publikum, o čem písně jsou, a vlezle se mu podbízel. Proti dávným dobám přidal navíc jen pár kapek česko-slovenského resentimentu.
80. léty zapáchal i výběr druholigových hostů z české strany. Že bychom do programu velké slovenské hvězdy opravdu neměli co víc nabídnout než upatlaného Richarda Pachmana s egyptským křížem anch na zádech, nudné a cappella sexteto Wow Vocal a klarinetistu Felixe Slováčka?
Ze slovenských hostů naopak potěšilo setkání se šestasedmdesátiletým Jánem Lehotským. Někdejší lídr skupiny Modus zaujal vitalitou a závěrečným hitem své kapely Úsmev dal s Gombitovou korunu celému vystoupení.
Naopak východoslovenský soubor Kandráčovci pokusem spojit folklor s popem připomněl nechvalně známé Duo Jamaha z vysílání TV Šlágr. Kombinace lidové písně A ja taka dzivočka s Gombitové hitem Správne dievča vyznělo opravdu bizarně, což neznamená pochvalu.
Na Slovensku občas někdo zkoušel integrovat bohatou lidovou kulturu se soudobou pop-music, snad s výjimkou písně Červené jabĺčko v podání Zory Kolínské z roku 1968 to obvykle dopadalo trapně.
Kandráčovci přidali ještě Hallelujah od Leonarda Cohena a jejich verze vylepšená fujarou, tedy lidovým dřevěným dechovým nástrojem, potvrdila myšlenku kanadského písničkáře, že do této melodie si opravdu každý může vymyslet svou modlitbu.
Přes všechny výhrady Marika Gombitová připravila posluchačům nezapomenutelný večer. Nejde jen o to, že vypálila rybník všem zpěvačkám široko daleko, ale také o sílu osobnosti. Slovenská hvězda měla koncem listopadu 1980 cestou z koncertu v Brně těžkou autonehodu, po níž zůstala upoutána na invalidní vozík. Vzdor nelehkému osudu doteď šíří mohutně pozitivní energii. S velkým charismatem rozdává krásu nástroje nejdokonalejšího: lidského hlasu.
