reklama
 
 

Recenze: Rihanna už nechce dělat hity. Deska Anti je hlavně přiznáním zoufalství

1. 2. 2016 6:44
Osmá deska zpěvačky Rihanny zní jako kolekce narychlo načrtnutých a často nedokončených písniček, na nichž si interpret bez nervů z komerčních dopadů nahrávky zkouší různé nové styly, nebo dokonce zpívá do cizích podkladů, píše v recenzi Karel Veselý. Na hity pro rádia se Rihanna tentokrát vykašlala.

S barbadoskou zpěvačkou Rihannou jsme v mainstreamovém popu strávili už něco přes dekádu a tak nějak jsme si zvykli, že chrlí jeden hit za druhým. Ve schopnosti zasáhnout rádiový éter se jí za tu dobu nevyrovnal nikdo, jen Beatles a Elvis dokázali vybojovat číslo jedno amerického žebříčku v sedmi po sobě jdoucích letech.

Od S.O.S. až po The Monster s Eminemem jich Rihanna nasbírala už třináct (stejně jako Michael Jackson). Může za to nevídaná verzatilita - ať už přišel jakýkoliv trend od dancehallu přes EDM až po trap, Rihanna se na něm vždy svezla. Od posledního sólového zářezu Diamonds už ale uplynuly tři roky a vydání ohlašovaného osmého studiového alba Anti bylo několikrát odloženo. Hitová mašina se poněkud zadřela.

Singly k chystanému albu Anti jako Bitch Better Have My Money, American Oxygen nebo FourFiveSeconds nevzaly hitparády útokem, jak se očekávalo, a v nahrávací společnosti nejspíš zavládla panika. Rihanna mezitím ohlásila obří světové turné, které se v červenci zastaví i v Praze, a protože má začít za měsíc, s vydáním desky nešlo déle otálet. Anti se tak skutečně za podivných okolností zjevilo na internetu na konci minulého týdne a Rihanna se ho nakonec rozhodla dát fanouškům úplně zdarma.

Rihanna - Bitch Better Have My Money | Video: YouTube

Je vcelku šokující, že jedna z nejočekávanějších desek posledních let nakonec vychází tímto stylem. Po letech práce obřího producentského týmu kolem zpěvačky a měsících propracovaného marketingu, k němuž patřila třeba mobilní aplikace, na níž Rihanna vypouštěla fanouškům kryptické vzkazy, vydání alba nakonec spíše než blockbuster připomíná hiphopovou mixtape, kterou rapeři natočí za pár dní a pak vypustí zdarma na internet, aby neztratili kontakt s fanoušky.

Ještě o něco šokující je ale fakt, že Anti nakonec i jako taková mixtape zní. Jako kolekce narychlo načrtnutých a často nedokončených písniček, na nichž si interpret bez nervů z komerčních dopadů nahrávky zkouší různé nové styly, nebo dokonce zpívá do cizích podkladů. Hity pro rádia? Na ty jako kdyby se Rihanna úplně vykašlala.

Proměna v umělkyni

Asi nás na to měl připravit singl Work, který vypustila na začátku minulého týdne. Hostuje v něm kanadský raper Drake a lehkonohý bublající rytmus i ležérní slogan z refrénu disponují jistým kouzlem, nicméně od dvou z největších popových hvězd současnosti by jeden čekal poněkud agresivnější atak na žebříčky. Prostě něco ve stylu hřmících bubnů a hymnického refrénu hitu What's My Name, s nímž spolu dobyli žebříčky v roce 2010.

V kontextu celé desky a při opakovaném poslechu se vám Work se zvláštně mumlající Rihannou nakonec do hlavy stejně zavrtá, těžko ale můžeme čekat, že ho budou následující měsíce otáčet všechny rozhlasové stanice. A možná Rihanna nic takového ani nechce.

Na fotkách z posledních let se stylizuje do malířky Fridy Kahlo, obal desky obsahuje báseň v Braillově písmu, vytvořil ho respektovaný umělec Roy Nachum a premiéru si odbyl v instalaci v losangeleské MAMA Gallery. Vypadá to, že po letech strávených jako hvězda útočící na první signální (nahota v klipech) chce zkusit proměnit svoji image a stát se skutečnou umělkyní.

Její kolegyni Beyoncé se to povedlo před dvěma lety s eponymním „vizuálním“ albem, u nějž se Rihanna nejspíše při svých výletech do neprobádaných oblastí na Anti inspirovala. Industriální atmosférický track Woo, osmdesátková balada Love On The Brain, orchestrální miniatura Higher, triphopová psychedelie Consideration nebo Never Ending se španělkou skutečně zní jako pokusy vymanit se z jednoznačné škatulky hvězdy na jedno použití, která jen následuje trendy.

Celou deskou se proplétá duch zkouřené karibské pohody (v první větě písně James Joint si Rihanna povzdychne: „Nejradši bych jen kouřila trávu“) a některé písničky (Yeah, I Said, Higher) působí trochu dojmem, že se je autoři ani nepokusili dokončit. Je to celkem ku podivu, protože ve studiu se s Rihannou vystřídali takoví hitmakeři jako The Weeknd, Timbaland, DJ Mustard, Hit-Boy a samozřejmě Kanye West v roli výkonného producenta.

I s takovýmhle silným týmem nakonec i při opakovaných posleších vyhrává pomyslný titul nejlépe napsané skladby Same Ol' Mistake, která je ale coververzí písně australských psychedelických rockerů Tame Impala. (V létě budou hrát na Colours of Ostrava) Coververze je navíc příliš silné slovo, Rihanna vlastně jen zpívá do stejného podkladu jako na loňské desce Currents vokalista kapely Kevin Parker.

Nepředvídatelný pop

Do rádií si možná cestu proklestí balada Kiss It Better, ale její hitový potenciál je patrně ještě nižší než u tria zmiňovaných singlů, které Rihanna vydala za poslední rok (a žádný z nich nakonec na desce není). Jestli nás anabáze jejích hitů/nehitů něco naučila, tak to, že i pro hvězdu jejího typu je poslední roky čím dál složitější vyrábět žebříčkové hity. Nikdo nedisponuje takovým týmem zkušených producentů jako Rihanna (o finančních možnostech Def Jam ani nemluvě), a přitom i ona v dobývání nejvyšších příček selhala.

Pokud vynecháme Adele a Taylor Swift, tak se dá konstatovat, že osvědčené strategie už dávno nefungují a hitparádový pop je poslední roky čím dál hůře předvídatelný. Ostatně už výše zmiňovaný Drake vloni uspěl naprosto nečekaně s pseudo-reggae miniaturou Hotline Bling, kterou původně vydal pro fanoušky na Soundcloudu. Virální potenciál, který rozhoduje o úspěchu, je prostě něco, co nevymyslí ani armáda producentů a manažerů.

Anti je tak dost možná hlavně přiznáním zoufalosti hvězdy ze stavu průmyslu, kde se jistoty hroutí doslova před očima. Vysvětlujte to ale fanouškům, kteří milovali „starou dobrou“ Rihannu právě kvůli jejím hitům. A trio tradičnějších (rozuměj tanečnějších, hitovějších) skladeb v deluxové verzi desky je asi neuspokojí.

Rihannina novinka je prostě na mainstreamové album moc divná, na umělecký experiment pořád stojí jednou nohou příliš v popu. A tam kde Beyoncé dotáhla své předloňské album-překvapení k dokonalosti natočením klipů ke každé skladbě, může Rihanna nabídnout jen zpackané vydání přes obskurní streamovací službu Tidal.

Rihannina osmá deska se tak zapíše do historie jako její nejdivnější, nejchaotičtější a nejméně hitová. A také jako poněkud rozpačitý pokus hvězdné zpěvačky vymanit se z osidel své slávy. Vzhledem ke všem okolnostem ale nakonec budeme nejspíše s odstupem pohlížet na Anti jako na desku, která vyšla jako nutný předvoj nepochybně úspěšného obřího turné.

Nakonec stejně to dopadlo s posledními nahrávkami Madonny, Coldplay, U2 nebo Jay-Zho, přičemž dva posledně jmenovaní také dali desku raději zdarma ke stažení. Litovat můžeme jen toho, že Rihanna se po vzrušující dekádě přesunula do kategorie popových dinosaurů, kteří to už vzdali s přepisováním paradigmat popu.

Hodnocení: 70 %

Rihanna - American Oxygen | Video: YouTube

autor: Karel Veselý | 1. 2. 2016 6:44

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama