Po dobu 27 let stál v čele prestižního Královského orchestru Concertgebouw v Amsterdamu, kde zavedl vánoční koncerty nebo televizní přenosy z vystoupení a se kterým několikrát přijel na festival Pražské jaro.
Poprvé, v květnu 1968, zde uvedli Beethovenovu Třetí symfonii, záznam je dodnes k vidění v archivu České televize. V polovině 70. let se do Prahy vrátili s Dvořákovou Osmou a roku 1980 zahráli Straussovu symfonickou báseň Tak pravil Zarathustra.
Když roku 1982 nizozemská vláda pohrozila výrazným snížením příspěvků na chod Concertgebouw, které by bývalo vedlo k propuštění dvou tuctů filharmoniků, Haitink opáčil, že v takovém případě už nikdy nevkročí na nizozemské jeviště. Vláda se nakonec ke škrtu neodvážila a Haitink ve funkci skončil až roku 1998.
Kromě toho dlouho působil v Londýně, byl stálým dirigentem London Philharmonic Orchestra a spolupracoval s festivalem Glyndebourne i Královskou operou Covent Garden. Též vedl Mahlerův orchestr evropské mládeže, s nímž roku 1996 v Praze uvedl skladatelovu První symfonii.
K dalším Haitinkovým důležitým angažmá patřily éry v drážďanské Staatskapelle, Boston Symphony Orchestra anebo Chicago Symphony Orchestra, kam nastoupil roku 2006. "Nikdy jsem si kariéru neplánoval, prostě se mi to děje. Nejsem šachista," ohlížel se za svým působením muž, který před šesti lety získal prestižní cenu Gramophone za celoživotní přínos oboru. Porotci ocenili jeho skromnost, integritu a hudební dovednosti, doplňuje deník New York Times.
Podle něj Haitink například na masterclassu v londýnské Royal College apeloval na mladé dirigenty, ať na zkouškách nekritizují filharmoniky. "Všechny chyby, ke kterým dochází, mohou být stejně tak chybami vašimi jako jejich. Vy jste tam od toho, abyste je povzbudili v případě, že všechno nejde tak, jak má," říkal.
Dirigent známý nahrávkami Mahlerových, Brucknerových či Beethovenových děl se narodil v Amsterdamu 4. března 1929.
Zažil nacistickou okupaci, během níž jeho otec, úředník a později člen vedení zdejších elektráren, strávil tři měsíce v koncentračním táboře. "Polovinu školní docházky jsme se učili pod lavicemi, jak jsme se museli schovávat kvůli náletům. Ale ani když se věci vrátily do normálu, moc mě škola nebavila. Možná proto jsem později v životě tak tvrdě pracoval," vzpomínal.
Haitink vystudoval místní konzervatoř, kromě dirigování se věnoval i houslím a jako houslista také začal profesionální kariéru u nizozemských rozhlasových symfoniků. Protože jako interpret si ale nevěřil, postupně se přeorientoval na dirigování, až se roku 1956 jako šestadvacetiletý ujal téhož rozhlasového tělesa.
Roku 1959, v pouhých 30 letech, po náhlém úmrtí Eduarda van Beinuma převzal orchestr Concertgebouw. Dva roky nato byl jmenován šéfdirigentem. Jako první s ním natočil Dvořákovu Sedmou symfonii. "Je to velmi niterná hudba, Dvořák je slovanský. Myslím, že v jeho dílech, ale také v Janáčkových a Smetanových, je přímo duše hudby. Je tam lidskost. Jsou nádherná," řekl o desítky let později časopisu Harmonie.
Haitink byl i držitelem dvou cen Grammy, mimo jiné když roku 2004 získala ocenění za nejlepší operní nahrávku Její pastorkyňa od Leoše Janáčka, kterou dirigoval podle kritického vydání partitury rekonstruující původní brněnskou verzi a zavrhující pozdější retuše Karla Kovařovice.
Pro vydavatelství Philips natočil kompletní Brucknerovy, Mahlerovy, Beethovenovy, Brahmsovy, Čajkovského, Mendelssohnovy a Schumannovy symfonie, pro label Decca kompletní Šostakovičovy symfonie. S drážďanskou Staatskapelle nahrál všechny Straussovy opery, s Bavorským rozhlasovým symfonickým orchestrem zase cyklus Wagnerových oper Prsten Nibelungův.
