Je to jen jedna z mnoha scén, jimiž se nová rakousko-německá minisérie umí dostat pod kůži slavnému spisovateli. Tomu, jehož prózy se staly nesmrtelnými mimo jiné proto, jak zneklidňovaly čtenáře právě tím, že se v nich dělo "to i ono". Šestidílnou minisérii nazvanou jednoduše Kafka vysílá ČT2, zpětně je k vidění na platformě iVysílání.
Literární historik Reiner Stach psal 18 let monumentální, detailně vyrešeršovanou trojdílnou biografii Franze Kafky, kterou česky vydalo Argo. Knihu nejen detailní, ale tak čtivou, že ji recenzenti i čtenáři přirovnávali co do poutavosti k románu.
Není divu, že seriálu, na jehož scénáři Stach pracoval se spisovatelem Danielem Kehlmannem, se daří něco podobného: v mnoha fasetách publiku představit literáta stejnou měrou slavného jako neproniknutelného. S každým dalším dílem komplikovanou bytost a záhadu jménem Franz Kafka spíše umocňuje, než že by přispíval k jejímu rozluštění. Právě tím se novinka liší od rutinních životopisných televizních projektů vyprávějících "od A do Z".
Kafkovy prózy stojí na znepokojivé obraznosti, na velmi přesném popisu světa, který přitom nedává jasný smysl, na pohybu mimo sféru běžné logiky. A také na odtažitém, zvláštně potměšilém smyslu pro humor. Podobný má i vypravěč, jenž každou epizodou zavádí diváky k jinému důležitému tématu Kafkova života - od přátelství s Maxem Brodem přes komplikované vztahy se třemi zásadními ženami Felicí Bauerovou, Milenou Jesenskou a Dorou Diamantovou po neméně složité potýkání s otcem.
Čtyřiatřicetiletý švýcarský rodák Joel Basman hraje Kafku coby drobného útlého mladíka, který jako by byl neustále "o kousek" vedle. Mluví jinak, všímá si jiných věcí, přesto to není výkon, který by na sebe jakkoli strhával pozornost. Jde o pravý opak mnoha portrétů usilujících o to načrtnout jakési roztržité génie. Kafka je zvláštní, nečitelný - a neokázalý Basmanův projev to skvěle podtrhuje.
Režisér David Schalko se nebojí výrazné stylizace, nezvyklých barev či úhlů pohledu kamery. Do děje vstupují snové pasáže a zřídka také momenty inscenující scény z Kafkových děl.
Tyto snové či fikční okamžiky ale do příběhu zasahují přirozeně, bez ostrého předělu od žité skutečnosti, která má sama leckdy přídech jednoho z umělcových děl. Když například Kafka provádí inspektory továrnou na azbest, kterou "naoko" zaštiťuje na popud otce svým jménem, aby podnik nezůstal celý v rukou švagra, jde o výstup, pro který by se hodil onen tak nadužívaný přídomek "kafkovský".
Divadelně inscenovaná scéna z "nejslavnější povídky 20. století" zvané Proměna zase přichází v epizodě, která celá mimo jiné tematizuje povahu židovství a tragickou zkušenost Židů v nadcházejících dekádách. Moment, kdy korpulentní služebná pomalu a metodicky roztlouká obrovitou prázdnou hmyzí schránku na podlaze pokoje na prach, má stejnou měrou hororový jako symbolický rozměr. Tvůrci však podobné scény nikdy nenechají vyznít kašírovaně, teatrálně, nejsou to pouhé ilustrace.
Šestidílný Kafka se zdařile vyhýbá mnoha klišé portrétů slavných. Neukazuje spisovatele jako nepraktického neschopného jedince, přestože umí vystihnout jeho úzkosti, na nichž se velkou měrou podepsal panovačný otec.
Právě scéna z továrny ukazuje, že sečtělý a slovem dokonale vládnoucí muž, jakkoli Kafka o kvalitách svých próz neustále pochyboval, umí dar řeči použít i ve zcela praktických ohledech. Třeba když je nutné přeargumentovat dva úředníky, aby se přestali šťourat v bezpečnostních protokolech. Jediný rozdíl spočívá v tom, že Kafka v podobných činnostech nespatřoval valný smysl a nehodlal se jim věnovat.
Tato minisérie by mimo jiné mohla inspirovat českou - nejen veřejnoprávní - tvorbu.
Při jejím sledování si divák se smutkem vzpomene na některé tuzemské ambiciózní projekty, jako byla čtyřdílná Božena o spisovatelce Němcové, v níž slavní literáti deklamují své postoje, skoro jako kdyby je někdo předčítal z učebnice dějepisu.
Kafka je suverénní, živoucí, přitom v životopisných detailech přesné dílo, které však nepodává publiku návodnou ruku. Spíše črtá mnohoznačné situace, které - podobně jako scény ze spisovatelových nejslavnějších děl či povídkové miniatury jeho prvního vydaného souboru Rozjímání - nemají jasný výklad.
Tu tvůrci předhodí záhadnou větu bez kontextu, třeba "Klec šla hledat ptáka", jindy vše podstatné nechávají na výrazu tváře Kafkova představitele Basmana či na jeho nezvyklém, zajíkavém smíchu.
Seriál zasazuje protagonistu do složitých kontur počínajícího 20. století, vykresluje ho jako velmi přesného pozorovatele okolí, jen s tím rozdílem, že Kafka vidí a oceňuje na skutečnosti poněkud jiné aspekty než většina okolí - včetně jeho umělecky založených přátel.
Nenásilně, jakoby mimoděk tvůrci rozrušují nabízející se stereotypní obraz pouhého podivína, který psal o divných věcech ve své hlavě. Neboť vnitřek Kafkovy hlavy byl neoddělitelný od okolí, jímž ji spisovatelovo tělo během svého relativně krátkého života neslo.
