Na programu spolupracovala umělkyně Marina Abramović či divadelní režisér Robert Wilson a jako vrchol párty se Gaga vznesla s "prvním létajícím oblekem", který vyvinula technologická pobočka její společnosti Haus of Gaga. O tři roky později propaguje nové album Joanne na miniturné po zaplivaných obědových pajzlech v Nashville. Na fotkách má kovbojský klobouk a kolem krku kytaru.
Časy se mění. Někdejší královna tanečního popu by se na své čtvrté sólové desce ráda přerodila v autentickou rockovou zpěvačku, kterou údajně vždy někde uvnitř byla. Tentokrát žádné šokující převleky, jen ona sama a její hlas.
Dá se ale věřit někomu, kdo považoval za dobrý nápad vzít si na předávání hudebních cen MTV šaty ze syrového hovězího masa?
Od ledna 2009, kdy stanula s Just Dance v čele amerického i britského žebříčku, ovládala Lady Gaga svět popu všemi dostupnými prostředky - od hitových singlů přes extravagantní klipy až po nekonečný zástup skandálů, kterými krmila média.
O čtyři roky později ale dospěla její sláva do absolutního bodu saturace - najednou už nebylo čím šokovat, její eurodance hity se staly předvídatelnými a deska ArtPop skončila (relativním) propadákem. Vypadalo to, že hudební fanoušci se jejího popového spektáklu definitivně přejedli. Kam teď dál?
Kytary místo elektroniky
Gaga to zkusila s popřením všeho, co předtím udělala, a nejprve natočila desku jazzových standardů s Tony Bennettem. Byla to maličko křečovitá snaha ukázat světu, že je skutečná zpěvačka, ale album mělo slušné prodeje a dokonce jí přineslo žánrovou Grammy (její celkově šestou).
Singlová skladba Til It Happens to You z dokumentu The Hunting Ground o případech znásilnění na univerzitních kampusech jí pak zajistila auru angažované umělkyně a cenu Emmy za nejlepší píseň pro televizi. A jejímu profilu univerzální umělkyně nepochybně pomohlo i učinkování v televizním seriálu American Horror Story, za něž dostala Zlatý glóbus.
Nové album Joanne pokračuje ve stejných šlépějích - pryč od blyštivého umělohmotného diska k "skutečné" hudbě. Jen místo jazzu se Gaga tady pouští do country a rockových balad.
Elektronické beaty vystřídaly kytary a smyčce a místo extravagantních módních modelů se teď nechá fotit v riflích, černém tričku a bez líčidel. V klipu k prvnímu singlu Perfect Illusion jede autem pouští a zpívá s kapelou v klubu - nic víc. Když v refrénu skanduje "Nebyla to láska, jen dokonalá iluze," jednoho až napadne, jestli tím třeba nemyslí adoraci fanoušků, kteří ji vynesli na vrchol a pak opustili. (Jen škoda, že při natáčení písně zapomněla, že by měla mít také nějakou melodii.) Druhý singl Million Reasons je country-popová balada napsaná s nashvillskou písničkářkou Hillary Lindsey a z výsledku se asi bude červenat Sheryl Crow, která podobné písně natáčela před dvaceti lety.
"Nejsem bezchybná, ale mám diamantové srdce," vzkazuje Gaga posluchačům v úvodní skladbě Diamond Heart s výrazným blues-rockovým drivem (klidně by ji mohla zpívat Pink).
Sinner's Party je čistokrevné country se slide kytarou a ryčné Come To Mama finišuje s bombastickou dechovou sekcí. Producent Mark Ronson balí písničky do svého "nadčasového retra", které už dříve aplikoval na deskách Amy Winehouse, Robbieho Williamse nebo Bruno Marse, takže materiál zní, že mohly být natočeny kdykoliv v posledních čtyřiceti letech.
Když jsme u spolupracovníků, tak na desce se mihnou třeba Kevin Parker z australských psychedelických rockerů Tame Impala, folkový vousáč Father John Misty, Josh Homme z Queens of the Stone Age nebo Beck, který je podepsaný pod tropickým reggae Dancin' In Circles. Všechno to jsou jména, která mají podtrhnout cestu Lady Gaga k opravdovým hudebním hodnotám.
Falešné emoce
V řeči marketingu se tomu říká "rebranding" a už to před ní udělala celá řada jiných muzikantů, jenže Lady Gaga trvá na tom, že na Joanne je její skutečné já, které bylo dříve skryté pod blyštivými proprietami. "Objevila jsem svoji temnou osobnost," dušuje se v rozhovorech a písně spojuje s existenciálními úzkostmi.
Ostatně album dostalo jméno po její tetě, která zemřela v pouhých devatenácti letech a jejíž křestní jméno Gaga nosí. Joannin smutný osud ji prý inspiroval na cestě ke slávě a touze prožít všechno, co ona nemohla. Titulní balada alba věnovaná tetě a natočená jen s kytarou a decentními smyčcovými aranžemi je jedním z vrcholů alba.
Gaga nemůže nikdy úplně popřít svůj rukopis. Skladbám A-YO a John Wayne by možná více slušely přímočaré elektronické beaty, a když se s Florence Welch (Florence & The Machine) vydá v duetu Hey Girl blíže k elektronickému R&B, hned je z toho zdaleka nejlepší skladba desky. Ozvěny taneční minulosti jsou ale spíše příjemným osvěžením, mnohem větší problém je to, že když se Gaga vysvleče ze zvukové pyrotechniky známé z předchozích desek, vyjde najevo, že je ve skutečnosti jen průměrná autorka a také nepříliš vhodná zpěvačka na tento typ hudby.
Ne snad, že by její vokály nesplňovaly všechny technické náležitosti (o tom ostatně fanoušky přesvědčovala už dříve na koncertech v pasáži s klavírem), ale její projev působí chladně a uměle. Co fungovalo v robotických tanečcích Just Dance nebo Bad Romance, nedává úplně smysl třeba v závěrečné angažované baladě Angel Down inspirované případy policejního násilí na Afroameričanech. Gaga tady místo přirozeně procítěného projevu může nabídnou jen svoji obvyklou porci teatrálního přehrávání s erupcemi falešných emocí.
Holka, kam míříš?
"Celý můj život je divadlo," nechala se Gaga kdysi slyšet. I proto je nutné přistupovat k její "autentické" písničkářské fázi opatrně. Není nakonec ta vesnická holka v riflích a botách Doc Martens jen její další stylizace? Nehraje si s námi, stejně jako to dělala v minulosti?
Na vrcholu své kariéry přesvědčovala Gaga jako mytická "Mother Monster" holčičky po celém světě, že každá z nich je výjimečná. (Vypráví o tom třeba jedna obzvláště špatná epizoda ze seriálu Simpsonů, v níž Lady Gaga navštívila Springfield.) V novince Joanne jako kdyby naopak svým posluchačům vzkazovala, že je vlastně docela OK být obyčejný a zapadat do průměru. Vzít si kostkovanou košili, sepnout vlasy do culíku a jít si na palačinky do bistra někde v buranově.
Joanne tak vlastně navazuje na poslední desky Rihanny nebo Beyoncé, které se rozhodly představit světu svoji civilnější tvář a netlačit tolik na pilu své popové slávy. Je v tom určitě vliv úspěšných "holek od vedle" Adele nebo Taylor Swift, ale i přiznání toho, že velký pop je v éře internetu nejspíše mrtev.
Na začátku naší dekády vracel glampopový spektákl Lady Gaga hudební mainstream do opulence osmdesátek a byl poslední nadějí, že se můžou vrátit zlaté časy prosperity. Když už se vzdává i ona, je to skutečně dost možná konec jedné éry.
Střídmá stopáž necelých čtyřiceti minut nedovolí, aby se album rozplizlo stejně jako dvakrát tak dlouhý ArtPop a hrstka silných písňových momentů zachrání Joanne před vyloženým propadákem. Přesto z desky čiší určitá bezradnost a její přerod v country-rockovou písničkářku není nikdy úplně přesvědčivý. "Holka, kam míříš?" zpívá Lady Gaga v titulní skladbě a nic lepšího asi nevystihne její čtvrté studiové album jako toto povzdechnutí.
Hodnocení: 60 %
