Kalle: Live From the Room. | Foto: Aktuálně.cz

Dominik Zezula

1. Kalle – Live from the Room
Už dlouho se nestalo, že by nějaká tuzemská deska mezi konkurencí tak vyčnívala. V odbobí, kdy na kytarové scéně začíná být "cool" objevovat zapomenutou devadesátkovou alternativu, dávají Kalle jasnou ukázku toho, jak se to má dělat – jejich minimalistické, repetitivní skladby postavené na pronikavém hlasu Veroniky Buriánkové připomínají to nejlepší z dávné éry zámořského slowcore.

2. DVA – Nipomo
U kapel "nového folku" (ať už to nazýváme 'freak folk' či 'New Weird America') je vždy klíčem k úspěchu správný poměr mezi dětskou hravostí a technickou zručností. Není snadné psát skladby, které by dokázaly být zároveň přirozeně naivní a přitom kompozičně takřka na akademické úrovni. Nipomo ukazuje, že DVA to zvládají bez problémů.

3. Planety – Nekonečná hudba města zapomeneš
Zatímco u první desky slezských Planet (Peklo, peklo, ráj) se mluvilo o "návratu shoegaze", na novince 'Nekonečná hudba města zapomeneš' už kapela suverénně zaplula do odkazu amerického severozápadu. Na domácí scéně přitom zůstává vrcholně originální, i díky skvělým textům a charakteristickému projevu frontmana.

4. Schwarzprior – IDDQD
Debutová deska ostravských Schwarzprior je zlá, temná a syrová. Přesně tak, jak má osmdesátkové industriální elektro znít. Na IDDQD sice nenajdeme nic nového ani převratného, kapela však pracuje především s atmosférou a celkovou image, a v tomto kontextu je její počin jedním z nejlepších debutů posledních let.

5. Kieslowski – Mezi lopatky
Folkové duo Kieslowski sice na svém třetím albu Mezi lopatky ztratilo naléhavost, očesaná a civilní poloha mu ale sluší. Jednotlivé skladby jsou tiché a introvertní, a protože se pod rukama producenta Jana P. Muchowa tváří jako nekonfliktní indie pop, zůstává na posluchači, jestli se rozhodne proniknout pod jejich slupku.