Vystoupení osmadvacetiletého Angličana po osmé večer na hlavní scéně bylo hudební událostí čtvrtečního druhého dne festivalu Colours of Ostrava. Ten se po odřeknutí účasti britské hvězdy Ellie Goulding ze zdravotních důvodů vyznačoval pro někoho slabším programem.
Když odešli mladí, které přilákal pozdně odpolední koncert popového zpěváka Nialla Horana známého ze skupiny One Direction, v areálu byl viditelný úbytek lidí. Návštěvnost mohla klidně spadnout na 30 tisíc návštěvníků, o nichž spekulovala agentura ČTK, přestože pořadatelé čísla nezveřejňují. Na sociálních sítích trendovala kauza s duhovou vlajkou, která festivalové image nepomůže.
O to víc zazářila muzikálnost multiinstrumentalisty, skladatele, aranžéra a jazzové superstar Jacoba Colliera. Pětinásobný držitel Grammy, který spolupracoval se všemi od producenta Quincyho Jonese po rapera Stormzyho a navzdory nízkému věku už přednášel na konzervatoři Berklee College of Music, se vymyká všem měřítkům. Například jazzový klavírista Herbie Hancock jej přirovnal k Igoru Stravinskému.
Collier se vyznačuje skutečně extrémní znalostí hudební teorie, zarážející šíří dovedností, virtuózní hrou na více nástrojů či osobitým využíváním možností digitálních technologií. Stejně jako neukočírovatelným fyzickým pohybem po jevišti. Ten je patrný od prvních vteřin, kdy vběhne na hlavní scénu Colours. V růžových kalhotách s bílými pruhy, volné košili, zelenožlutých ponožkách a limitované edici barevných bot Crocs, kterou právě začal prodávat, vypadá jako fyzické ztělesnění své hudby: bezuzdně hravý, zvídavý, ale také předvádivý, totálně neposedný a míru neznající.
I když sedí za černým koncertním křídlem Steinway, vyzařuje energii hyperaktivního dítěte. Působí, jako by měl v sobě hudbu každým coulem a potřeboval ji soustavně dostávat ven. Na každý nástroj, jejž bere do ruky, hraje špičkově, závratnou rychlostí, s osobitým zvukem. Je maximalista. Ne že jednou vyjde na molo k divákům a pak z něj běží ke klavíru: za jednu skladbu ten běh zopakuje osmkrát. A těch pár desítek metrů vždy překoná s nasazením maratonce.
Když si člověk vzpomene, jak se před dvaceti lety jednou dvakrát za večer rozběhl ke klavíru jazzový pianista Jamie Cullum, trochu z toho mrazí: Collier působí jako nějaký novější model, vyšší evoluční stupeň.
Sice syn špičkové houslistky, avšak dlouho samouk proslul roku 2013 virálními klipy na YouTube, kde sám na všechny nástroje interpretoval skladby jako Don’t You Worry ’bout a Thing od Stevieho Wondera.
Hudbu, kterou komponoval i natáčel v dětském pokojíčku, Collier zkoncentroval roku 2016 na debutové album In My Room, které pak rok uváděl na turné zcela sám. Na tehdejší efektní projekty navazuje dodnes, jako když nedávno zkonstruoval coververzi Can’t Help Falling In Love od Elvise Presleyho ze 100 tisíc nahraných hlasů svých posluchačů. Jinak už má dnes ale sehranou pětičlennou kapelu, se kterou nedávno účinkoval na britském festivalu Glastonbury a nyní ji přivezl na Colours.
Uvedli dvanáct nezaměnitelně originálních, ale také prudce útržkovitých, umělecky chaotických skladeb, jakýchsi nadžánrových novotvarů, experimentálních shluků úžasně zahraných pasáží a vrstev vokálů. Vyznačují se zdrcující komplexitou, kvůli čemuž bývá těžké je pobrat. Během deseti vteřin Collier vyšle tolik hudebních informací, že si posluchač připadá jako opařený.
Angličanovy kompozice divoce popírají spoustu pravidel a forem, rozhodně dalece přesahují škatulky od popu přes jazz, funk a R&B po soulové balady. Potenciálně chytlavé refrény podbarvují složité 12/8 rytmy, alternativní ladění na kytaře vytvářejí jazzové harmonie, z kláves znějí klastry vícehlasů a samply celých vokálních sborů či orchestrů. Někdy to vydrží minutu, někdy deset vteřin a už to skáče k něčemu jinému.
Kromě toho Collier pracuje s mikrotonalitou, například když si v Ostravě právě při coververzi Can’t Help Falling In Love stoupne za takzvaný harmonizér neboli jemu na míru zkonstruovaný polyfonní sekvencer. Toto zařízení mu přes klávesy Novation zjednodušeně umožňuje zpívat vícehlasy sám se sebou a za pochodu měnit výšku tónu i frekvenci modulace. Collier je hlasem typově baryton.
Pódium má zařízené jako pokojíček, mezi nástroji několik rostlin v květináčích. Na klavíru se válí plyšový aligátor Jethro, kterého s sebou dětsky bezprostřední hudebník vozí od roku 2019. Vzadu je umístěná bílá lavička, na kterou Collier v jednu chvíli usedá.
K vrcholným okamžikům koncertu patří, když si na krk nasadí bílou, netradičně hned pětistrunnou baskytaru a hraje na ni písně Time Alone With You nebo povedené funky All I Need.
Když vsedě drží akustickou kytaru, zaujme, že Collierovi často stačí síla levé ruky, pro hbité běhy po pražcích chvílemi ani nepotřebuje zapojit tu pravou. Na tento nástroj působivě uvádí kompozici The Sun Is In Your Eyes, podobně jako na videu z prázdného amfiteátru Hollywood Bowl, které viděly na YouTube statisíce lidí.
Kromě baskytaristy Robina Mullarkeyho a bubeníka Christiana Eumana se ze spoluhráčů blýskne vokalistka a perkusistka Alita Moses, když procítěně pěje R&B ploužák Feel nebo soulovou skladbu In Too Deep.
Klávesistka Erin Bentlage také zpívá, zároveň ale na syntezátoru Prophet střídá rejstříky, od zvuků evokujících sci-fi po nápodobu Hammondových varhan. A konečně Emily Elbert, která je členkou bandu od loňska, střídá dvě kytary Fender Stratocaster s pár základními efekty typu kvákadla neboli pedálového efektu wah-wah.
Publikum skvěle reaguje na coververzi Somebody To Love z repertoáru kapely Queen, při níž Collier opět na molu začíná posluchače dirigovat: rozdělí je na dvě části a rukou jim ukazuje, zda mají zpívat výš, nebo níž. V takových momentech, nebo když je přiměje mávat a tleskat, diváci vypadají nadšeně. Jiní ale v průběhu hodinového koncertu zpod hlavní stage průběžně odcházejí nebo se věnují mobilním telefonům.
Ta hudba je zkrátka složitá. Collier žije ve vlastním vesmíru, místy působí maličko unešený sám sebou. Na vteřinu se nezastaví, nerozvine groove, nenastolí náladu. Výsledkem je oslnivá, ale hektická show, ze které si málokdo zapamatuje konkrétní melodie.
Přestože jeho talent lze srovnávat jen obtížně, Jacob Collier dosud neměl opravdový hit. Na druhou stranu je hvězdou tiktokové generace a ví nejlépe, jak oslovovat nejmladší posluchače. Sledují jej dva miliony lidí na Instagramu, nasbíral přes 18 milionů lajků na Tiktoku, má přes 1,3 milionu odběratelů na YouTube.
A co je při vystoupení na Colours nejzjevnější: šíří výhradně pozitivní emoce, jeho show neobsahuje ani náznak čehosi temnějšího nebo vážnějšího. Nepřetržitě se usmívá, unášen radostí z hudby, jejíž pestrost, bezbřehost a závratné možnosti celou svou tvorbou oslavuje.
