Ostrava - Rozhovor se Serjem Tankianem znamená připravit si otázky hudební i politické. Ale nakonec tazatel přijde na to, že charizmatický zpěvák, básník a bojovník za pravdu - jak sám sebe nazývá - žádné striktní dělení neuznává nejen v textech a v obojím vyznává stejné maximy.
Bývalý frontman System Of A Down, jedné z komerčně nejúspěšnějších rockových kapel posledního desetiletí, poskytl Aktuálně.cz rozhovor před čtvrtečním ostravským sólového koncertem.
Na turné propaguje svou první sólovku Elect The Dead a její živé provedení ještě víc než nahrávka potvrdilo, že Tankian se oproti domovskému metalového nářezu posunul k barevnějším polohám. Dravost se střídala s melancholií, hard rock s ozvěnami jazzu. Oproti vystoupení s původní kapelou však v Serjově projevu cosi chybělo.
Čtěte také: Serj Tankian a jeho první sólová deska Elect the Dead
Lidé, kteří chtějí šířit skrze hudbu své politické názory, často zakládají kapely spíše ve stylu folk rocku nebo indie rocku, ale ne metalu. Proč si začal hrát metal?
Nevím. Byla to náhoda. Všechno, co děláme, je vlastně náhodou. Život je kombinací osudu a vůle. Já jsem vyrůstal na rockové a metalové hudbě. Taky jsem poslouchal world music, ale vždycky jsem měl rád revoluční a politické písně. Pro mě to byl folk. Dal jsem se dokupy s kluky ze System of a Down a to jsou velcí fandové metalu. Ale teď, abych byl upřímný, poslouchám hlavně jazz a klasiku.
Mám pocit, že ve Spojených státech vzniká a proslaví se mnohem více angažovaných kapel, než je tomu v Evropě. Čím to je?
Můj dobrý přítel Tom Morello (kytarista Rage Against The Machine a Audioslave - pozn. autor) má takové přísloví - "Čím je horší prezident, tím vzniká lepší hudba."
Je Tom Morello stále ještě takový komunista?
Nevím, napíšu mu, počkej...(Bere do ruky mobil a hledá v seznamu číslo)
Raději se tím nezdržujme a vraťme se k tomu jazzu. Jazz, alespoň ten klasický, je často hudba spíš uzavřená do sebe a instrumentálních výkonů. Ty jsi naopak ve svých textech a projevu velmi otevřený a politický. Proč tedy jazz?
Pro mne je hudba i vítr nebo štěbetání ptáků. Hudba nemusí mít pevnou strukturu; v tom nejsem dobrý, nejsem vystudovaný muzikant. Dostal jsem se k tomu náhodou. Nevěřím v umělé nastavování věcí tak, jak by údajně měly být. Věřím v to, co cítím, slyším - a za tím jdu. Proto mám rád jazz. Vlastně i můj bubeník je veliký jazzman, ale vybral jsem si ho, aby se mnou hrál rock. Mám rád jeho jazzové prvky v mé hudbě. Dal jsem mu přednost třeba před těmi, kteří hrají punk nebo rock.
Takže tvá další deska jazzová?
Bude jazzová nebo orchestrální. Jazzová v detailech a základ nebudou tvořit kytary a bicí, ale orchestr. Už jsem s jedním v kontaktu. Budu dělat živý koncert mých písní s orchestrem a vydám to na DVD. Taky s nimi zkusím nahrát zcela nové písně...
Děláš prý i na muzikálu, je to pravda?
Dělám. Kombinují klasické kompoziční postupy s různými typy hudby, elektronickou, rockovou a tak - Různé a neobvyklé nástroje i zvuky. Nesoustředím se na jeden žánr. Vím, že jsem známý jako rockový a metalový zpěvák, a cením si toho, ale taky chci dělat něco jiného.
Co říkáš na nejnovější zprávy, že se stal Barack Obama demokratickým kandidátem na prezidenta? (Při vyslovení jména Obama zvedá vítězně ruku nad hlavu) ... je nejdůvěryhodnější ze všech kandidátů. Řeknu ti to takhle, mám dobrého kamaráda, který je republikán. Říkám, že mu jednu vrazím, jestli bude volit McCaina (smích). Ale vážně, řekl jsem mu: Máš podnik, pokud přijde do tvé kanceláře Obama, McCain a Clintonová a budou se ucházet o místo výkonného ředitele, koho si vybereš? A on měl skoro naděláno v trenkách, protože věděl, která je správná odpověď. Z těch tří je prostě Obama nejvíce schopný.
Název sólové desky souvisí s tvým prohlášení, že žijí myšlenky mrtvých, zato živí - které volíme - často přinášejí naopak myšlenky mrtvé. Může se to s případným vítězstvím Obamy změnit?
Osobně si myslím, že změna jednoho vůdce nepřinese změnu celé struktury, nerovnosti, propouštění, devastace přírody. Ani pokud by byl ředitel planety, tak by to nedokázal změnit. Myslím, že je to na nás, na občanech. Musíme využít našich vědomostí a aktivně se zapojit do prosazování pravdy. Kdokoliv bude prezident, bude pak donucen k tomu, aby respektoval vůli lidu. O tom je demokracie, ne o tom někoho zvolit.
My třeba máme prezidenta, který popírá globální oteplování.
Katolická církev také odmítala, že země je kulatá, že ano. A tvrdila, že se slunce otáčí kolem země a podobné sračky. Věda říká jasně a zřetelně, co se děje; a kdo s tím nesouhlasí ten je...však víš.
"Tvým" tématem je arménská genocida. Stejně jako s tím oteplováním, jak může dnes, v době internetu, někdo popírat něco, co už "dokázaly" tisíce vědců, historiků a dalších myslitelů?
Vysvětlení je geopolitické. Státy jako USA nebo Velká Británie se zajímají víc o ropu - a taky chtějí mít Turecko jako spojence. Proto neříkají, že pravda je v našich archivech, ve všech archivech, a vy se musíte postavit čelem ke stinným stránkám vaší historie. Národy nejsou přátelé, ale výhodní partneři. To je svět realpolitik - a musí se to změnit.
Ale i Turecko se mění. Chce se zalíbit Evropské unii, podepsalo Kjótský protokol, vypadá to, že zruší kontroverzní zákon 301 o urážce turectví.
Pokud Turecko podepsalo Kjótský protokol, je to dobrý první krok, ale ne moc velký. Jsem příznivcem snižování emisí, ale je to málo, zvláště v době, kdy můžete kupovat a obchodovat se znečištěním. Tenhle nápad se mi zdá až moc kapitalistický. Co se týče zákona 301, slyšel jsem, že se něco hnulo. Byla by to skvělá zpráva. Spolupracuji už mnoho let s Amnesty International.
Zákon o urážce turectví dopadnul i na Hrant Dinka, který kritizoval stinné stránky turecké historie včetně arménské genocidy. A loni v lednu byl zavražděn...
Potkal jsem ho v Los Angeles na premiéře filmu Screamers; tři měsíce před tím, než ho zavraždili. Přišel tehdy ke mně a říkal mi, no jo, teď jste hrdinové, co, a začali jsme se smát. A já mu říkal ne, ne, ne, hrdina je ten kdo mluví, i když mu za zády lítají kulky. Za tři měsíce jsem byl na Novém Zélandě, sledoval CNN a viděl to. Bylo to hrozné. Vzpoměl jsem si hned na ten rozhovor...
Více k tématům rozhovoru:
- Serj Tankian v Ostravě vyzve spravedlnost
- Rage Against the kapitalismus. Znovu
- Bojoval za svobodu slova. Zaplatil nejvyšší cenu
- Hillary končí boj s Obamou, vyjádří mu podporu
- Obama s Clintonovou se tajně sešli. Vytvoří tandem?
- Klaus popíral globální oteplování. Studenti tleskali
- Exkluzivní rozhovor s C. Garapedian, režisérkou filmu Screamers
Připomněl jsi film Screamers. Shodou okolností jsem byl v Jerevanu v době, kdy byla arménská premiéra . Ptal jsem se lidí, jak se jim líbil, a oni říkali, že vůbec nevěděli, že v minulém století bylo tolik genocid a všechny měly téměř totožný průběh. Co je na tom filmu důležité pro tebe?
Vyzdvihl jsi ten nejdůležitější bod, proč jsem se natáčení zúčastnil. Pro mě je genocida jedna z nejhorších lidských chorob 20. století. Je to něco, co musíme úplně z planety odstranit. A to, že stále genocidy trvají, znamená, že jsme se prostě nepoučili z minulosti. Pořád vidíme děti z Dárfúru jak mluví s novináři o tom, co se stalo s jejich rodiči. Ty příběhy se neliší od těch z arménské genocidy nebo holokaustu. Musíme se mít na pozoru před událostmi, které by mohly ke genocidě vést.
Jak se to může podařit?
Musí zapracovat OSN nebo jiné mezinárodní těleso a vytvořit tzv. pohotovostní priority. Ty by šly až za běžné obchodní vztahy mezi zeměmi - a bylo by jedno, jak velcí jsou to partneři. Prostě kdyby hrozila genocida, veškeré kšefty by přestaly; všichni by se podíleli na zásahu, takže klidně i Čína v Dárfúru. Přijde hrozba genocidy a všechno ostatní musí být aspoň dočasně smeteno ze stolu.
Jenže to je téměř nemožné udělat.
Jediná věc, ve kterou nevěřím, je nemožnost.
Když jsem byl v Arménii, ptal jsem se lidí, hlavně mladých muzikantů, co si myslí o hudbě System of a Down. Hodně lidí říkalo, že vaši hudbu neposlouchá, ale že jsou rádi, co jste pro ně udělali. Objevily se ale i hlasy, že na tragické historii vyděláváte peníze.
Když dělám rozhovory, mohl bych celé dny mluvit o svých písních. Nebo o tom, jaké piáno používám. Jenže já když dávám rozhovory, chci mluvit o něčem víc, než jaký byl můj den. Chci mluvit o něčem větším než jsem já, ty, my. O něčem, co nás všechny spojuje a je to důležité.
Člověk už se narodí takovým vášnivým bojovníkem proti nespravedlnostem?
Když jsem vyrůstal, dědeček mi vyprávěl příběhy o arménské genocidě, a to - myslím - velmi formovalo mou povahu. Pro mě to byla první nespravedlnost, která mi otevírala oči, abych viděl i ty další nespravedlnosti po celém světě. Jako umělec o tom potom chci mluvit. O ekologii, svobodě slova, problémech s porušováním lidských práv atd. Všechno to ke mne přišlo skrze nespravedlnost a pokrytectví spojených s popíráním genocidy. A opakuju: Není to nic, na čem bych chtěl vydělat.
