S takovouhle muzikou přijdeš do pekla, říkali mladému pianistovi spořádaní venkované na americkém Jihu. "Jestli půjdu do pekla, zahraju si tam na piano," odpovídal Jerry Lee Lewis, nafoukaný spratek se zrzavými loknami kolem čela, který byl zrovna na cestě stát se jednou z největších hudebních hvězd světa. Z řečí si nic nedělal a dál hrál "ďáblovu muziku" - ostrý rokenrol, uvařený z našlápnutých rytmů černošských tančíren a melodií jižanského country.
Narodil se 29. září 1935 ve městečku Ferriday v Louisianě, vyrostl obklopen směsicí blues, gospelu a country. Na piano začal hrát již jako pětiletý, v patnácti se hraním po hospodách a barech živil. Ze studií na texaské církevní škole byl vyhozen, když v místním kostele zahrál americkou hymnu ve stylu boogey woogey. Své první dva singly natočil v roce 1954.
"Elvis byl jen balík z venkova, král rokenrolu jsem byl vždycky já," říkával sebevědomě, když před ním později hudební novináři titulovali Elvise Presleyho přezdívkou Král rokenrolu. Sám měl přitom už od školy jinou - a náležitě si ji užíval. Říkalo se mu Killer, tedy Zabiják. A jeho divoký životní styl tomu odpovídal.
Raketový vzestup zaznamenal s ranými písněmi Whole Lotta Shakin' Goin' On a Great Ball of Fire!, které dobyly popové, country i R&B hitparády. Záhy však přišel pád, když se provalilo, že jeho třetí manželkou je jeho třináctiletá sestřenice. Na výsluní se Lewis v USA opět prodral koncem 60. let, tentokrát v country hudbě. Jeho kariéra následně úspěšně pokračovala.
Úplnému návratu na hudební vrchol však bránily opakované problémy s alkoholem, drogami a zbraněmi.
"Jerry Lee a Kris Kristofferson byli jediní dva chlapi, kteří chlastali víc než já. Vždycky mě dokázali opít," vzpomínala rocková zpěvačka Janis Joplin, proslulá svými alkoholovými výstřelky. Jmenovala country hvězdu Kristoffersona, známého i jako hollywoodského herce. Právě ten Lewisovi letos v říjnu přinesl až domů pamětní plaketu, která označovala jeho čerstvé uvedení do Síně slávy country. Ceremoniálu se Lewis kvůli špatnému zdraví účastnit nemohl.
Do rokenrolové Síně slávy byl uveden už roku 1986, jako jeden z prvních. V 80. letech se s kolegy, průkopníky raného rokenrolu a rockabilly Johnnym Cashem, Carlem Perkinsem a Royem Orbisonem, zdárně připomněl albem Class of' 55, odkazem na staré doby nahrávacího studia Sun v Memphisu.
V roce 2006 vydal album Last Man Standing, na němž spolupracoval s Ericem Claptonem, B.B. Kingem, Brucem Springsteenem či Mickem Jaggerem. Název odkazoval na to, že z průkopníků jižanského rokenrolu zbývá jenom Lewis. Nahrávka měla úspěch po celém světě. Fanoušci čekali, že půjde o rozlučku a že se louisianská hvězda po 50 letech koncertování odebere na odpočinek. Lewis to bral jinak. Deska ho popíchla k další práci, podobné vydal ještě dvě. Dobře se prodával také Mean Old Man z roku 2010.
"Kdybych uměl hrát na piano tak jako Jerry Lee, přestal bych zpívat," říkával o svém rivalovi obdivně Elvis Presley, který s Lewisem u fanoušků soupeřil o postavení rokenrolové jedničky. V mládí se oba znali, nahrávali pro studio Sun a společně koncertovali.
Lewis byl sedmkrát ženatý. V roce 2012 si vzal pečovatelku Judith Brownovou, která je exmanželkou jeho bratrance. Současná Lewisova žena byla dříve provdána za jeho bratrance Rustyho, s jehož starší sestrou, svou sestřenicí Myrou Gale Brownovou, se Lewis oženil v roce 1957. Celkem měl šest dětí, dvě zemřely.
V posledních letech ho trápily zdravotní problémy, na veřejnosti se objevoval čím dál méně. V rozsáhlém rozhovoru, který v roce 2015 poskytl britskému listu Guardian, vyjádřil obavu, jestli kvůli svému divokému životu přece jen neskončí v pekle, jemuž se za mlada smál.
Dokud koncertoval, nevyrážel na turné jinak než s pořádnou zásobou starých, nejlépe černobílých westernů, které po večerech v hotelových pokojích sledoval. Dorazil s nimi i do Prahy. V roce 2009 nadchl diváky energickým vystoupením v holešovické sportovní hale. Poprvé zahrál v Praze roku 2004 ve velkém sále Lucerny.
